Kněžský seminář
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kněžský seminář (z lat. seminarium - semeniště, rostlinná/stromová školka od semen semeno[1][2]), někdy alumnát, je ústav katolické církve pro přípravu budoucích kněží. Jeho žáci se nazývají seminaristé. Semináře jsou buďto diecézní, které zřizuje patřičné (arci)biskupství, nebo interdiecézní, které zřizuje Kongregace pro katolickou výchovu, která zároveň poskytuje dozor a obecný rámec pro fungování všech seminářů. Seminaristé studují na teologických fakultách, kde získávají odbornou průpravu teoretickou, v seminářích pak procházejí duchovní formací.
Obsah |
Přehled seminářů pro české seminaristy[editovat]
Na území nynější České republiky existovaly kněžské semináře v těchto místech:
- Praha (1636-1783, 1790-1953, od roku 1990; v letech 1783 až 1790 generální seminář pro Čechy)
- Litoměřice (od 18. století do roku 1783, 1790-1950, 1953-1990)
- Hradec Králové (1714-1783, 1790-1950)
- České Budějovice (1803-1950)
- Olomouc (do roku 1785, 1790-1950, 1968-1974, od roku 1990)
- Klášterní Hradisko (v letech 1785 až 1790 generální seminář pro Moravu)
- Brno (1807-1950)
- Vidnava (1899-1939)
Pro české studenty existovaly také kněžské semináře v Římě:
- Bohemicum (1884-1929)
- Nepomucenum (od roku 1929)
Odkazy[editovat]
Reference[editovat]
- ↑ Jiří Rejzek: Český etymologický slovník. Voznice, Leda : 2004.
- ↑ Duden Herkunftswörterbuch. Mannheim 1997.
Související články[editovat]
- Alumnát
- Arcibiskupský kněžský seminář v Olomouci
- Arcibiskupský seminář v Praze
- Biskupský seminář v Českých Budějovicích
- Generální seminář
- Kazatelský seminář
- Kněžský seminář v Litoměřicích