Ludvík IV. Bavor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ludvík IV. Bavor
císař Svaté říše římské
Ludovico il Bavaro.jpeg
Doba vlády 13141347
Korunovace 25. listopadu 1314 králem, 17. ledna 1328 císařem
Narození 1282/7
Úmrtí 11. října 1347
Pochován Frauenkirche (Mnichov)
Předchůdce Jindřich VII. Lucemburský
Nástupce Karel IV.
Manželky Beatrix Svídnicko-Javorská
Markéta Holandská
Dynastie Wittelsbachové
Otec Ludvík II. Hornobavorský
Matka Matylda Habsburská

Ludvík IV. Bavor (1282/7 Heidelberg11. října 1347 Puch u Fürstenfeldbrucku) byl bavorský vévoda, falckrabě rýnský, od roku 1314 římský král a od roku 1328 také císař Svaté říše římské. Znám je také jako Ludvík Bavor, ale toto označení mělo původně hanlivý nádech. Ludvíka IV. Bavorského nazval Ludvíkem Bavorem jeho odpůrce papež Jan XXII. ve slavném Sachsenhausenském odvolání z roku 1324. Ludvík Bavor totiž znělo v latině podobně jako Ludvík Barbar (Ludovicus Bavarus - Ludovicus Barbarus).

Pocházel z rodu Wittelsbachů a byl synem vévody Ludvíka II. zv. Přísného a jeho manželky Matyldy, dcery římského krále Rudolfa Habsburského. Vládl v Rýnské Falci, odkud vystrnadil staršího bratra Rudolfa I. Falckého. Územní spory měl také se svými habsburskými příbuznými.

Římský císař[editovat | editovat zdroj]

Když byl po smrti císaře Jindřicha VII. roku 1314 zvolen římským králem jeden z jeho nepřátel Fridrich Sličný z rodu Habsburků, zvolili si v říjnu téhož roku čtyři ze sedmi kurfiřtů Ludvíka Bavora za protikrále, který byl následně v Bonnu (na rozdíl od tradičních Cách) korunován arcibiskupem kolínským. Na straně Bavora stál i český král Jan Lucemburský, který přispěl k vítězství Ludvíka Bavora nad Fridrichem v rozhodující bitvě u Mühldorfu 28. září 1322, ve které byl Fridrich zajat. Po tříletém věznění pak oba sokové uzavřeli smlouvu, na jejímž základě byl Ludvík uznán panovníkem a Fridrich propuštěn.

Jako jediný římský král se Ludvík dostal do sporu s papežem Janem XXII. Ten začal roku 1323 sporem o Milán. Papež poté uvalil na Ludvíka klatbu, vyhlásil nad jeho územím interdikt a nakonec jej odvolal z trůnu. Tato opatření nebyla ale účinná a vyprovokovala Ludvíkovu odvetu. Roku 1327 zaútočil na Itálii a o rok později přijal císařskou korunu z rukou římského hejtmana Sciarra Colonny, čímž demonstroval nezávislost císařství na papeži. Ještě roku 1328 pak s pomocí shromáždění římských občanů nechal papeže sesadit a zvolit vzdoropapežem Mikuláše V.

V Říši se Ludvík soustředil především na posílení své rodové moci. Získal braniborské kurfiřtství pro svého mladšího syna. Toho následně oženil s Markétou Pyskatou, dědičkou tyrolského hrabství a první manželkou Jana Jindřicha Lucemburského, pozdějšího markraběte moravského (jejich sňatek přitom nechal prohlásit za neplatný kvůli údajné impotenci manželově, čímž si znepřátelil celý lucemburský rod).

