Ronovci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Ronovci, též Hronovci nebo Ronovici byli jedním z nejstarších a nejvýznamnějších českých šlechtických rodů. První zprávy o jejich existenci pochází z konce 12.století a jsou spojeny z Tuhání, středními Čechami a později s Budyšínem, Žitavou a severními Čechami, zejména Českolipskem.^[1].

Obsah 1 Původ rodu 2 Mocenský vzestup Ronovců 3 Potomci Ronovců 4 Erb 5 Odkazy 5.1 Reference 5.2 Literatura

[editovat] Původ rodu

Nejstarším příslušníkem rodu na konci 12.století byl Smil z Tuháně. Není však doloženo, zda se jedná o Tuháň na Českolipsku, nebo Tuháň u Slaného, názory historiků počínaje Františkem Palackým se různí. Smil počátkem 13.století držel Vojnici u Libochovic u Ohře. On a jeho synové Jindřich a Častolov byli uváděni v letech 1200-1227 jako vlastníci různých sídel v severní části dnešních středních Čech (Lovosice, Klapý, Libochovice). Častolov byl jako syn Smila uveden poprvé roku 1216, o 10 let později uveden jako nejvyšší lovčí. Jindřich, druhý a mladší ze synů, byl poprvé (i se svým bratrem) zmiňován roku 1219 jako svědek listiny Přemysla Otakara I. pro klášter v Plasech. V roce 1232 se stal kastelánem na královském hradu Budyšín, kde zůstal do roku 1237.^[2]. Společně se svým bratrem Častolovem a za pomoci českého krále Václava I. z rodu Přemyslovců získali území Žitavy a byli po roce 1238 uváděni v listinách s přídomkem de Sitavia.

[editovat] Mocenský vzestup Ronovců

V období let 1248 až 1249 došlo k povstání kralevice Přemysla Otakara proti králi Václavovi I.. Ronovci za osobní pomoc králi získali po poražení vzpoury další statky, např.hrad Lichtenburk (Lichnice) ve východních Čechách. Jindřichův syn, který se jmenoval jako dědeček Smil, získal místo purkrabího v Praze, i nadále používal přídomek de Sitavia. Krátce po roce 1240 se oženil s Albětou, dcerou Přibyslava z Křižanova. Po roce 1251 pak užíval přídomky tři, z Žitaty, z Lichtenburka a z Ronova v dnešním Polsku, který také získal. Rodina Ronovců (Jindřich i syn Smil †1269 ) se po roce 1250 exponovala více ve východních, než severních Čechách a jsou pak uváděni jako Lichtenburkové. Ještě předtím, někdy kolem roku 1260 Smil založil hrad Lipý, (dnes součást města Česká Lípa).^[3].

Druhý ze Jindřichovův synů Častolov ze Žitavy založil rodinu. Měl syny, Jindřicha, Častolova (mladšího, psán někdy i jako Čeněk) a Chvala. S nimi a drorek krále pobýval roku 1250 v Jablonném v Podještědí. Všichni jsou uváděni ve spojitostí s Žitavou v listinách z let 1249-1263. Starší Častolov zemřel krátce po roku 1253. Roku 1257 se Čeněk zůčastnil vojenského tažení královského vojska Přemysla Otakara I do Bavorska a v bitvě u Mühldorfu se vyznamenal. V listinách byl Čeněk uváděn i jako Častolov z Frýdlantu nebo z Ronova (Rohnau).^[4]. Po roce 1263 Ronovci Žitavu ztratili ve prospěch krále a orientovali se na Českou Lípu. Mocný Jindřich z Lipé získal ještě Žitavu po roce 1303 či 1305, v roce 1319 se odstěhoval na Moravu.^[5].

[editovat] Potomci Ronovců

Během 13.století se rozdělili na mnoho samostatných rodových linií, mimo jiné:

• pány z Lipé
• pány z Lichtenburka
• pány z Dubé
• pány z Ronova

[editovat] Erb

Společným znakem všech rodů odvozujících svůj původ od Ronovců byly zkřížené ostrve (osekané větve ve středověku používané jako primitivní žebřík), nejčastěji černé ve zlatém štítě. Od ostrví je odvozeno i jméno rodu (něm. ronn, ostrve). Klenotem se jednotlivé rody lišily, Lichtenburkové a páni z Lipé měli kapra, páni z dubé křídla s ostrvemi a další linie vlastní znamení. K jejich původu a erbu se vázala řada legend. Podle jedné z nich byl předek rodu jménem Hron jednou chycen a přivázán k osekanému stromu, podle další z nich jsou potomkem lovčího Hovory, který zachránil knížete Jaromíra, když ho Vršovci přivázali k osekaným větvím a mučili jej. Kapra údajně získal jeden člen rodu do erbu od císaře Fridricha Barbarossy za udatnost v turnaji.

[editovat] Odkazy

[editovat] Reference

1. ↑ SOVADINA, Miloslav. Bezděz 1997. Česká Lípa : Vlastivědný spolek Českolipsko, 1997. ISBN 80-901955-2-0. Kapitola Ronovci, s. 7.
2. ↑ SOVADINA, Miloslav. Bezděz 1998. Česká Lípa : Vlastivědný spolek Českolipska, 1998. ISBN 12122-9172. Kapitola Rozrod žitavských Ronovců, s. 16.
3. ↑ VOJTÍŠKOVÁ, Marie; PANÁČEK, Jaroslav. Česká Lípa. Liberec : Severočeské nakladatelství, 1976. ISBN 40-009-75. s. 12.
4. ↑ SOVADINA, Miloslav. Bezděz 1998. Česká Lípa : Vlastivědný spolek Českolipska, 1998. ISBN 12122-9172. Kapitola Rozrod žitavských Ronovců, s. 17.
5. ↑ SOVADINA, Miloslav. Bezděz 1997. Česká Lípa : Vlastivědný spolek Českolipsko, 1997. ISBN 80-901955-2-0. Kapitola Ronovci, s. 14.

[editovat] Literatura

• URBAN, Jan. Lichtenburkové. Vzestupy a pády jednoho panského rodu. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 586 s. ISBN 80-7106-579-X.