Richard z Cornwallu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Richard z Cornwallu (5. ledna 1209 - 2. dubna 1272) byl v letech 1225 - 1243 hrabětem z Poitou, od roku 1227 do své smrti hrabětem z Cornwallu a od roku 1257 německým (respektive římským) králem (oficiálně Král Římanů - latinsky Rex Romanorum). Tento titul si ovšem nárokoval i Alfons X. Kastilský

[editovat] Život

Erb Richarda z Cornwallu

Richard se narodil roku 1209 na winchesterském hradu jako druhý syn anglického krále Jana Bezzemka a Isabely z Angoulême. Jeho starším bratrem byl pozdější král Jindřich III. Plantagenet. V pouhých osmi letech byl Richard jmenován nejvyšším správním úředníkem v hrabství Berkshire, v šestnácti hrabětem z Poitou a v osmnácti hrabětem z Cornwallu. Příjmy zejména z panství v Cornwallu Richardovi zajistily velké bohatství, čímž se stal jedním z nejbohatších šlechticů tehdejší Evropy. Ačkoliv Richard vedl v Bretani a Poitou v zastoupení krále několikrát vojenská tažení a třikrát působil jako regent království, jeho vztahy s bratrem Jindřichem III. byly často v počátečních letech Jindřichovy vlády napjaté. To mělo za následek, že Richard třikrát proti svému bratru povstal.

V roce 1231 se oženil s Isabelou Marshalovou, dcerou Guillauma le Maréchala (v Anglii známého jako William Marshal) a vdovou po hraběti z Gloucesteru, ovšem k nelibosti svého bratra. Richard také vyženil šestiletého Isabelina syna z prvního manželství. V tom samém roce získal Richard svou novou hlavní rezidenci hrad Wallingford v Berkshiru (dnešní Oxfordshire) a za jeho vybudování utratil velké množství peněz. Mezi jeho další oblíbené rezidence patřily Marlow a Cippenham v Buckinghamshiru. Richard a Isabela měli čtyři děti, z toho pouze jediný syn, Jindřich z Alamainu, se dožil dospělosti.

Roku 1240 se stal účastníkem šesté křížové výpravy a odjel do Svaté země a nahradil tak ve správě Jeruzalémského království navarrského krále Theobalda I. Richard z Cornwallu nebojoval v žádné bitvě, ale řídil vyjednávání křižácké diplomacie s muslimy o navrácení křesťanských zajatců z bitvy v Gaze z roku 1239 a pohřbech padlých křižáků. Nechal také znovuopevnit Askalon, jehož hradby nechal před tím zničit Saladin, aby se město nemohlo znovu stát baštou palestinských křižáků. Poté se rozhodl pro návrat do Evropy a cestou z Levanty navštívil svou sestru římsko-německou císařovnu Isabelu.

Po návratu do Anglie se Richard z Cornwallu postavil proti baronovi Simonovi z Montfortu i sňatku své sestry Eleanor se Simonem. Když se Richard s Montfortem připojili ke křížové výpravě, ani necestovali společně. Po návratu z Palestiny se Richard oženil se sestrou manželky svého bratra Jindřicha Sanchou z Provence. Toto manželství mu tak zajistilo užší vztahy ke královskému dvoru.

Richardovy nároky na francouzská území Gaskoňsko a Poitou nebyly nikdy ničím víc, než pouze teoretickými a v roce 1241 francouzský král Ludvík IX. dosadil do Poitou svého bratra, hraběte Alfonse. Tímto krokem se matka Richarda i krále Jindřicha cítila Ludvíkem uražena. Isabela a její synové byli podporováni Isabeliným nevlastním otcem Hugem z Lusignanu. Vojenská expedice vyslaná do Francie se však obrátila v naprosté fiasko poté, co Hugo z Lusignanu Angličany zradil.

Richardovi z Cornwallu papež poté nabídl sicilskou korunu, ale podle Matthewa Parise mu na jeho nevýhodný návrh Richard odpověděl: „Stejně tak můžete říci: „Prodám, nebo i dám vám Měsíc. Jděte nahoru a vezměte si ho“.“ Nicméně Richardův bratr Jindřich návrhem nepohrdl a korunu za velké peníze koupil pro svého syna Edmunda. Roku 1257 byl Richard třemi německými kurfiřty zvolen jako německý král a v květnu téhož roku jej v Cáchách papež Alexandr IV. korunoval římským králem. Avšak stejně jako titul pána z Poitou a Gaskoňska titul římského krále neměl větší než čestný význam a v letech 1257 až 1269 Richard navštívil Německo pouze čtyřikrát.

V druhé válce baronů, která v Anglii vypukla v letech 1264-1267 se Richard postavil na stranu svého bratra, krále Jindřicha proti Simonovi z Montfortu a jeho povstalcům. Poté, co byli rozdrobení royalisté poraženi v bitvě u Lewes, Richardovi se podařilo uprchnout a ukrýt se ve větrném mlýnu. Vítězové ho však poměrně rychle objevili, zajali a až do září 1265 věznili.

2. dubna 1272 Richard z Cornwallu zemřel na Berkhamstedském hradu v Hertfordshiru. Byl pohřben v Hayleském opatství, které sám založil.

[editovat] Odkazy

[editovat] Literatura

Denholm-Young, Noel. Richard of Cornwall, 1947
Tyerman, Christopher. England and the Crusades, 1095–1588
Lewis, Frank. Beatrice of Falkenburg, the Third Wife of Richard of Cornwall, 1937
Bernd Schneidmüller/Stefan Weinfurter (Hrsg.): Die deutschen Herrscher des Mittelalters, Historische Porträts von Heinrich I. bis Maximilian I., Verlag C.H. Beck : München 2003, 624 S., 5. Abb., 3 Karten und 7 Stammtafeln.
Kaufhold, Martin: Deutsches Interregnum und europäische Politik. Konfliktlösung und Entscheidungsstrukturen 1230-1280, Hannover, 2000.
Lemcke, Georg: Beitrage zur Geschichte König Richards von Cornwall. in: Historische Studien, Heft LXV, Berlin, 1909.