Bohumil Bezouška
| Bohumil Bezouška | |
 |
|
| Narození | 19. prosinec 1921 Praha |
|---|---|
| Úmrtí | 18. říjen 1995 Praha |
Bohumil Bezouška (19. prosince 1921 v Praze – 18. října 1995 v Praze) byl český herec, kabaretní a estrádní komik, rozhlasový režisér, scenárista, konferenciér, bavič, spisovatel – humorista.
Jednalo se o dlouholetého člena činohry Národního divadla v Praze jenž na divadle i ve filmu proslul zejména jako herec menších či epizodních rolí.
Obsah |
Životopis [editovat]
V roce 1939 maturoval na Jiráskově gymnáziu v Praze a začal studovat lékařskou fakultu UK. Po uzavření vysokých škol nacisty přešel na dramatické oddělení pražské konzervatoře, které v roce 1944 úspěšně absolvoval. V letech 1945/1946 byl členem divadla E. F. Buriana, v letech 1947 až 1951 byl angažován v Divadle na Vinohradech. V sezóně 1951/1952 působil na Slovensku ve Zvolenu. V letech 1953 až 1981[1] pak již působil na scéně Národního divadla. Při svém angažmá v ND ještě hostoval v Hudebním divadle v Karlíně (1966/1967) a ve Viole (od roku 1977) a pracoval často v rozhlase a televizi.
Mezi svými divadelními kolegy byl poměrně oblíbený pro svoji mimořádně družnou a společenskou povahu, výborné vypravěčské umění. Proslul též jako výborný imitátor Jana Pivce a Jaroslava Vojty, uměl imitovat i některé slavné československé politiky jako byli Gustáv Husák, Zdeněk Nejedlý či Dr. Edvard Beneš. Byl znám také jako velký sběratel anekdot a různých historek z hereckého, divadelního a filmového prostředí (zejména z Národního divadla, kde byl kronikářem tzv. Klubu dobráků), které nejen rád a s chutí vyprávěl, ale i s oblibou publikoval v novinách a časopisech. Uměl také výborně německy, vystupoval často i v rakouském rozhlasu. Jeho celoživotním přítelem byl český herec František Filipovský, navíc to byl právě Bohumil Bezouška, který před Františkem Filipovským daboval Louis de Funèse
Literární dílo [editovat]
Bohumil Bezouška napsal sám či jako spoluautor několik knížek z divadelního prostředí, kde vzpomíná na své kolegy herce, mnohdy už nebožtíky, a dává k lepšímu humorné historky z divadelního prostředí, včetně založení a existence Klubu dobráků a CAMU (cikánská akademie múzických umění).
- Tajnosti zákulisí – 1971
- Adaptace není legrace (Dnes šnajdrujeme) – 1977
- Thespidova kára Jana Pivce – 1985 (spoluautoři V. Pivcová a J. Švehla)
- Jak jsem proskotačil život – 1993
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 26
Literatura [editovat]
- ČERNÝ, František. Theater – Divadlo. Praha: Orbis, 1965, str. 108
- ČERNÝ, Jindřich. Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955. Praha: Academia, 2007, str. 136, 214, ISBN 978-80-200-1502-0
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 26–27
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 51.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 93.
- VALTROVÁ, Marie – ORNEST, Ota. Hraje váš tatínek ještě na housle?. Praha: Primus, 1993, str. 207, ISBN 80-85625-19-9
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 4. sešit : Bene-Bez. Praha : Libri, 2006. 376-477 s. ISBN 80-7277-299-6. S. 474-475.
