Antonín Pavel Wagner
Antonín Pavel Wagner (3. července 1834 Dvůr Králové nad Labem – 27. ledna 1895 Vídeň) byl český sochař.
Život [editovat]
Po absolvování hlavní školy ve Dvoře Králové nastoupil podle přání rodičů do závodu Adolfa Dittricha, pražského obchodníka s plátnem, aby se od něj naučil kupeckému řemeslu. Více ho ale lákalo výtvarné umění, ve volném čase maloval a kreslil. Roku 1851 z obchodu odešel do učení k sochaři Josefu Maxovi, kde byl v té době už zaměstnán jeho bratr František. Strávil zde šest let. Společně s bratrem pracoval na zakázkách pro Hradec Králové, Poličany a Dvůr Králové nad Labem.[1]
Roku 1857 se přestěhoval do Vídně, kde studoval sochařství na akademii. Během studií získal tři ocenění, z nich se realizovala například kašna před Mariahilfer Kirche. Roku 1868 cestoval po Německu a Itálii. Postupně si získal velký respekt v uměleckých kruzích, byť zakázek neměl mnoho. V roce 1873 získal ocenění na světové výstavě ve Vídni, o rok později reprezentoval vídeňské sochaře na oslavách 400 let Michelangela ve Florencii, roku 1878 získal medaili na světové výstavě v Paříži.[1]
Ačkoli prožil většinu života ve Vídni, cítil se stále Čechem, což projevil svou účastí na výzdobě Národního divadla a Národního muzea (viz níže). Vzhledem k malé poptávce po uměleckých dílech se ale v Čechách proslavil až poměrně pozdě, ve 47 letech.[2] Stal se řádným členem Akademie výtvarných umění v Praze a mimořádným členem České akademie věd a umění.[3]
Dílo [editovat]
- Sousoší Asie a Afriky pro dvorní přírodopisné muzeum ve Vídni[3]
- Husopaska nad Rahlovými schody (Rahlstiege) ve Vídni[4]
- Sochařská výzdoba Národního divadla v Praze: Lumír a Záboj na hlavním průčelí, alegorické postavy Hudby, Tance, Historie a Poezie na západním rizalitu.[3] Jan Neruda v té souvislosti poznamenal, jaká je pozoruhodná shoda okolností, že sochu Záboje (postava Rukopisu královédvorského) vytvořil rodák ze Dvora Králové.[2]
- Jeden ze čtyř Herkulů u nové brány Hofburgu ve Vídni[3]
- Sochařská výzdoba Národního muzea v Praze: Mytologie, Etnografie, Jazykozpyt a Filosofie ve výklencích, figurální vlys pod tympanonem na průčelí, kašna před muzeem[3]
- Portrétní busty císaře Františka Josefa I. a jeho ženy, císařovny Alžběty; mramor, 1891 (původně v panteonu Národního muzea, nyní v Lapidáriu Národního muzea)
- Některé sochy na Vídeňské radnici[3]
- Apollón, Eskulap, Hygieia a Minerva na balustrádě lékařského domu ve Vídni[3]
- Andělská kašna (Engelbrunnen) na Wiedner Hauptstraße ve Vídni[3]
- Vyhrál konkurs na Mozartův pomník před vídeňskou Operou (účastnilo se 32 uchazečů),[5] k realizaci ale nedošlo.[3]
Reference [editovat]
Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. ( http://archiv.ucl.cas.cz/ ).
- ↑ a b WEITENWEBER, Vilém. Antonín Wagner. Světozor. 1883-02-09, roč. 17, čís. 7, s. 79. Dostupné online [cit. 2010-09-11].
- ↑ a b Antonín Wagner. Humoristické listy. 1881-03-25, roč. 23, čís. 13, s. 98. Dostupné online [cit. 2010-09-11].
- ↑ a b c d e f g h i WEITENWEBER, Vilém. Antonín Pavel Wagner. Zlatá Praha. 1895-02-01, roč. 12, čís. 12, s. 135. Dostupné online [cit. 2010-09-11].
- ↑ Wágner Antonín Pavel - Lecyklopaedia (leccos.com)
- ↑ WEITENWEBER, Vilém. Antonín Pavel Wagner. Zlatá Praha. 1888-01-13, roč. 5, čís. 8, s. 123. Dostupné online [cit. 2010-09-11].
