Psohlavci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Psohlavci je historický román Aloise Jiráska. Román vznikl v letech 18831884 a nejdříve vycházel v roce 1884 na pokračování v časopise Květy, knižně poprvé v roce 1886. Za Jiráskova života vyšel tento román osmadvacetkrát. Dialogy v románu jsou psány chodským nářečím. Hlavními postavami jsou tři ChodovéJan Sladký Kozina, Kryštof Hrubý a Matěj Přibek.

Název románu „Psohlavci“ odkazuje na přezdívku Chodů vzniklou z nadávky používané pro nepřátele a rebely, která teprve v tomto románu nabývá nádechu statečnosti.[1]

Již brzy po napsání románu se začala hra objevovat na českých divadelních pódiích. Podle románu napsali libretista Karel Šípek a skladatel Karel Kovařovic stejnojmennou operu (premiéra v Národním divadle roku 1898). V souvislosti s přípravou uvedení této opery v Plzni v roce 1902 požadoval tehdejší předseda „garderobní komise“ divadla, aby Kozinův svatební kabát byl modrý s vyšíváním, nikoliv bílý, jak obhajoval ředitel divadla Vendelín Budil, který hru předtím inscenoval již v sezóně 18981899, jednou dokonce za pohostinského hostování tenora Národního divadla Bohumila Ptáka, který si přivezl ze šatny ND kabát bílý. Vendelín Budil, vědom si toho, že je v právu, požádal o dobrozdání nakonec samotného Aloise Jiráska, který mu odpověděl dopisem:

V Hronově 20. července 1902.

Velectěný pane!

S p r á v n ě   jest, že Kozina (v Národním divadle) v opeře Kovařovicově vystupuje v bílém, šerkovém županu. Správně jej kreslí M. Aleš. Modrý, vyšívaný kabát je z doby pozdější, takových Chodové v 17. století nenosili. Račte tedy nechati vesměs bílé kabáty či župany. Modré se do doby Kozinovy nehodí. Přeje nejlepšího zdaru, poroučím se a jsem v upřímné úctě

Váš oddaný

— Alois Jirásek[2]

Děj[editovat | editovat zdroj]

Děj se odehrává koncem 17. století nedlouho po Bílé hoře. Hlavním motivem je zpracování legendy o vůdci Chodů Janu Kozinovi. Chodové byla skupina obyvatel, kteří měli za úkol střežit hranici mezi Čechami a Bavorskem. Tito lidé byli přímými poddanými českého krále a za své služby se těšili mnohým privilegiím a výsadám, které je sociálně vydělovaly z okolního obyvatelstva.

Po třicetileté válce Chodové o svá práva přišli a jejich pozemky byly prodány Lomikarovi. Chodové samozřejmě nechtěli přijít o svá privilegia, ale jejich stížnosti ve Vídni a v Praze nebyly vyslyšeny. Proto začali organizovat povstání proti vrchnosti. Nejvýraznější postavou odboje byl Jan Sladký Kozina. Povstání však bylo potlačeno a Kozina odsouzen k popravě oběšením. Exekuce byla vykonána v Plzni 28. listopadu 1695.

Kozina před popravou zvolal mocným hlasem: "Lomikare, Lomikare. Do roka a do dne zvu tě Lomikare na Boží súd." Lomikar skutečně po roce zemřel na mrtvici, zrovna ve chvíli, kdy se na hostině posmíval Kozinovým prorockým slovům. Byl pohřben v kryptě kostela v Klenčí pod Čerchovem a jeho hrob byl v průběhu staletí několikrát vypleněn.

Historickým předobrazem Lomikara byl Wolf Maxmilián Lammingern z Albenreuthu, historický je i spor o dřívější privilegia.

Filmová adaptace[editovat | editovat zdroj]

Překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Bohuš Pavel Alois Lepař přeložil román do němčiny pod názvem Chodische Freiheitskämpfer.[3]
  • Olav Rytter přeložil román do norštiny (nynorsk) pod názvem Stormtid, vydalo Det Norske Samlaget v Oslo, 1930

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Milada Nedvědová a kolektiv: Slovo psohlavec v starší české slovní zásobě, Naše řeč, Ústav pro jazyk český AV ČR, citace 30.10.2012
  2. Václav Jílek: Ještě Jirásek a Budil. In: Divadelní zápisník, roč. 1948, č. 1, str. 38–9
  3. Chodische Freiheitskämpfer na Google Books

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]