Thun-Hohensteinové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Thunové
(Thun-Hohenštejnové)
Siebmacher093 Thun.jpg
Erb rodu podle Siebmachera
Země České království
Mateřská dynastie Thunové
Tituly Hrabata
Zakladatel Kryštof Šimon Thun-Hohenštejn
Rok založení 11. století

Thun-Hohensteinové jsou šlechtický rod, který pocházel z val di Non, v jižním Tyrolsku, dnešní Trentino. Patří mezi nejstarší hraběcí rody v říšských zemích.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Leopold Lev
hrabě z Thunu a Hohenštejna, český královský místodržící, 1850

První zmínky o nich se objevují od 11. století v jižním Tyrolsku, později se rozdělili do několika větví.

Na české území přišel během stavovského povstání jako první Kryštof Šimon ve službách císaře Ferdinanda II., který jej odměnil možností levně nakoupit zkonfiskované statky a novým titulem hrabě z Thunu a Hohensteinu. Kryštof Šimon byl členem maltézského řádu a proto neměl vlastní potomky, tudíž si na papeži vymohl výjimku, že svůj značný majetek smí odkázat svému bratru Janu Cyprianovi. Rodové jmění v průběhu staletí rozdělili na tzv. tři majoráty: klášterecký, děčínský a choltický, tj. panství v severních a východních Čechách. Následovníci rodiny majetek dále rozmnožili, hlavně na Děčínsku.

Franz Anton (1786-1873) podporoval zakládání odborných škol a knihoven. Joseph Mathias se věnoval studiu českého jazyka a literatury, byl členem Královské společnosti nauk, počítal se mezi vůdce stavovské pozice v roce 1848. Jeho syn Leopold Lev (1811-1888), královský místodržící a později ministr, významný reformátor středního a vysokého školství, patřil mezi spoluzakladatele Matice české a zasedal ve výboru Musea Království českého.

Většina příslušníků rodu patřila k čelním představitelům české státoprávní šlechty, řadili se spíše ke konzervativcům, mnozí působili v 19. století ve vysokých státních službách. Řadili se k nadšeným stavitelům, pět paláců v Praze nese jejich jméno. V jednom sídlí britské, v druhém italské velvyslanectví, třetí byl zbořen, Thunovský dům stojí v ulici U lužického semináře a poslední ve Sněmovní ulici, který české stavy nechaly upravit pro zasedání Zemského sněmu. Zde za první republiky sídlil senát Národního shromáždění. Nyní v této budově má sídlo Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky.

František Antonín Thun (1847-1916) působil jako zemský a říšský poslanec, v letech 1889-1896 a poté v letech 1911-1915 byl místodržitelem v Čechách. Těsně před koncem 19. století zastával funkci rakouského předsedy vlády. Jako místodržitel podporoval tzv. Českou korunu, měl zásluhu na úspěchu Jubilejní zemské výstavy v Praze 1891. Snažil se o porozumění mezi Čechy a Němci. Roku 1911 získal knížecí titul, stal se čestným občanem Prahy.

Dnes žijí členové rodu především v cizině, kam odešli po roce 1945, kdy u nás zůstal jediný příslušník Thunů[zdroj?].

Erb[editovat | editovat zdroj]

V upraveném erbu byla dvě pole se zlatým břevnem, v modrém poli měli ještě další dvě s polovičním orlem a stříbrném břevnem v černém poli. Uprostřed v srdečním štítku nosili znak vymřelého rodu Caldes.

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Spojili se s Vratislavy z Mitrovic, Schwarzenbergy či Chotky.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha : AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Thunové, s. 163-164.