Krápník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o výrůstcích v jeskyních. O české hudební skupině pojednává článek Krápník (skupina).
O skalním převisu u Tuhaně na Českolipsku pojednává článek Krápník (přírodní památka).
Velký bílý stalagmit

Krápník je obecné označení pro podlouhlý výrůstek, vznikající na stropech i podlahách podzemních prostor. Zpravidla může mít různorodé tvary (rampouchovitý, sloupkovitý, hvězdicovitý, atd.).

Nejčastěji se vyskytuje v krasových jeskyních, kde je tvořen kalcitem, tzv. sintrem. Vzniká zpětnou kondenzací rozpuštěného vápence. V jiných horninách je odlišného složení (existují i lávové krápníky).

Odborná veřejnost rozlišuje celou řadu krápníků podle místa jejich vzniku. Hovoříme o brčkách, stalaktitech, stalagmitech, závojích, stalagnátech, jeskynních růžicích, excentrických krápnících.

Krápník roste velmi pomalu, obecně pro představu cca 1 mm3 krápníku roste okolo 15 roků.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Krápníky většinou vznikají usazováním rozpuštěné látky z nasyceného vodního roztoku při změnách okolní teploty a tlaku. Vlivem změny teplotně-tlakých podmínek dochází (převážně u vápencových krasů) k úniku rozpuštěného CO2, což má za následek srážení rozpuštěné látky ve vodním roztoku. Postupným srážením začíná vznikat na stropě jeskyně útvar, který se vlivem gravitace začíná prodlužovat směrem dolů. Tento prvotní dlouhý a úzký krápník se nazývá brčko. Následné další srážení má za následek vznik útvaru, který se prodlužuje a zesiluje, čímž postupně vzniká stalaktit. Jelikož odkapávající voda ze stalaktitu je stále obohacena o rozpuštěné látky, dochází k tomu, že část rozpuštěných látek se sráží při styku s podlahou jeskyně. Od spodku jeskyně tak začíná směrem vzhůru vyrůstat stalagmit. Při delším časovém působení dochází ke spojení těchto dvou krápníků. Vzniklému útvaru se říká stalagnát.

Vznik dalších druhů krápníků je spojen se složitějším působením dalších jevů.

Zvláštním případem jsou tzv. lávové krápníky, které vznikají odkapáváním žhavé lávy a následným tuhnutím jejich částí na stropech jeskyně.

Nebezpečí pro krápníky[editovat | editovat zdroj]

Velkým nebezpečím pro krápníkovou výzdobu jeskyň se stala rozmáhající se turistika. Davy návštěvníků, které chtějí navštívit podzemní krásy mají na svědomí jeho poškozování. Zpřístupněním jeskynních komplexů má za následek změny teplotně-tlakých podmínek, změnu vlhkosti a tím pádem narušení srážení respektive růstu krápníků. Druhým nebezpečím jsou ruce návštěvníků, kteří krápníky osahávají, či části ulamují.

Z důvodů ochrany je velká část jeskyní objevena, prozkoumána a opětovně zakonzervována, aby se tak zachovaly podmínky, které v ní panují. Znepřístupněním jeskyně dochází k ochraně její krápníkové výzdoby pro další generace.


Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Speleothems ve Wikimedia Commons