Thun-Hohensteinové
 Erb rodu podle Siebmachera |
|
| Země | České království |
|---|---|
| Mateřská dynastie | Thunové |
| Tituly | Hrabata |
| Zakladatel | Kryštof Šimon Thun-Hohenštejn |
| Rok založení | 11. století |
Thun-Hohensteinové jsou šlechtický rod, který pocházel z val di Non, v jižním Tyrolsku, dnešní Trentino. Patří mezi nejstarší hraběcí rody v říšských zemích.
Obsah |
Historie [editovat]
hrabě z Thunu a Hohenštejna, český královský místodržící, 1850
První zmínky o nich se objevují v 11. století, později se členili do několika větví.
Na české území přišel během stavovského povstání jako první Kryštof Šimon ve službách císaře Ferdinanda II., který jej odmění možností levně nakoupit zkonfiskované statky a novým titulem hrabě z Thunu a Hohensteinu. Kryštof Šimon byl členem maltézského řádu a proto neměl vlastní potomky, tudíž si na papeži vymohl výjimku, že svůj značný majetek smí odkázat svému bratru Janu Cyprianovi. Rodové jmění v průběhu staletí rozdělili na tzv. tři majoráty: klášterecký, děčínský a choltický, tj. panství v severních a východních Čechách. Následovníci rodiny majetek dále rozmnožili, hlavně na Děčínsku.
Franz Anton (1786-1873) podporoval zakládání odborných škol a knihoven. Joseph Mathias se věnoval studiu českého jazyka a literatury, byl členem Královské společnosti nauk, počítal se mezi vůdce stavovské pozice v roce 1848. Jeho syn Leopold Lev patřil mezi spoluzakladatele Matice české a zasedal ve výboru Musea Království českého.
Většina příslušníků rodu patřila k čelním představitelům české státoprávní šlechty, řadili se spíše ke konzervativcům, mnozí působili v 19. století ve vysokých státních službách. Řadili se k nadšeným stavitelům, pět paláců v Praze nese jejich jméno. V jednom sídlí britské, v druhém italské velvyslanectví, třetí byl zbořen, čtvrtý stojí v Nerudově ulici a poslední ve Sněmovní ulici, který české stavy nechali upravit pro zasedání Zemského sněmu. Zde za první republiky sídlil senát Národního shromáždění. Nyní v této budově má sídlo Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky.
František Antonín Thun (1847-1916) působil jako zemský a říšský poslanec, v letech 1889-1896 a poté v letech 1911-1915 vykonával post místodržitele v Čechách. Těsně před koncem 19. století zastával funkci rakouského předsedy vlády. Jako místodržitel podporoval tzv. Českou korunu, měl zásluhu na úspěchu Zemské jubilejní výstavy v Praze v roce 1891. Snažil se o porozumění mezi Čechy a Němci. Roku 1911 získal knížecí titul, stal se čestným občanem Prahy.
Dnes žijí členové rodu především v cizině, kam odešli po roce 1945, kdy u nás zůstal jediný příslušník Thunů[zdroj?].
Erb [editovat]
V upraveném erbu byla dvě pole se zlatým břevnem, v modrém poli měli ještě další dvě s polovičním orlem a stříbrném břevnem v černém poli. Uprostřed v srdečním štítku nosili znak vymřelého rodu Caldes.
Příbuzenstvo [editovat]
Spojili se s Vratislavy z Mitrovic, Schwarzenbergy či Chotky.
Související články [editovat]
Literatura [editovat]
- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha : AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Thunové, s. 163-164.
