Vítězslav Hálek
| Vítězslav Hálek | |
Portrét Vítězslava Hálka od Jana Vilímka |
|
| Rodné jméno | Vincenc Hálek |
|---|---|
| Narození | 5. dubna 1835 Dolínek |
| Úmrtí | 8. října 1874 (ve věku 39 let) Praha |
| Národnost | česká |
| Povolání | básník, prozaik, dramatik, literární kritik, publicista |
| syn | |
|---|---|
| vnučka | |
| pravnučka |
Vítězslav Hálek - zřídka i Viktor, vlastním jménem Vincenc Hálek (5. dubna 1835, Dolínek u Mělníka – 8. října 1874, Praha), byl český básník, prozaik, dramatik, literární kritik a publicista, představitel májovců. Bývá spolu s Janem Nerudou označován za zakladatele moderní české poezie.[zdroj?]
Obsah |
[editovat] Životopis
Narodil se v Dolínku u Odoleny Vody; jeho otec byl hostinským. Jeho syn měl být knězem, proto začal v Praze studovat kněžský seminář, ale proti přání rodičů roku 1847 přestoupil na Akademické gymnázium, které ukončil roku 1855. Rodiče s jeho přestupem nesouhlasili a odmítli ho dále financovat, živil se psaním básní a udělováním kondicí (tj. doučováním).
Poměrně hodně cestoval - navštívil Itálii, Polsko a Balkán, dojmy z těchto cest pak zpracovával ve fejetonech.
Pracoval jako redaktor Národních listů, kde měl na starosti divadelní rubriku. Básně vydával v almanachu Máj, který redigoval. Byl vůdčí osobností časopisu Ruch. Roku 1872 převzal a redigoval spolu s J. Nerudou časopis Lumír. Spolu s ním také redigoval časopis Květy.
Hálek byl mnohostranně činný jako novinář, literární a divadelní kritik, fejetonista, básník, povídkář a dramatik i organizátor literárního a kulturního života. Mladé čtenáře si získal sbírkou lyrických básní písňové formy Večerní písně, v nichž opěvoval šťastnou a vyrovnanou lásku jako hodnotu společenskou, vytvářející hlubší lidské vztahy, a zároveň vyslovoval pojetí básníka jako důležitého činitele v národním životě. Z Hálkovy epiky mají význam Pohádky z naší vesnice, soubor balad a romancí, zobrazujících veselé i tragické příběhy ze života venkovského lidu nebo charakterizující svérázné lidové figurky. Významná je HáIkova povídková tvorba, zejména vesnická, zachycující napětí mezi sedlákem a chalupníkem nebo zobrazující překážky, které se staví do cesty lásce mladých lidí a vyplývají z nepochopení rodičů nebo z lpění na majetku. Do protikladu k citově vyprahlému životu bohatých staví Hálek vyrovnaný a citově bohatý život prostých lidí, neodcizených řádu přírody. Dovedl se zamyslet i nad významem vzdělanosti a pokroku na venkově. V dramatické tvorbě nedosáhl Hálek významnějších úspěchů. V duchu dobových představ chtěl vytvořit drama vysokého stylu. Postavy Hálkových dramat s náměty z národních i cizích dějin jsou stylizovány do romantických postojů a v patetických monolozích pronášejí dobové národní a politické myšlenky.
Řídil edici Slovanské besedy.
Byl ženatý s dcerou pražského advokáta Dorotou Horáčkovou. Jejich synem byl Ivan Hálek.
Zemřel na zánět pohrudnice ve 39 letech a byl pochován v Praze na Vyšehradě.