V blízkosti Ludvíka Bavora se soustřeďovali odpůrci papežské hegemonie a zasahování církve do státních záležitostí jako Marsilius z Padovy a William Occam. Nový papež Klement VI. proto hledal protikandidáta na římský stolec a roku 1346 dopomohl ke zvolení českého kralevice Karla římským králem. Ludvík Bavor zemřel roku 1347 při lovu medvědů ještě před tím, než mohlo dojít k rozhodujícímu střetu s Lucemburky.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

V roce 1308 se Ludvík oženil s Beatrix Svídnicko-Javorskou. Jejich potomky byli:

  1. Matylda (1313 – 1346, Míšeň), v roce 1329 provdaná za Fridricha II. Míšeňského († 1349)
  2. dítě (nar. 1314)
  3. Ludvík (1315–1361)
  4. Anna (1316 – 1319, Kastl)
  5. Anežka (nar. asi 1318)
  6. Štěpán (1319–1375)

V roce 1324 se Ludvík oženil podruhé s Markétou Holandskou. Jejich potomky byli:

  1. Markéta (1325–1374), manželé:
    1. 1351 Štěpán († 1354), uherský princ a slavonský vévoda
    2. 1357/58 Gerlach z Hohenlohe
  2. Anna (1326–1361, Fontenelles), manžel Jan I. Dolnobavorský († 1340)
  3. Ludvík (1328–1365)
  4. Alžběta (1329–1402, Stuttgart), manželé:
    1. 1350 Cangrande II. della Scala († 1359)
    2. 1362 Oldřich z Württembergu († 1388)
  5. Vilém (1330–1388)
  6. Anežka (1335–1352)
  7. Albrecht (1336–1404)
  8. Ota (1340–1379)
  9. Beatrix (1344–1359), manžel Erik XII. Magnusson
  10. Ludvík (1347–1348)

Genealogie[editovat | editovat zdroj]

Ota II. Wittelsbach
(1206 - 1253)
  Anežka Brunšvická
(1201 – 1267)
  Rudolf I. Habsburský
(1218 - 1291)
  Gertruda z Hohenbergu
(1225 - 1281)
         
     
  Ludvík II. Hornobavorský
(1229 - 1294)
  Matylda Habsburská
(1251 - 1304)
 
     
   
Beatrix Svídnicko-Javorská
(1290 - 1322)
OO   1308
Ludvík IV. Bavor
(1282/7 - 1347)
Markéta Holandská
(1311 - 1356)
OO   1324
                   
   1    1    1    2    2    2
Matylda
* 1313
† 1346
 
Ludvík V.
* 1315
† 1361
Štěpán II.
* 1319
† 1375
Markéta
* 1325
† 1374
Anna
* 1326
† 1361
Ludvík VI.
* 1328
† 1365
   2    2    2    2    2        
Alžběta
* 1329
† 1402
Vilém I.
* 1330
† 1388
Albrecht I.
* 1336
† 1404
Ota V.
* 1340
† 1379
Beatrix
* 1344
† 1359

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  • RALL, Hans; RALL, Marga. Die Wittelsbacher in Lebensbildern. Graz ; Wien ; Köln ; Regensburg : Styria ; Pustet, 1986. 431 s. ISBN 3-222-11669-5. (německy) 
  • RAPP, Francis. Svatá říše římská národa německého. Od Oty Velikého po Karla V. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2007. 316 s. ISBN 978-80-7185-726-6.  
  • SCHNEIDMÜLLER, Bernd; WEINFURTER, Stefan, a kol. Die deutschen Herrscher des Mittelalters : Historische Porträts von Heinrich I. bis Maximilian I. München : Beck, 2003. 624 s. ISBN 3-406-50958-4. (německy) 
Předchůdce:
Jindřich VII. Lucemburský
Znak z doby nástupu Císař Svaté říše římské
1328 - 1347
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel IV.
Předchůdce:
Jindřich VII. Lucemburský
Znak z doby nástupu Římsko-německý král
13141347
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel IV.
Předchůdce:
Rudolf I.
Znak z doby nástupu Hornobavorský vévoda
1294 - 1341
Znak z doby konce vlády Nástupce:
-
Předchůdce:
Jan I.
Znak z doby nástupu Dolnobavorský vévoda
1340 - 1341
Znak z doby konce vlády Nástupce:
-
Předchůdce:
-
Znak z doby nástupu Bavorský vévoda
1341 - 1347
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ludvík V. se Štěpánem II., Ludvíkem VI.,
Vilémem I., Albrechtem I., Otou V.
Předchůdce:
Jindřich II.
Znak z doby nástupu Braniborský markrabě
1320 - 1323
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ludvík I. Branibořan