Slípka zelenonohá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Slípka zelenonohá

Slípka zelenonohá
Slípka zelenonohá
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: krátkokřídlí (Gruiformes)
Čeleď: chřástalovití (Rallidae)
Rod: slípka (Gallinula)
Binomické jméno
Gallinula chloropus
(Linné, 1758)
Mapka s rozšířením slípky zelenonohé.
Mapka s rozšířením slípky zelenonohé.
Synonyma

Gallinula galeata

Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus) je malý, široce rozšířený vodní pták z početné čeledi chřástalovitých.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Mladý pták

Je velká přibližně jako koroptev, dorůstá 32 – 35 cm, váží 310 - 456 g a v rozpětí křídel měří 54 – 62 cm, samec přitom dorůstá mírně větších rozměrů než samice.[1] Má velice svérázný vzhled, je leskle černá s modravým nádechem, má hnědá křídla a hřbet, žluté končetiny, červený čelní štítek a zobák se žlutou špičkou a nápadné bílé znaky na bocích. Končetiny má navíc opatřeny velmi dlouhými prsty, které rozkládají váhu těla a slípce zelenonohé tak umožňují snadno se pohybovat po bahnitém dně a plovoucí vegetaci.

Obě pohlaví se zbarvením vzájemně neliší, mladí ptáci jsou převážně hnědí a postrádají charakteristické červené zbarvení zobáku. Mláďata v prachovém peří jsou velmi snadno rozpoznatelná, mají černé tělo a končetiny, červený zobák se žlutou špičkou, holou oranžově zbarvenou kůži na hlavě a modrý pruh kolem oka.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Slípka zelenonohá je nejúspěšnějším[2] a nejrozšířenějším[1] zástupcem celé své čeledi a náleží k vůbec nejrozšířenějším sladkovodním ptákům světa.[3] Vyskytuje se na všech světových kontinentech s výjimkou Austrálie a Antarktidy, v Evropě ve větším počtu chybí pouze ve Skandinávii a na území několika států jižní Evropy. I přes výrazný pokles jejích populací během 70. a 80. let 20. století[4] je stále hojně zastoupeným druhem, pouze její evropská populace čítá celých 1 700 - 3 300 000 jedinců.[5]

Je velmi přizpůsobivá a proto může žít prakticky téměř na všech typech stojatých, pomalu tekoucích, sladkých i poloslaných vod od rybníků, jezer a močálů až po průplavy a větší vodní nádrže v samotných centrech měst. Je částečně tažná (viz mapka s rozšířením), ptáci ze zamrzajících vodních ploch se každým rokem hromadně stahují směrem na jih. Pravidelně a místy i v hojném počtu se vyskytuje také v České republice, zejména mezi březnem a říjnem. Každým rokem tak na českém území hnízdí přibližně 5 - 10 000 párů a zimuje okolo 700–1500 jedinců.[6] V Červeném seznamu České republiky je v současné době zařazena do kategorie téměř ohrožených druhů (Near Threatened).[7]

Etologie[editovat | editovat zdroj]

Slípka zelenonohá je ve volné přírodě většinou velmi plachá a při náznaku nebezpečí rychle prchá do úkrytu poblíž břehu, které ji nejčastěji poskytují husté porosty rákosů nebo ostřic. Dobře se však přizpůsobuje i životu v těsné blízkosti člověka, zejména v městských parcích, na polích a v průplavech, a svou přirozenou plachost v takovýchto oblastech již mnohdy postrádá. Často se vyskytuje i na otevřené vodě, kde upomíná na menší kachnu, i na větší vzdálenost je však u ní patrné charakteristické pocukávání hlavou a ocasem a výrazné zbarvení spodních ocasních krovek.[6]

