Ludvík IV. Bavor

Příbuzenstvo

otec	Ludvík II. Hornobavorský
matka	Matylda Habsburská
I. manželka	Beatrix Svídnicko-Javorská
dcera	Matylda
syn	Ludvík V. Bavorský
syn	Štěpán II. Bavorský
II. manželka	Markéta Holandská
dcera	Markéta
dcera	Anna
syn	Ludvík VI. Bavorský
dcera	Alžběta
syn	Vilém I. Bavorský
syn	Albrecht I. Bavorský
syn	Ota V. Bavorský
dcera	Beatrix
dcera	Anežka
syn	Ludvík
bratranec	Fridrich I. Habsburský

Císař Ludvík IV.

Ludvík IV. Bavor (1282/7 Heidelberg — 11. října 1347 Puch u Fürstenfeldbrucku) byl bavorský vévoda, falckrabě rýnský, od roku 1314 římským král a od roku 1328 také císař Svaté říše římské. Znám je také jako Ludvík Bavor, ale toto označení mělo původně hanlivý nádech. Ludvíka IV. Bavorského nazval Ludvíkem Bavorem jeho odpůrce papež Jan XXII. ve slavném Sachsenhausenském odvolání z roku 1324. Ludvík Bavor totiž znělo v latině podobně jako Ludvík Barbar (Ludovicus Bavarus - Ludovicus Barbarus).

Pocházel z rodu Wittelsbachů a byl synem vévody Ludvíka II. zv. Přísného a jeho manželky Matildy, dcery římského krále Rudolfa Habsburského. Vládl v Rýnské Falci, odkud vystrnadil staršího bratra Rudolfa I. Falckého. Územní spory měl také se svými habsburskými příbuznými.

Římský císař

Když byl po smrti císaře Jindřicha VII. roku 1314 zvolen římským králem jeden z jeho nepřátel Fridrich Sličný z rodu Habsburků, zvolili si v říjnu téhož roku čtyři ze sedmi kurfiřtů Ludvíka Bavora za protikrále, který byl následně v Bonnu (na rozdíl od tradičních Cách) korunován arcibiskupem kolínským. Na straně Bavora stál i český král Jan Lucemburský, který přispěl k vítězství Ludvíka Bavora nad Fridrichem v rozhodující bitvě u Mühldorfu 28. září 1322, ve které byl Fridrich zajat. Po tříletém věznění pak oba sokové uzavřeli smlouvu, na jejímž základě byl Ludvík uznán panovníkem a Fridrich propuštěn.

Jako jediný římský král se Ludvík dostal do sporu s papežem Janem XXII. Ten začal roku 1323 sporem o Milán. Papež poté uvalil na Ludvíka klatbu, vyhlásil nad jeho územím interdikt a nakonec jej odvolal z trůnu. Tato opatření nebyla ale účinná a vyprovokovala Ludvíkovu odvetu. Roku 1327 zaútočil na Itálii a o rok později přijal císařskou korunu z rukou římského hejtmana Sciarra Colonny, čímž demonstroval nezávislost císařství na papeži. Ještě roku 1328 pak s pomocí shromáždění římských občanů nechal papeže sesadit a zvolit vzdoropapežem Mikuláše V.

V Říši se Ludvík soustředil především na posílení své rodové moci. Získal braniborské kurfiřství pro svého mladšího syna. Toho následně oženil s Markétou Pyskatou, dědičkou tyrolského hrabství a první manželkou Jana Jindřicha Lucemburského, pozdějšího markraběte moravského (jejich sňatek přitom nechal prohlásit za neplatný kvůli údajné impotenci manželově, čímž si znepřátelil celý lucemburský rod).

V blízkosti Ludvíka Bavora se soustřeďovali odpůrci papežské hegemonie a zasahování církve do státních záležitostí jako Marsilius z Padovy a William Occam. Nový papež Klement VI. proto hledal protikandidáta na římský stolec a roku 1346 dopomohl ke zvolení českého kralevice Karla římským králem. Ludvík Bavor zemřel roku 1347 při lovu medvědů ještě před tím, než mohlo dojít k rozhodujícímu střetu s Lucemburky.

Genealogie

Ota II. Wittelsbach (1206 - 1253)

Anežka Brunšvická (1201 – 1267)

Rudolf I. Habsburský (1218 - 1291)

Gertruda z Hohenbergu (1225 - 1281)

Ludvík II. Hornobavorský (1229 - 1294)

Matylda Habsburská (1251 - 1304)

		Beatrix Svídnicko-Javorská (1290 - 1322) OO   1308		Ludvík IV. Bavor (1282/7 - 1347)		Markéta Holandská (1311 - 1356) OO   1324
	1		1		1		1		2		2
Matylda * 1309 † 1346		Ludvík V. * 1315 † 1361		Anna * 1316 † 1319		Štěpán II. * 1319 † 1375		Markéta * 1325 † 1374		Anna * 1326 † 1361
	2		2		2		2		2		2
Ludvík VI. * 1328 † 1365		Alžběta * 1329 † 1402		Vilém I. * 1330 † 1388		Albrecht I. * 1336 † 1404		Ota V. * 1340 † 1379		Beatrix * 1344 † 1359

Literatura

• RALL, Hans; RALL, Marga. Die Wittelsbacher in Lebensbildern. Graz ; Wien ; Köln ; Regensburg : Styria ; Pustet, 1986. 431 s. ISBN 3-222-11669-5. (německy) 
• RAPP, Francis. Svatá říše římská národa německého. Od Oty Velikého po Karla V. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2007. 316 s. ISBN 978-80-7185-726-6.  
• SCHNEIDMÜLLER, Bernd; WEINFURTER, Stefan, a kol. Die deutschen Herrscher des Mittelalters : Historische Porträts von Heinrich I. bis Maximilian I. München : Beck, 2003. 624 s. ISBN 3-406-50958-4. (německy) 

Externí odkazy

Předchůdce: Jindřich VII. Lucemburský

Císař Svaté říše římské 1328 - 1347

Nástupce: Karel IV.

Předchůdce: Fridrich Sličný

Římsko-německý král 1314 – 1347

Nástupce: Karel IV.

Předchůdce: Rudolf I.

Hornobavorský vévoda 1294 - 1341

Nástupce: -

Předchůdce: Jan I.

Dolnobavorský vévoda 1340 - 1341

Nástupce: -

Předchůdce: -

Bavorský vévoda 1341 - 1347

Nástupce: Ludvík V. se Štěpánem II., Ludvíkem VI., Vilémem I., Albertem I., Otou V.

Předchůdce: Jindřich II.

Braniborský markrabě 1320 - 1323

Nástupce: Ludvík I. Branibořan