Ladislav Pešek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ladislav Pešek
Ladislav Pešek
Ladislav Pešek
Rodné jméno Ladislav Pech
Narození 4. října 1906
Brno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 13. července 1986 (ve věku 79 let)
Plzeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Občanství Česko
Povolání herec
Ocenění Řád republiky a Národní umělec
Partnerka Jiřina Štěpničková
Rodiče Ema Pechová
Podpis
Ladislav - podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Podpis Ladislava Peška (1978)
Příbuzenstvo
matka Ema Pechová
otec Ladislav Pech
sestra Marie Waltrová
švagr Rudolf Walter
neteř Olga Zezulová
družka Jiřina Štěpničková
dcera Zuzana Pešková

Ladislav Pešek (4. října 1906, Brno13. července 1986, Plzeň), vlastním jménem Ladislav Pech, byl významný český herec, dlouholetý člen činohry Národního divadla a divadelní pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl synem herce Ladislava Pecha a herečky Emy Pechové, roz. Peškové.[1] Jeho sestrou byla herečka Marie Waltrová. Studoval na reálném gymnáziu, obchodní živnostenské škole a později na Konzervatoři v Brně (19221927). Během studia měl možnost krátkodobého působení jako stipendista v divadelní škole Maxe Reinhardta v Berlíně. Po škole nastoupil roku 1927 ve Státním divadle v Brně. Byl pozván K.H.Hilarem k hostování v Národním divadle v Praze dvakrát v letech 1928 a 1929. Následně se stal členem činohry ND, kterým zůstal až do svého odchodu do důchodu 31.7.1976. Na scéně ND vytvořil více než 300 rolí [2].

V letech 19431947 byl profesorem dramatického oddělení Konzervatoře v Praze. V období 19471950 působil jako profesor na DAMU.[3]

Během svého života účinkoval v několika desítkách českých filmů. Před kamerou debutoval v roce 1931 v roli Pepiho Kulíka ve snímku Miláček pluku, naposledy se objevil ve snímku O sláve a tráve (1984). Mezi jeho nejvýznamnější role však patří bezesporu Áda Čuřil ve snímku Škola základ života (1938), Vojtěch Kulík z Cestě do hlubin študákovy duše (1939) či muzikant v pohádce Obušku, z pytle ven! z roku 1955.

Účinkoval často také v rozhlase a v televizních inscenacích. Dne 11. prosince 2007 byla jeho jménem nazvána jedna z ulic brněnské městské části Královo Pole.[4]

Je pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Divadelní role, výběr[editovat | editovat zdroj]

Gramofonové desky, výběr[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ladislav Pešek [online]. Encyklopedie dějin města Brna. Dostupné online.  
  2. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 360
  3. Český film : herci a herečky II, s. 404.
  4. Profil Peškovy ulice [online]. Encyklopedie dějin města Brna. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 23, 69
  • B.Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 81–3, 87, 95, 107, 113–4, 118–9, 122, 127–8, 132, 135, 153, 156, 162–3, 170, 172, 183, 214–7, 228, 237–8, 240–1, 247–8, 252–3, 260, 263–4, 267, 289–291, 295, 308, 330–1, 336, 342–3, 359–361
  • Otakar Blanda: Ladislav Pešek, Orbis, Praha, 1964
  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 127, 138, 191, 201, 215, 241–2, 265, 267–8, 274, 295, 329, 333
  • František Černý. Kalendárium dějin českého divadla, Svaz českých dramatických umělců a Český literární fond, Praha, 1989, str. 112, ISBN 80-85096-02-1
  • František Černý. Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 56, 252, 323, 332, 335–6, 339, 340, 345–7, 349, 350, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý. Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 190, 215, 240, 258–261, 264, 266, 274, 300
  • František Černý. Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 28, 6–8, 76, 109, 363, 383, 411, 415
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 36, 81–2, 158, 161, 248, 306, 341, 345, 455, 465, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 46, 190, 324, 326, 542, 545.
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 77, 125, 139, 235, 376, 403, 432, ISBN 80-207-0419-1
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha : Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 401–404.
  • Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U.  Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 54, 85–6
  • Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 36, 352, 412
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 20, 41, 70, 77, 104, 125, 229, 274, 424, 447, ISBN 80-204-0493-7
  • Jiří Janoušek: Tváře bez svatozáře, Práce, Praha, 1987, str. 161–170, 235
  • Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 40, 117, 127–8, 133, 139, 175
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 360–2
  • Viktor Kudělka: Ladislav Pešek, Čs.filmový ústav, Praha, 1987
  • Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, 2006, str. 9, 43–5, 153, 170, 180, ISBN 80-86182-51-7
  • Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977
  • Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 179, 205, 258
  • Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884–1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 249–253.
  • Vladimír Šlik: Divadlo a jeho tvůrci, nakl. A. Varhaníková, Praha, 1941, str. 35, 180
  • Josef Tomeš a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 554.
  • Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 73, 105, 110, 126, 163, 172, ISBN 80-85837-35-8
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 148, 180, 210, ISBN 80-207-0485-X
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 51, 177–8, ISBN 80-85625-19-9
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 46, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]