Harrachové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Harrachové
Harracherb.jpg
Erb rodu Harrachů
Země České království
Tituly Čeští páni, Říšská hrabata
Zakladatel Přibyslav z Harrachu
Mýtický zakladatel Přibyslav z Harrachu
Rok založení 13. století
Větve rodu Rohrau, Bruck an der Leitha, jilemnická
Skupinový portrét Harrachů

Harrachové je jméno české a rakousko-německé šlechtické rodiny. Rod pozdějších hrabat z Harrachu vzešel zřejmě z jihočeského vladyckého rodu Harachérů z vesnice Hora[1] (nazývaná též Harachy) nedaleko Rožmberka, jejichž existence je v Čechách doložena od 13. století.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Poprvé je rod uvedený v roce 1195 v dokumentu týkajícího se kláštera Ranshofen. Větev rodu založil ve 13. století Přibyslav z Harrachu (možná vymyšlený [2]). Zemřel v roce 1289 a byl pohřben v českém augustiniánském klášteře v Třeboni (německy: Wittingau). Ještě ale ve 13. století se zde vyskytuje Beneš (dominus Benisius de Horach) a bratři Jan/Jakub (Jaclinus), Albert (Albero, Elblinus) a Budislav (Bvdilaus, Busco).[2] Jejich potomci získali značné državy v Rakousku, Štýrsku a v Korutanech.

Štít harrachovského erbu podle Siebmachera
Městský palác Harrachů ve Vídni
Zahradní palác Harrachů ve Vídni
Zámek Hrádek u Nechanic
Zámek Jilemnice
Alois Tomáš Raimund hrabě z Harrachu jako vicekrál neapolský

Leonhard III. z Harrachu koupil v roce 1524 panství Rohrau v Dolních Rakousích. Tamní zámek se později stal sídlem starší rodové větve.[3] Jeho synovi Leonhardovi udělil dne 4. ledna 1552 císař Karel V. dědičný šlechtický diplom s právem užívat titul říšský svobodný pán s predikátem baron.

Dne 6. listopadu 1627 byl baron Karel z Harrachu (1570–1628) císařem Ferdinandem II. Habsburským povýšen na říšského hraběte a současně jmenován vládcem Hrabství Rohrau. Jeho synové rozdělili rod na dvě větve. Starší Leonard Karel založil větev Rohrau a mladší Ota Bedřich byl zakladatelem větve Bruck an der Leitha, zvané také jilemnická. Syn Oty Bedřicha z mladší větve, Alois Tomáš Raimund (1669-1742) připojil díky svému sňatku k rodovému jménu mladší, brucké větve též predikát z Thannhausenu[4].

K mladší větvi patřil hrabě také Ferdinand Bonaventura II. Antonín (1708–1778), který byl v roce 1752 přijat jako dědičný personalista do švábského kolegia říšských hrabat, čímž se on i potomci jeho bratra, Bedřicha Augusta zařadili mezi švábskou říšskou šlechtu.

Od roku 1829 náleželo hlavám větví Harrach-Rohrau i Harrach-Bruck oslovení (predikát) "Osvícenost" (něm. Erlaucht), jako německým mediatizovaným rodům. V roce 1841 však uspěl protest linie Harrach-Bruck proti předchozímu udělení predikátu pro linii Harrach-Rohrau, která nevzešla od Bedřicha Augusta, bratra Ferdinanda Bonaventury II., člena švábského hraběcího kolegia. Od té doby patřila k "osvíceným" hrabatům již jen brucká mladší větev rodu.[5]

Harrachové vynikali především jako diplomaté, dvorští, státní i zemští úředníci a vojáci. Deseti příslušníkům rodu byl udělen Řád zlatého rouna.

Podle rodiny je nazvaná obec Harrachov v Čechách, kde od začátku 18. století byla známa sklářská huť se sklářskou výrobou.[6]

Majetek Harrachů v Čechách byl po roce 1945 zkonfiskován 12. Benešovým dekretem z důvodu kolaborace s nacisty.

Palác Harrachů ve Vídni byl v roce 1975 prodán městu.[7]

Erb[editovat | editovat zdroj]

Ve znaku měli tři pštrosí péra zastrčená ve zlaté kouli, klenot se postupem času měnil.

Nositelé jména Harrach[editovat | editovat zdroj]

Rodová sídla[editovat | editovat zdroj]

Harrachovský palác v Praze

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Harrach na německé Wikipedii.

  1. http://www.zanikleobce.cz/index.php?detail=1451071 - Hora - Historie
  2. a b http://www.kohoutikriz.org/data/w_klime.php - Horra, "v Horách", nejstarší sídlo rodu Harrachů
  3. Homepage des Familienmuseums
  4. Genealogisches Handbuch des Adels, Fürstliche Häuser Bd. XIII, Aufl. 1987, S. 184ff.
  5. HÖLBL, Silvia. Harrach, Familienangelenheiten, Eine mikrohistorische Untersuchung zu Familenbeziehungen. (19./20. Jahrhundert) Dissertation. nevydáno. vyd. Wien : Universität Wien, 2010. 274 s. Dostupné online. S. 10. (němčina) 
  6. Glas- und Porzellangallerie im Palais Harrach
  7. www.burgenkunde.at, Palais Harrach

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Otto Hupp: Münchener Kalender 1900. Buch- und Kunstdruckerei, München, Regensburg 1900.
  • KELLENBENZ, Hermann. Harrach, Grafen von. In [Deutsche Biographie (NDB)]. Berlin : Band 7. Duncker & Humblot, 1966. S. 697.
  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty : Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. 1. Praha : Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Harrachové, s. 53-54.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]