Vítězslav Hálek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Příbuzenstvo
syn	Ivan Hálek
vnučka	Elena Hálková
pravnučka	Jana Štěpánková

Vítězslav Hálek - zřídka i Viktor, vlastním jménem Vincenc Hálek (5. dubna 1835, Dolínek – 8. října 1874, Praha), byl český básník, prozaik, dramatik, literární kritik a publicista, představitel májovců. Bývá spolu s Janem Nerudou označován za zakladatele moderní české poezie.

[editovat] Životopis

Rodný domek V. Hálka

Narodil se v Dolínku u Odoleny Vody; jeho otec byl knězem. On jím měl být také, proto začal v Praze studovat kněžský seminář, ale proti přání rodičů roku 1847 přestoupil na Akademické gymnázium, které ukončil roku 1855. Rodiče s jeho přestupem nesouhlasili a odmítli ho dále financovat, živil se psaním básní a udělováním kondicí.

Poměrně hodně cestoval - navštívil Itálii, Polsko a Balkán, dojmy z těchto cest pak zpracovával ve fejetonech.

Pracoval jako redaktor Národních listů, kde měl na starosti divadelní rubriku. Básně vydával v almanachu Máj, který redigoval. Byl vůdčí osobností časopisu Ruch. Roku 1872 převzal a redigoval spolu s J. Nerudou časopis Lumír. Spolu s ním také vydával časopis Květy.

Řídil edici Slovanské besedy.

Jeho syn byl Ivan Hálek.

V. Hálek byl pochován v Praze na Vyšehradě.

[editovat] Dílo

Jeho básně jsou ovlivněny A. S. Puškinem, K. J. Erbenem a K. H. Máchou, jsou optimistické a dobře se čtou. Hálkův život naplňovalo především umění: na literární tvorbu vsadil své osobní naděje i ctižádost a s literaturou spojil i svou vůli sloužit národu. Chtěl být „věštcem“, který by zušlechťoval svým zpěvem charakter lidí a ukazoval lepší cesty celému lidstvu; toužil se stát „písničkářem“, který by zpíval jako lidový improvizátor to, co se líbí posluchačům, a který by reagoval na jejich nálady a působil na jejich city. Na rozdíl od Jana Nerudy, jenž prožil takřka celý svůj život v Praze a jehož životní postoj byl poznamenán sociálními starostmi městských vrstev, byly Hálkovy názory i celé jeho vnímání skutečnosti ovlivněny léty strávenými na venkově. Jeho kořeny tkvěly v klidnějším, vyrovnanějším a tradičnějším vesnickém společenství a v přírodě, jež spoluutvářela jeho představu životního řádu. V jeho tvorbě převládaly optimistické tóny a snaha harmonizovat vztahy mezi lidmi. Rovněž toto zaměření přispívalo k tomu, že se Hálek stal záhy vedoucím básnickým představitelem své generace.

Pomník V. Hálka v Dolínku

Památník V. Hálka na Karlově náměstí v Praze

Pomník Vítězslava Hálka na úbočí kopce Závist u Zbraslavi

[editovat] Poezie

Alfred (1858) – prvotina
Večerní písně – soubor básní, ve kterém byly vydány později, většina z nich byla uveřejněna v časopisech, atd. Tento soubor sestavil Hálek. Knížka je plná optimismu a radosti, je napsána lehkou zpěvnou formou. Hlavním a vlastně jediným tématem těchto básní je čistá a šťastná láska, básně jsou psány pro jeho lásku – Dorotku. Sloky tvoří čtyřverší s pravidelným rytmem a rým. Tato kniha se velmi dobře čte.
V přírodě – přírodní lyrická sbírka, která pochází z posledních let Hálkova života. Sbírka je velmi optimistická. Hálek, zde popisuje krajinu – Mělnicko. Nejčastějším tématem je jaro.
Pohádky z naší vesnice (1874) – poslední Hálkova sbírka, vyšla měsíc po jeho smrti. Zajímá se o život vesnického lidu. Dějištěm je středověká vesnice na Mělnicku. Upozorňuje na sociální rozpory, ale i na rozpor mezi mládím a stářím.
Krásná Leila – dílo je ovlivněno romantismem. Jedná se o lyrickoepickou skladbu.
Balad a romancí řada druhá – napsáno 1912

[editovat] Divadelní hry

Tyto divadelní hry jsou spíše básně, ale on je pojímal jako hry, nebyly úspěšné.

Carevič Alexej
Záviš z Falkštejna
Král Rudolf
Král Vukašín - zahájení činnosti Prozatímního divadla (1862)
Amnon a Tamar

[editovat] Próza

Psal povídky s vesnickou tematikou. Zaměřoval se na kontrasty (vztahy rodičů a dětí, …). Většina jeho povídek končí tragicky. Hálek zde kritizuje finanční vztahy a touhu po penězích. Hlavním motivem je nutnost jednat a žít v souladu s přírodou a to pro něj znamená posuzovat člověka podle jeho vnitřních hodnot. Objevuje se v nich snaha vychovávat.

Hálkova próza se kvalitou ani zdaleka nepřibližuje jeho poezii.

Muzikantská Liduška (1861) – dílo pojednává o sociálních poměrech na vesnici, kde začínají vládnout peněžní vztahy a touha po bohatství. Příběh dívky, které rodiče bránili ve sňatku se svým milým a nutili ji do svazku s bohatým člověkem. Tím v ní vyvolali psychickou poruchu a dívka zešílela.
Kovářovic Kačenka
Jiřík
Muzikant
Převozník
Náš dědeček
Na vejminku
Na statku a v chaloupce (1871) - idyla
Domácí učitel
U panských dveří
Pod pustým kopcem
Pod dutým stromem
Mladá vdova a starý mládenec
Kterak se pan Suchý rozhněval na svět
Komediant
Poldík rumař (1873) – psychologický obraz prostého člověka, který se stará o dítě svého soupeře v lásce.