Vendelín Budil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Příbuzenstvo
dcera Anna Steimarová
zeť Jiří Steimar
vnučka Jiřina Steimarová
pravnuk Jiří Kodet
pravnučka Evelyna Steimarová
prapravnučka Barbora Kodetová
prapravnučka Anna Polívková
prapravnučka Vendula Prager-Rytířová
prapravnuk Ian Kodet

Vendelín Budil (19. října 1847 Praha26. března 1928 Plzeň) byl český herec, režisér, divadelní historik a překladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Praze, v Malé Karlově ulici. Studoval německou nižší reálku u sv. Jakuba a vyšší českou reálku v Panské ulici, kterou ukončil v roce 1865 [1]. Již jako student zkoušel své herecké umění v letech 18651866 s Antonínem Puldou na ochotnických jevištích v Sakrabonce, na Rohanském ostrově, ve Vršovicích a na Smíchově. V roce 1866 se pokoušel neúspěšně uplatnit u ředitele Pavla Švandy ze Semčic v Plzni. Chodil pak na hodiny herectví k Františku Ferdinandu Šamberkovi. Angažmá získal až v roce 1867 u ředitele J. E.  Kramuela, vydržel zde však jen jeden rok. V letech 18671869 hrál v Prozatímním divadle. Následně přešel do společnosti ředitele Švandy ze Semčic a hrál s ním v aréně v Pštrosce, ve Smíchovské aréně, v Novoměstském divadle a v Karlíně (U města Lipska). Působil zde až do roku 1880. Po dalším neúspěšném pokusu o angažmá v Prozatímním divadle hrál v letech 18811887 u společnosti ředitele Jana Pištěka na Královských Vinohradech.

V letech 18881900 řídil vlastní velmi úspěšnou divadelní společnost, zahajující 2.června 1888 v aréně v Plzni, v městských sadech na "Obcizně" [2]. V 90.letech 19.století byla jeho společnost nejlepším činoherním tělesem po Národním divadle v Praze [3]. Společnost hostovala v roce 1897 jako vůbec jediná z venkovských společností v pražském Národním divadle s dramatizací románu F.E.Hodgson–Burnettové Malý lord. V titulní roli vystoupila Budilova malá dcera Anna. Od září 1901 do března 1902 byl opět angažován u ředitele Pištěka. [4]Od března 1902 do roku 1912 řídil nové Městské divadlo v Plzni. Jeho nejproslulejší rolí byl Král Lear od Shakespeara, kterou nastudoval opakovaně v letech 1878, 1885 a 1904. K dalším významným rolím patřil Richard III. (1902) a Rostandův Cyrano z Bergeracu (1902). Po pracovním úrazu byl v roce 1912 penzionován. Nadále však hostoval jak v Plzni, tak v Praze. Od roku 1910 byl předsedou Svazu českých divadelních ředitelů, v roce 1918 členem slavnostního výboru pro jubilejní oslavy Národního divadla. Při této příležitosti zde i 3x pohostinsky vystoupil v cyklu českých her.

Při příležitosti oslav nedožitých stých narozenin byl jmenován v roce 1947 in memoriam čestným členem Národního divadla v Praze [3]. Jeho potomci, dcera Anna Steimarová, vnučka Jiřina Steimarová, pravnuk Jiří Kodet, pravnučka Evelyna Steimarová a prapravnučky Barbora Kodetová, Vendula Prager-Rytířová a Anna Polívková se stali také herci.

Za svůj život nastudoval 1275 rolí. Jeho podobizna v úloze krále Leara visí v Shakespearově domě ve Strattfordu jako pocta Anglie tomuto vynikajícímu českému herci [5].

Jsou po něm pojmenovány ulice v Praze a Plzni.

Sám nikdy nezapomenu na "Budilovu větu": "Herec musí používat svůj hlas tak, aby ho bylo slyšet a rozumět mu i na galerii, nesmí polykat poslední souhlásku..." Tím jsem se po celou svou divadelní cestu řídil.
— Otomar Korbelář [6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Sirius: Vendelín Budil, In: Divadlo, roč.II, č.17, 1.června 1904, Praha, str. 369
  2. Josef Teichman: Postavy českého divadla a hudby, Orbis, Praha, 1941, str. 35
  3. a b Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 51
  4. Sirius: Vendelín Budil, In: Divadlo, roč.II, č.17, 1.června 1904, Praha, str. 369
  5. Josef Teichman: Postavy českého divadla a hudby, Orbis, Praha, 1941, str. 36
  6. Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 58–9

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 16, 101
  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 80, 113, 173, 196
  • František Černý: Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, str. 321–2
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 123, 125, 136, 287, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 72–3, 111, 153, 301
  • Rudolf Deyl: Jak jsem je znal, Jos.R.Vilímek, Praha, 1937, str. 14–32
  • Rudolf Deyl: Vavříny s trny, Československý spisovatel, Praha, 1973, str. 9, 10, 24, 39, 48, 53, 62, 64–73, 93, 104–5, 113, 131, 154, 159–161, 164, 173–5, 189
  • Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 246, 361, 371, 387
  • Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 7, 13–4, 21, 26–30, 33–4, 39, 50, 54, 71, 74, 118
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 172
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 51
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 29, 31–2, 36, 56, 65, 85, 91, 128, 150, 345
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 81.  
  • Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 38, 169
  • Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 19, 41, 56–7, 108, 120–2, 130, 135, 252
  • Sirius: Vendelín Budil, In: Divadlo, roč. II, č. 17, 1.června 1904, Praha, str. 366–9
  • Olga Spalová: Sága rodu Budilova, Odeon, Praha, 1978, str. 7-15, 17–23, 25–40, 42–51, 53–7, 59–73, 75–86, 88–9, 92–120, 122–133, 135–155, 157–207, 210–243, 245–252, 254–5, 257–9, 261, 264–284, 286, 288–294, 296–301, 303–6, 308, 310, 314, 316–320, 322–4, 327–334, 336–346, 349, 356, 357–360
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 153.  
  • Josef Teichman: Postavy českého divadla a hudby, Orbis, Praha, 1941, str. 33–6
  • Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 55, 57–8, 63–4
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 8. sešit : Brun-By. Praha : Libri, 2007. 225-368 s. ISBN 978-80-7277-257-5. S. 282-283.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Vendelín Budil ve Filmové databázi