Rektor Univerzity Karlovy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rektor Univerzity Karlovy

Úřadující
prof. Milena Králíčková

od 1. února 2022

SídloKarolinum
NominujeAkademický senát UK
Jmenujeprezident České republiky
Funkční obdobíčtyřleté, nejvýše dvě za sebou
První ve funkciJindřich z Etwatu neboli z Prenzlau, od 1366
VytvořeníListina Karla IV.
7. dubna 1348
Webová stránkawww.cuni.cz

Seznam rektorů
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rektor Univerzity Karlovy je volený akademický orgán. Představuje hlavu celé univerzity a je ztělesněn osobou z její akademické obce. Vysokou školu zastupuje navenek a jedná jejím jménem.[1] Od února 2022 je 509. rektorkou profesorka Milena Králíčková jako první žena v této funkci od založení univerzity.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Rektor býval od středověku vrcholným reprezentantem volené univerzitní samosprávy. Z nejstaršího období existence pražské univerzity se nedochovaly rektorské úřední knihy. Z tohoto důvodu nejsou známa jména všech rektorů v předhusitském období.[2] Funkce rektora existovala snad již od založení univerzity a rektoři bývali po své volbě do úřadu uváděni ve svatovítské katedrále. Nesporně lze funkci rektora v Praze sledovat od roku 1358. První v pramenech jménem doložený rektor pražského vysokého učení byl roku 1366 Jindřich z Etwatu. Nejstarší doložená volba rektora se konala v roce 1368, kdy byl rektorem zvolen mistr Jindřich z Nanexen.[3]

Rektor byl původně volen na jeden rok. Od poloviny osmdesátých let 14. století byl volen jen na jeden semestr a volba probíhala vždy o svátcích sv. Jiří a sv. Havla, od roku 1403 první všední den po těchto svátcích. V době husitských válek se rektorský mandát opět prodloužil na rok a docházelo i k různým nepravidelnostem.[2]

Jaroslav Procházka, rektor v letech 1958–1966

Mezi roky 1638–1654 byl rektorský úřad zrušen a císař Ferdinand III. řídil univerzitu skrze úředníka, tzv. protektora. Od přijetí univerzity mezi zemské stavy císařem Leopoldem II. v roce 1791 vznikl předpoklad účasti rektora na zemském sněmu. K jeho účasti poprvé došlo až v roce 1845.[1]

S nástupem komunistického totalitního režimu byla zákonem o vysokých školách z roku 1950 zrušena volba rektora. K výběru kandidáta byl založen Státní výbor. Fakticky však o nominantu rozhodoval Ústřední výbor KSČ. Prezident republiky rektora jmenoval na tříleté období na návrh vlády. Zákon z roku 1956 již neobsahoval tříletý mandát. Rektor Jaroslav Procházka tak ve funkci setrval od akademického roku 1956/1957 osm let, dokud nebyl roku 1966 – v době uvolnění – schválen zákon, jenž opět zavedl tajnou volbu členy vědecké rady univerzity na tři roky, a to nejvýše ve dvou navazujících obdobích. V roce 1969 se po okupaci Československa ze srpna 1968 stal rektorem Josef Charvát, který však nebyl potvrzen ministrem školství. V roce 1970 jej nahradil Bedřich Švestka, vybraný a vnucený komunistickou stranou, ačkoli byl formálně zvolen pozměněnou vědeckou radou. V roce 1976 se pak naposledy v komunistickém zřízení uskutečnila rektorská volba i inaugurace ve Vlasteneckém sále Karolina. Poté, až do sametové revoluce, byl rektor podle zákona z roku 1980 pouze jmenován prezidentem republiky na návrh vlády, a to bez stanovení délky mandátu.[1]

Insignie a inaugurace[editovat | editovat zdroj]

