Valdštejnská zahrada

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Valdštejnská zahrada

Valdštejnská zahrada je jedna z nejvýraznějších staveb českého raného baroka. Nachází v Praze na Malé Straně a je součástí areálu Valdštejnského paláce, který byl ustaven jako sídlo Senátu Parlamentu České republiky. Sídlo Senátu dále zahrnuje Valdštejnskou jízdárnu, sousední Kolovratský palác a Malý Fürstenberský palác.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Sala terrena

Zahrada byla budována souběžně se stavbou paláce a původně byla komponována v italském stylu. Její členění bylo zřejmě podobné čtvercovému dělení zahrady ve Valdicích u Jičína. Již v této době byl její součástí rybníček, v jehož středu nebyl ostrůvek se sochami, ale pravděpodobně fontána. V 18. století byla zahrada pozměněna do přírodnější formy a po rekonstrukcích v 50. a 90. letech 20. století se její vzhled přiblížil k původnímu pojetí. Vzhledem k prostorovým možnostem je členěna do několika částí. Na východní straně je dominantní sala terrena, na opačné straně zaujme rybníček s umělým ostrovem a Herkulovou sochou. Bohatá zeleň je doplněna třemi kašnami, kopiemi původních Vriesových soch (Adónis a Venuše, Apollón, Bacchus, Kráčející kůň a Kůň s hadem, Neptun, Láokoón a jeho synové, Zápasníci) a reliéfními vázami. Většina původních soch v zahradě byla součástí Valdštejnovy sbírky, některé kopie byly do zahrady umístěny nově ve 20. století a pocházejí i z jiných než Valdštejnových sbírek. Pozdně barokní kamenné sochy Apollona, Diany a Hérakla byly do zahrady umístěny kolem poloviny 18. století. Na jižní stěně je unikátní umělá krápníková stěna s grottami (jeskyněmi) a voliéra pro exotické ptactvo. Zahradou se volně pohybují pávi, ve voliéře jsou dva páry výrů, v rybníčku je chováno množství rozmanitých druhů ryb včetně barevných kaprů a hnízdí zde volně žijící divoké kachny a slípka zelenonohá. V zahradě jsou také zajímavé druhy stromů (např. magnólie, fíkovník, mišpule, viz infodeska).

Valdstejnsky gardens global.jpg

Každého návštěvníka zahrady upoutá především sala terrena. Trojosá kolosální otevřená stavba, odpovídající svou výškou Hlavnímu sálu, neměla v době vzniku a ani později obdoby. Charakter její výzdoby se shoduje s výzdobou ostatních prostor paláce. Strop je ozdoben freskami, dělenými do tří sekvencí řeckého Olympu: uprostřed Zeus s Herou a Venuší, na jižní straně bohové Trójanů a na severní bohové Helénů. Medailony kolem Olympu znázorňují hrdiny Trojské války, jejíž tematika je i ve třech lunetách na čelní stěně. Na výzdobě se podíleli Marco Canevalle, Galli a pravděpodobně i Bianco za účasti svých pomocníků. Dveře v jižní boční stěně zpřístupňují umělou jeskyni s krápníky a fontánu – tzv. grottu v prostoru kruhového půdorysu v přízemí pod Audienční síní.

Výzdoba Valdštejnské zahrady[editovat | editovat zdroj]

Uměleckou výzdobu Valdštejnské zahrady svěřil Valdštejn někdejšímu císařskému sochaři Rudolfa II. Adrianu de Vries. Ten vytvořil unikátní soubor soch, sousoší a kašen spojující pozoruhodnou estetiku manýristického typu s dynamikou nastupujícího baroka. Sochy byly v roce 1648 uloupeny švédskými vojsky a teprve v letech 19121918 byla zahrada ozdobena jejich věrnými kopiemi.

Vriesův početný soubor, zastoupený alespoň v kopiích, je důležitou ukázkou kovoliteckých koncepcí ve velkém měřítku, které u nás budou v následující době 17. století vzácností. Zároveň jde o díla pevně spojená s architektonicky řešenými fontánami, také však o první volné sochy na prostranství. Všechny jsou projevem vědomé návaznosti na antiku, ale i v hybné formě aktů, modelovaných pro pohledy z různých stran. Vzhledem k okolnímu prostoru je autor komponoval do šíře a nikoliv protáhle do výše. Tím a mohutnou plasticitou se odlišují od jeho raného díla a prací pro Rudolfa II.

Nizozemský sochař Adrian de Vries, odchovaný florentským manýrismem, se dobral ve svém pozdním díle výtvarných úkolů typických pro barokní skulpturu, a to jak smyslovostí a robustností svých skupin, tak i jejich hybností v prostoru.

Infodeska v zahradě

Současnost[editovat | editovat zdroj]

  • Valdštejnská zahrada je volně přístupná od 1.4. do 31.10.
Otevírací doba
duben, květen a říjen: od 7:30 do 18 hodin
červen - září: od 7:30 do 19 hodin
sobota, neděle a svátek od 10 hodin
  • V době státních svátků je slavnostně osvětlena a otevřena až do 22 hodin.
  • V sala terreně probíhají v letní sezóně koncerty pro veřejnost, divadelní představení a jiné kulturní akce (například festival Devět bran).
  • Občas jsou v zahradě různé výstavy.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Valdštejnský palác v Praze 2002, ISBN 80-86087-35-2
  • CHYTIL, Karel. Pražská Venušina fontána od B. Wurzelbauera. Praha : vl.n., 1902. Vznik a osudy bronzové plastiky zdobící původně fontánu v lobkovické zahradě na Hradčanech.. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Valdstejn Palace ve Wikimedia Commons

Souřadnice: 50°5′24″ s. š., 14°24′27″ v. d.