Slípka zelenonohá při vyhledávání potravy

Zdržuje se jednotlivě, požírá zejména bobule, různé druhy travin, popadané plody a vodní hmyz. Za potravou se často vydává nejen ve dne, ale i v noci.[8] Umí velmi dobře plavat[9] a dokonce se i potápět, pod vodou přitom dokáže vydržet až 2 minuty.[10] V porovnání s jinými druhy slípek náleží také mezi schopné a poměrně vytrvalé letce.[8] Ozývá se velmi širokou paletou různých hlasových projevů, nejčastěji prudkým „kirk“ nebo „kiruk“.[6]

Hnízdo s vejci

Při zásnubních tancích se samec hlasitě ozývá a samici nabízí kusy vodních rostlin, které trhá na břehu i ve vodě. Během hnízdního období je slípka zelenonohá silně územní a žije v pevných svazcích. Zajímavostí je, že pár během jednoho hnízdního období staví z pobřežní vegetace, rákosu a ostatních vodních rostlin hned několik hnízd a pouze jedno, které bývá velké přibližně 15 × 15 cm, využívá k hnízdění, další slouží jako nocoviště.[11] Hnízdo bývá obvykle umístěno na břehu, často si jej však staví i v mělké vodě.

Slípka zelenonohá se skupinou mláďat

V dobrých podmínkách mívá ročně i dvě snůšky, první čítá průměrně 8 - 12 vajec, které samice klade již na počátku jara, druhá bývá obvykle menší a čítá přibližně 5 - 8 vajec. Vejce slípky zelenonohé jsou světlá s černým skvrněním a měří přibližně 42 × 29,7 mm. Na jejich inkubaci, která trvá zhruba 3 týdny, a na následné výchově mláďat se podílí oba rodiče. Mláďata opouští hnízdo již krátce po vylíhnutí a jsou plně opeřena přibližně kolem 40. až 50. dnu života. Rodiče obvykle opouští několik málo týdnů poté, občas v jejich blízkosti však zůstávají celé léto a při další snůšce rodičům pomáhají při sezení na vejcích a následném opečováváním vylíhlých mláďat. Slípka zelenonohá pohlavně dospívá kolem 1. roku života[12] a ve volné přírodě se dožívá maximálně 11 let.[13]

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

Přesný počet poddruhů slípky zelenonohé není až dodnes zcela ujasněn, nejčastěji se udává 12 - 15.[14] V následujícím přehledu jsou vypsány všechny nejčastěji zmiňované poddruhy i se svým areálem rozšíření:

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Zdroje a reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Common Moorhen na anglické Wikipedii a Teichralle na německé Wikipedii.

  1. a b http://www.birds.cornell.edu/AllAboutBirds/BirdGuide/Common_Moorhen.html
  2. Whitfield, P. (2003): 2000 zvířat, str. 266. Euromedia Group, k. s.
  3. Burnie, D. (2002): Zvíře; str. 300. A Dorling Kindersley Book. ISBN 80-242-0862-8
  4. http://www.rieselfelder-windel.de/index.php?id=134
  5. http://www.iucnredlist.org/details/143919
  6. a b c Dungel J., Hudec, K. (2001): Atlas ptáků České a Slovenské republiky; str. 90. Academia, Praha. ISBN 978-80-200-0927-2
  7. http://www.prirodainfo.cz/karta.php?cislo=125.00
  8. a b http://www.naturia.per.sg/buloh/birds/Gallinula_chloropus.htm
  9. http://identify.whatbird.com/obj/464/overview/Common_Moorhen.aspx
  10. http://www.natur-lexikon.com/Texte/HWG/001/00093/HWG00093.html
  11. http://www.nhptv.org/Natureworks/moorhen.htm
  12. http://www.seaworld.org/Animal-info/animal-bytes/animalia/eumetazoa/coelomates/deuterostomes/chordata/craniata/aves/gruiformes/common-moorhen.htm
  13. http://animaldiversity.ummz.umich.edu/site/accounts/information/Gallinula_chloropus.html
  14. http://www.biolib.cz/cz/taxon/id8583/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu