Horažďovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Horažďovice
historické jádro města

historické jádro města

znak obce Horažďoviceznak

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0322 556254
kraj (NUTS 3): Plzeňský (CZ032)
okres (NUTS 4): Klatovy (CZ0322)
obec s rozšířenou působností: Horažďovice
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 43,02 km²
počet obyvatel: 5 567 (1. 1. 2012[1])
nadmořská výška: 427 m
PSČ: 341 01
zákl. sídelní jednotky: 20
části obce: 8
katastrální území: 9
adresa městského úřadu: Mírové náměstí 1
341 01 Horažďovice
starosta / starostka: Mgr. Karel Zrůbek
Oficiální web: http://www.sumavanet.cz/horazdovice
Ofic. web MÚ: http://www.muhorazdovice.cz
E-mail: urad@muhorazdovice.cz

Horažďovice
Red pog.png
Horažďovice
Horažďovice, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Horažďovice jsou město v západních Čechách. Leží mezi Strakonicemi a Klatovy v nadmořské výšce 427 m na levém břehu řeky Otavy; žije zde přes 5 tisíc obyvatel. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.

Dějiny města[editovat | editovat zdroj]

Počátek osídlení je spjat s hradištěm na Práchni. Nejstarší zprávy (z roku 1251), týkající se Horažďovic, hovoří o osadě Gorazdějovice, založené knězem Gorazdem, žákem a nástupcem sv. Metoděje.

V roce 1292 byla osada povýšena na město králem Václavem II. Město získalo městská práva, zejména právo hradební, v krátké době bylo město opevněno a postavena tvrz. Město bylo vyňato ze soudu královského a stálo se městem poddanským v držení rodu Bavorů.

V roce 1307 nesouhlasil Bavor III. s volbou nového krále Rudolfa Habsburského. Nový král město obléhal, ale při obléhání 3. července 1307 zemřel na úplavici. Obléhání bylo přesto úspěšné, protože smrt krále byla během něj utajena.

Po roce 1404 se stalo město majetkem pánů z Hradce. V období husitských bouří stálo město na straně táboritů i proti vlastní vrchnosti. Roku 1459 koupil panství rod pánů z Kocova, město získalo právo pořádat svatohavelské výroční trhy.

Později se panství stalo majetkem Půty Švihovského ze Švihova a Rýzberka. V roce 1503 nechal postavit vodovod, dále nechal zřídit klášter minoritů a zavedl městské právo podle práva Starého Města pražského. Město též mělo právo várečné, Švihovští získali i právo na clo, mýto a druhý výroční trh – petropavelský.

V době stavovského povstání v roce 1619 vyznávali majitelé panství víru českých bratrů. Město bylo vypáleno císařským vojskem, přišly hlad a epidemie, panství bylo zkonfiskováno.

Novým majitelem panství se stal přísně katolický rod Šternberků, který přispěl k rozvoji města. Byl přestavěn kostel i zámek a rozšířena městská práva. Od roku 1719 se majitelé města rychle střídali. V roce 1845 koupil panství kníže Rudolf Kinský ze Vchynic a Tetova. Jeho rod vlastnil panství až do roku 1945 a velmi se zasloužil o rozvoj města.

Prosperitu ale přerušil neuvážený postoj měšťanů zainteresovaných na formanství, kteří v polovině 19. století odmítli napojení na tehdy budovanou železniční trať z Plzně do Českých Budějovic. Hospodářský růst se značně zpomalil a nezlepšil se ani po zřízení odbočky do Sušice a Klatov.

Koncem 2. světové války bylo město 6. května 1945 osvobozeno americkou armádou generála Pattona.

Charakter města[editovat | editovat zdroj]

V současné době jsou Horažďovice třetím největším městem okresu Klatovy.

Průmysl i zemědělství jsou pouze lokálního významu. Roste podíl služeb, zejména zaměřených na turistiku.

Ve městě jsou dvě základní školy, Základní umělecká škola, Střední škola a Městské muzeum, kino, kulturní středisko, knihovna a plavecký bazén.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Horažďovicích.

Nedaleko města se nachází hradiště Prácheň, datované do období mezi 11.13. stoletím, renesanční zámek a klášter ze 16. století. Dochovaly se zde i pozůstatky gotického městského opevnění. V zámku má své sídlo Městské muzeum.

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

Místní pán Půta Švihovský z Rýzmberka se rozhodl opravit kostel sv. Klimenta na vrchu Práchni. Během oprav mu ovšem došly peníze, a tak nechal zřídit sbírku a řekl, že ve stavbě nebude pokračovat, dokud lidé nenaplní penězi zvon, sňatý z opravovaného kostelíka. Zpočátku to šlo dobře, ale pak už lidé nechtěli přispívat a Půta musel peníze vymáhat. Když jeho biřicové obrali o poslední dva groše i ubohou vdovu, ta zaklela a zvon se i s penězi propadl do země, kde dlí dodnes. Hlídá ho černý pes s ohnivýma očima a dosud žádný z hledačů jej nenašel. Pokusil se o to i jeden horažďovický lakotný měšťan, avšak když dokopal k okraji zvonu, byl vyděšen výkřiky: „Hoří!“ Když se pak vrátil, jáma ani jeho motyka už tam nebyly.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Město leží na hlavním silničním tahu č. 22 mezi Klatovy a Strakonicemi. Na hlavní trati Plzeň - České Budějovice leží nádraží Horažďovice předměstí, odkud vychází regionální trať do Domažlic.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Horažďovice, 1915
  • Horažďovice

K městu jsou přidruženy vesnice

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2012 [online]. Český statistický úřad, 31.5.2012. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • WENIG, Adolf. České pověsti. Praha: Olympia, 1975.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Město Horažďovice

Babín • Boubín • Horažďovice • Horažďovická Lhota • Komušín • Svaté Pole • Třebomyslice • Veřechov