[editovat] Dílo
Jeho básně jsou ovlivněny A. S. Puškinem, K. J. Erbenem a K. H. Máchou, jsou optimistické a dobře se čtou. Hálkův život naplňovalo především umění: na literární tvorbu vsadil své osobní naděje i ctižádost a s literaturou spojil i svou vůli sloužit národu. Chtěl být „věštcem“, který by zušlechťoval svým zpěvem charakter lidí a ukazoval lepší cesty celému lidstvu; toužil se stát „písničkářem“, který by zpíval jako lidový improvizátor to, co se líbí posluchačům, a který by reagoval na jejich nálady a působil na jejich city. Na rozdíl od Jana Nerudy, jenž prožil takřka celý svůj život v Praze a jehož životní postoj byl poznamenán sociálními starostmi městských vrstev, byly Hálkovy názory i celé jeho vnímání skutečnosti ovlivněny léty strávenými na venkově. Jeho kořeny tkvěly v klidnějším, vyrovnanějším a tradičnějším vesnickém společenství a v přírodě, jež spoluutvářela jeho představu životního řádu. V jeho tvorbě převládaly optimistické tóny a snaha harmonizovat vztahy mezi lidmi. Důvodem jeho optimismu byla i šťastná láska k Dorotce Horáčkové. Rovněž toto zaměření přispívalo k tomu, že se Hálek stal záhy vedoucím básnickým představitelem své generace.
[editovat] Poezie
- Alfred (1858) – prvotina
- Večerní písně – soubor básní, ve kterém byly vydány později, většina z nich byla uveřejněna v časopisech, atd. Tento soubor sestavil Hálek. Knížka je plná optimismu a radosti, je napsána lehkou zpěvnou formou. Hlavním a vlastně jediným tématem těchto básní je čistá a šťastná láska, básně jsou psány pro jeho lásku – Dorotku. Sloky tvoří čtyřverší s pravidelným rytmem a rým.
- V přírodě – přírodní lyrická sbírka, která pochází z posledních let Hálkova života. Sbírka je velmi optimistická. Hálek, zde popisuje krajinu – Mělnicko. Nejčastějším tématem je jaro.
- Pohádky z naší vesnice (1874) – poslední Hálkova sbírka, vyšla měsíc po jeho smrti. Zajímá se o život vesnického lidu. Dějištěm je středověká vesnice na Mělnicku. Upozorňuje na sociální rozpory, ale i na rozpor mezi mládím a stářím.
- Krásná Leila – dílo je ovlivněno romantismem. Jedná se o lyrickoepickou skladbu.
[editovat] Divadelní hry
Tyto divadelní hry jsou spíše básně, ale on je pojímal jako hry, nebyly úspěšné.
- Carevič Alexej
- Záviš z Falkenštejna
- Král Rudolf
- Král Vukašín - zahájení činnosti Prozatímního divadla (1862)
- Amnon a Tamar
[editovat] Próza
Psal povídky s vesnickou tematikou. Zaměřoval se na kontrasty (vztahy rodičů a dětí, …). Většina jeho povídek končí tragicky. Hálek zde kritizuje finanční vztahy a touhu po penězích. Hlavním motivem je nutnost jednat a žít v souladu s přírodou a to pro něj znamená posuzovat člověka podle jeho vnitřních hodnot. Objevuje se v nich snaha vychovávat.
Hálkova próza se kvalitou ani zdaleka nepřibližuje jeho poezii.
- Muzikantská Liduška (1861) – dílo pojednává o sociálních poměrech na vesnici, kde začínají vládnout peněžní vztahy a touha po bohatství. Příběh dívky, které rodiče bránili ve sňatku se svým milým a nutili ji do svazku s bohatým člověkem. Tím v ní vyvolali psychickou poruchu a dívka zešílela.
- Kovářovic Kačenka
- Jiřík
- Muzikant
- Převozník
- Náš dědeček
- Na vejminku
- Na statku a v chaloupce (1871) - protikladný obraz neradostného života na statku s čistou vyprahlostí a chmativost bohatých X idylické štěstí
- Domácí učitel
- U panských dveří
- Pod pustým kopcem
- Pod dutým stromem
- Mladá vdova a starý mládenec
- Kterak se pan Suchý rozhněval na svět
- Komediant
- Poldík rumař (1873) – psychologický obraz prostého člověka, který se stará o dítě svého soupeře v lásce.
- Povídkář - náměty z vesnického prostředí. Řešení vztahů mezi lidmi, spory dětí s rodiči, řešením a východiskem je žít v souladu s přírodou
[editovat] Literární kritika
- Básnictví české v poměru k básnictví vůbec – stať o literatuře
[editovat] Odkazy
[editovat] Literatura
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha : Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8.