Inaugurace rektorky Mileny Králíčkové v Karolinu

Insignie představují výsostné znaky instituce, jejíž moc je přenesena na hodnostáře, kteří jsou zmocněni insignie nosit. Rektorské insignie navenek vyjadřují pravomoci a odpovědnost hlavy univerzity. Nošeny jsou při slavnostních ceremoniích a událostech. Na rozdíl od středověku je jejich význam především symbolický.[1]

  • Pečetidlo – symbolizuje univerzitu, jakožto instituci státu a vyjadřuje všechna práva, která stát svěřil a propůčil univerzitě.
  • Žezlo – originál vyrobený zlatníkem Janem Tenglerem v roce 1883 byl v 50. letech dvacátého století zrestaurován jeho vnukem Aloisem Tenglerem. Ten pro snazší manipulaci žezlo rozdělil na dva sešroubované díly, s délkou stonku 131 cm. Žezlo od založení univerzity symbolizuje rektorskou pravomoc nad akademickou obcí; nosí jej pedel. Univerzita disponuje několika žezly včetně fakultních.
  • Katénní medaile (medaile zavěšená na řetězu) – medaile je na 120cm dlouhém řetězu z 25 článků, s dvojnásobně provlékaným uzlem. Medaili univerzitě věnovalo České vysoké učení technické v roce 1948. Jejím zhotovitelem se stal Otakar Španiel. Líc obsahuje oraz pečetního pole nejstaršího pečetidla s opisem „Rector Magnificus Universitatis Carolinae Pragensis“. Na rubu je opis „Universitě Karlově České vysoké učení technické“. Medaile vyjadřuje důstojnost nejvyššího akademického úřadu univerzity a symbolizuje práva propůjčená rektoru.
  • Klíč – vyrobený v secesním stylu podle návrhu výtvarníka Franty Anýže z roku 1901. Představuje symbol správy majetku a jmění univerzity.
  • Prsten – symbolizuje nerozdílné pouto s akademickou obcí univerzity.[1][4]

Inaugurace (instalace, dobově také komendace, konfirmace, investitura) rektora, zvoleného v říjnu předchozího roku, probíhá ve Velké aule Karolina. Aula vznikla v roce 1386 rekonstrukcí hodovní síně dvorního bankéře Rotleva v paláci, který roku 1383 daroval král Václav IV. pražskému vysokému učení. Až na výjimky se od počátku inaugurace rektorů odehrávala ve Velké aule. Obřad se průběhem podobá imatrikulaci. Z Týnského chrámu se do Karolina vrátil v roce 1873 v souvislosti s ústupem náboženské složky a dominancí profánního charakteru. Jeho průběh získal moderní podobu ve dvacátém století, se zachováním rituálních částí v podobě slavnostního průvodu, předání inauguračních insignií a vrcholném aktu, samotném slibu. Rektorovi jsou při obřadu předány tzv. inaugurační insignie – pečetidlo, klíč a prsten. Slib „Spondeo ac policeor“ je pronesen přiložením dvou prstů na žezlo. Natupující hlava univerzity se jím zavazuje k výkonu funkce podle nejlepšího svědomí, k obraně všech práv plynoucích ze zákona a k úsilí o rozkvět univerzity.[1][4]

Zatímco vzhled taláru pedela zůstal nezměněn od šestnáctého století, podoba talárů rektora, kvestora, profesorů a děkanů byla vytvořena ve století dvacátém. Rektorský talár má purpurovou barvu a je opatřen šálovým límcem z šedivé kožešiny, tzv. popelky. Prorektoři nosí límce s červeným sametem a ostatní funkcionáři s černým sametem.[1]

Původní šat univerzitních hodnostářů byl zrušen císařem Josefem II. v roce 1784, s cílem vyjádřit nadvládu státní moci nad univerzitami. Obřadní šat soukenných talárů univerzita obnovila v roce 1922, nejdříve pro rektora a děkany, po druhé světové válce i pro další hodnostáře. Předlohou se stala reverenda, renesančně humanistický oděv vzdělanců.[1]

Inaugurace Mileny Králíčkové rektorkou Univerzity Karlovy v historickém Karolinu. Odstupující rektor Tomáš Zima předává žezlo jako symbol rektorské pravomoci nastupující rektorce Králíčkové, která na něj skládá sklib „Spondeo ac policeor“.

