Thun-Hohensteinové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Thunové
(Thun-Hohenštejnové)
Siebmacher093 Thun.jpg
Erb rodu podle Siebmachera
Země České království
Mateřská dynastie Thunové
Tituly Hrabata
Zakladatel Kryštof Šimon Thun-Hohenštejn
Rok založení 11. století

Thun-Hohensteinové jsou šlechtický rod, který pocházel z val di Non, v jižním Tyrolsku, dnešní Trentino. Patří mezi nejstarší hraběcí rody v říšských zemích.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Leopold Lev
hrabě z Thunu a Hohenštejna, český královský místodržící, 1850

První zmínky o nich se objevují od 11. století v jižním Tyrolsku, později se rozdělili do několika větví.[1]

Na české území přišel během stavovského povstání jako první Kryštof Šimon ve službách císaře Ferdinanda II., který jej odměnil možností levně nakoupit zkonfiskované statky a novým titulem hrabě z Thunu a Hohensteinu. Kryštof Šimon byl členem maltézského řádu a proto neměl vlastní potomky, tudíž si na papeži vymohl výjimku, že svůj značný majetek smí odkázat svému bratru Janu Cyprianovi. Rodové jmění v průběhu staletí rozdělili na tzv. tři majoráty: klášterecký, děčínský a choltický, tj. panství v severních a východních Čechách. Následovníci rodiny majetek dále rozmnožili, hlavně na Děčínsku.

Franz Anton (1786-1873) podporoval zakládání odborných škol a knihoven. Joseph Mathias se věnoval studiu českého jazyka a literatury, byl členem Královské společnosti nauk, počítal se mezi vůdce stavovské pozice v roce 1848. Jeho syn Leopold Lev (1811-1888), královský místodržící a později ministr (Bachův absolutismus), významný reformátor středního a vysokého školství, patřil mezi spoluzakladatele Matice české a zasedal ve výboru Musea Království českého.

Většina příslušníků rodu patřila k čelním představitelům české státoprávní šlechty, řadili se spíše ke konzervativcům, mnozí působili v 19. století ve vysokých státních službách. Řadili se k nadšeným stavitelům, pět paláců v Praze nese jejich jméno. V jednom sídlí britské, v druhém italské velvyslanectví, třetí byl zbořen, Thunovský dům stojí v ulici U lužického semináře a poslední ve Sněmovní ulici, který české stavy nechaly upravit pro zasedání Zemského sněmu. Zde za první republiky sídlil senát Národního shromáždění. Nyní v této budově má sídlo Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky.

František Antonín Thun (1847-1916) působil jako zemský a říšský poslanec, v letech 1889-1896 a poté v letech 1911-1915 byl místodržitelem v Čechách. Těsně před koncem 19. století zastával funkci rakouského předsedy vlády. Jako místodržitel podporoval tzv. Českou korunu, měl zásluhu na úspěchu Jubilejní zemské výstavy v Praze 1891. Snažil se o porozumění mezi Čechy a Němci. Roku 1911 získal knížecí titul, stal se čestným občanem Prahy.

Dnes žijí členové rodu především v cizině, kam odešli po roce 1945, kdy u nás zůstal jediný příslušník Thunů[zdroj?]. Roku 1946 byl Jindřich Thun-Hohenstein, z vedení Vlajky, odsouzen na doživotí.

Róża Thun je členkou Evropského parlamentu za stranu Občanská platforma.

Erb[editovat | editovat zdroj]

V upraveném erbu byla dvě pole se zlatým břevnem, v modrém poli měli ještě další dvě s polovičním orlem a stříbrném břevnem v černém poli. Uprostřed v srdečním štítku nosili znak vymřelého rodu Caldes.

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Spojili se s Vratislavy z Mitrovic, Schwarzenbergy či Chotky.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha : AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Thunové, s. 163-164.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://leccos.com/index.php/clanky/thunhohensteinove - Leccos - Thun-Hohensteinové