Psohlavci
Psohlavci je historický román Aloise Jiráska. Román vznikl v letech 1883 – 1884 a nejdříve vycházel v roce 1884 na pokračování v časopise Květy, knižně poprvé v roce 1886. Za Jiráskova života vyšel tento román osmadvacetkrát. Dialogy v románu jsou psány chodským nářečím. Hlavními postavami jsou tři Chodové – Jan Sladký Kozina, Kryštof Hrubý a Matěj Přibek. Název románu "Psohlavci" odkazuje na přezdívku Chodů.
Již brzy po napsání románu se začala hra objevovat na českých divadelních pódiích. V souvislosti s přípravou uvedení opery Karla Kovařovice "Psohlavci" v Plzni v roce 1902 (libreto Karel Šípek) požadoval tehdejší předseda "garderobní komise" divadla, aby Kozinův svatební kabát byl modrý s vyšíváním, nikoliv bílý, jak obhajoval ředitel divadla Vendelín Budil, který hru předtím inscenoval již v sezóně 1898 – 1899, jednou dokonce za pohostinského hostování tenora Národního divadla Bohumila Ptáka, který si přivezl ze šatny ND kabát bílý. Vendelín Budil, vědom si toho, že je v právu, požádal o dobrozdání nakonec samotného Aloise Jiráska, který mu odpověděl dopisem:
| „ | V Hronově 20. července 1902.
Velectěný pane! S p r á v n ě jest, že Kozina (v Národním divadle) v opeře Kovařovicově vystupuje v bílém, šerkovém županu. Správně jej kreslí M. Aleš. Modrý, vyšívaný kabát je z doby pozdější, takových Chodové v 17. století nenosili. Račte tedy nechati vesměs bílé kabáty či župany. Modré se do doby Kozinovy nehodí. Přeje nejlepšího zdaru, poroučím se a jsem v upřímné úctě Váš oddaný |
“ |
| — Alois Jirásek [1] | ||
Obsah |
[editovat] Děj
Děj se odehrává koncem 17. století nedlouho po Bílé hoře. Hlavním motivem je zpracování legendy o vůdci Chodů Janu Kozinovi. Chodové byla skupina obyvatel, kteří měli za úkol střežit hranici mezi Čechami a Bavorskem. Tito lidé byli přímými poddanými českého krále a za své služby se těšili mnohým privilegiím a výsadám, které je sociálně vydělovaly z okolního obyvatelstva.
Po třicetileté válce Chodové o svá práva přišli a jejich pozemky byly prodány Lomikarovi. Chodové samozřejmě nechtěli přijít o svá privilegia, ale jejich stížnosti ve Vídni a v Praze nebyly vyslyšeny. Proto začali organizovat povstání proti vrchnosti. Nejvýraznější postavou odboje byl Jan Sladký Kozina. Povstání však bylo potlačeno a Kozina odsouzen k popravě oběšením. Exekuce byla vykonána v Plzni 28. listopadu 1695.
Kozina před popravou zvolal mocným hlasem: "Lomikare, Lomikare. Do roka a do dne zvu tě Lomikare na Boží súd." Lomikar skutečně po roce zemřel na mrtvici, zrovna ve chvíli, kdy se na hostině posmíval Kozinovým prorockým slovům. Byl pohřben v kryptě kostela v Klenčí pod Čerchovem a jeho hrob byl v průběhu staletí několikrát vypleněn.
[editovat] Filmová adaptace
- Psohlavci – československý historický film režiséra Svatopluka Innemanna z roku 1931.
- Psohlavci – československý historický film režiséra Martina Friče z roku 1955.
- Psohlavci – televizní inscenace opery režiséra Milana Macků z roku 1985.