Pravomoce[editovat | editovat zdroj]

Rektor jedná za univerzitu navenek, činí rozhodnutí, kterými disponuje na základě vysokoškolského zákona České republiky. Je členem České konference rektorů.

Rektor jmenuje a odvolává děkany sedmnácti fakult univerzity, kvestora, prorektory, členy vědecké rady a disciplinární komise univerzity, předkládá rozpočet, výroční zprávu o hospodaření a hodnocení a vydává opatření.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Rektora jmenuje a odvolává na návrh Akademického senátu Univerzity Karlovy prezident České republiky. Návrh na jmenování je předkládán prostřednictvím ministra školství, mládeže a tělovýchovy, který také navrhuje mzdu. Funkční období je čtyřleté a stejná osoba může funkci vykonávat nejvýše dvě po sobě jdoucí období.

Úřad výkonu funkce se nazývá rektorát a sídlí v Karolinu.

Kolegium rektorky[editovat | editovat zdroj]

Kolegium rektorky představuje stálý poradní orgán rektora.[5]

  • prof. MUDr. Milena Králíčková, Ph.D. – rektorka
    • MUDr. Josef Fontana, Ph.D. – prorektor pro strategie a rozvoj
    • prof. RNDr. Tomáš Skopal, Ph.D. – prorektor pro informační technologie
    • doc. RNDr. Martin Vlach, Ph.D. – prorektor pro vnější vztahy
    • prof. RNDr. Markéta Martínková, Ph.D. – prorektorka pro studijní záležitosti
    • prof. PhDr. Eva Voldřichová Beránková, Ph.D. – prorektorka pro zahraniční záležitosti
    • doc. MUDr. Jan Polák, Ph.D., MBA – prorektor pro koncepci a kvalitu studia
    • prof. JUDr. Jan Kuklík, DrSc. – prorektor pro akademické kvalifikace
    • prof. PhDr. Ladislav Krištoufek, Ph.D. – prorektor pro vědeckou a tvůrčí činnost
      • Ing. Lenka Henebergová – členka kolegia pro sociální záležitosti a udržitelný rozvoj
      • Mgr. et Mgr. David Hurný – člen kolegia pro rozvoj pedagogických kompetencí akademických pracovníků
      • Mgr. Jan Jindra – člen kolegia pro eGovernment a bezpečnost
      • prof. PhDr. Lenka Rovná, CSc. – členka kolegia pro 4EU+
      • Mgr. Otomar Sláma, MBA, MPA – člen kolegia pro znalostní a technologický transfer
      • ThLic. Mgr. Karolína Štauberová – zástupkyně studentů
      • Mgr. Martin Maňásek – kvestor
      • Mgr. Petra Štanclová – kancléřka Univerzity Karlovy
      • prof. Ing. František Zahálka, Ph.D. – předseda Akademického senátu Univerzity Karlovy

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h REKTOR A UNIVERZITA KARLOVA. S. 1–60. Forum [PDF]. Univerzita Karlova v Praze, 2006-02-05 [cit. 2024-04-19]. S. 1–60. Dostupné online. 
  2. a b NODL, Martin. Volba rektora pražského vysokého učení. In: NODL, Martin; SOMMER, Petr. Jeden den ve středověku. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2014. S. 168.
  3. Dějiny Univerzity Karlovy I 1347/1348–1622. Praha: Karolinum, 1995. S. 61. 
  4. a b Slavnostní inaugurace v Karolinu. Vita Nostra Revue. 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy. Roč. 15, čís. 1, s. 14–15. ISSN 1212-5083. 
  5. Kolegium rektora. Univerzita Karlova. Dostupné online [cit. 2020-10-27]. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]