F. L. Věk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Další významy jsou uvedeny na stránce F. L. Věk (rozcestník).
F. L. Věk
Ilustrace Adolfa Kašpara k vydání z roku 1924
Ilustrace Adolfa Kašpara k vydání z roku 1924
AutorAlois Jirásek
Původní názevF. L. Věk
ZeměRakousko-Uhersko
Jazykčeština, němčina a latina
Žánrhistorický, romantický
VydavatelNakladatelství J. Otto
Datum vydání1888–1906
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

F. L. Věk (s podtitulem „obraz z dějin našeho národního probuzení“) je pětisvazkový historický román Aloise Jiráska. Autor ho začal psát roku 1887 ještě za svého pobytu v Litomyšli a první díl publikoval v roce 1888. Další svazky napsal již v Praze a pracoval na nich řadu let; teprve v roce 1906 byl publikován závěrečný pátý díl.

Děj románu je zasazen do období českého národního obrození, přesněji mezi roky 1769 a 1816. Román je autentickou kronikou českého osvícenství i jazykového, literárního a divadelního vlastenectví. Na pozadí josefínských reforem, francouzské revoluce, napoleonských válek a pobytu pruských vojsk v Čechách sleduje autor proces národního probuzení. Dějovou osu všech pěti dílů tvoří osudy studenta a později dobrušského kupce Františka Ladislava Věka a jeho rodiny; postava F. L. Věka je inspirována životem buditele Františka Vladislava Heka. Spolu s příběhem hlavního hrdiny líčí Jirásek činnost mnoha dalších pražských i venkovských buditelů a zvláště barvitě zobrazuje osudy Václava Tháma.

Věnování[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti v románu[editovat | editovat zdroj]

Svazek I–V

Reálné[editovat | editovat zdroj]

Román není jen životním příběhem Františka Věka. V díle mimo něj vystupuje nemálo reálných postav své doby, prožívajících své vlastní osudy, mnohdy jen okrajově propojené s životem hlavního hrdiny.

Mnoho dalších, tehdy žijících osob je pak v ději alespoň okrajově zmíněno. Prokop František Šedivý, Tandler, Antonín Jaroslav Puchmajer, bratři Jan Nejedlý a Vojtěch Nejedlý, Štrobach, Chmela, Václav Hanka, Svoboda, Josef Jungmann, Jan Hýbl, rektor

Smyšlené[editovat | editovat zdroj]

František Havránek – kmotr; starý Žalman; Strádecký – muzikant; Matiáš – páter knihovník; atd. Rodina Jeana Butteau sice v Praze v dané době žila, její osudy si ale Alois Jirásek přizpůsobil potřebám románu.

Události v románu[editovat | editovat zdroj]

Při četbě románu prožijeme nejen uvedení Mozartovy opery Don Giovanni v Nosticově divadle nebo korunovaci Leopolda II. českým králem, ale i strasti Napoleonových tažení, jak je tehdy vnímali obyvatelé českých zemí, včetně krachu rakouských státních financí v roce 1811. Zažijeme rozporně vnímané josefinské reformy – rušení řádů, zavádění němčiny do škol i úřadů, na druhou stranu toleranční patent, který umožní jakousi náboženskou svobodu. Radost z korunovace Leopolda II. vystřídalo utužení poměrů po nástupu Františka I. Kniha končí v době, kdy svitla naděje na navrácení českého jazyka do středních škol.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Jirásek publikoval F. L. Věka nejprve časopisecky: I. díl vyšel v časopise Osvěta v roce 1888, II. díl v časopise Osvěta v roce 1892, III. díl v časopise Květy v roce 1897, IV. díl v časopise Květy v roce 1900 a V. díl v časopise Zlatá Praha v letech 1905–1906.
  • První knižní vydání vycházelo v nakladatelství Jan Otto: I. díl v roce 1890, II. díl r. 1895, III. díl r. 1898, IV. díl r. 1901 a V. díl r. 1907.
  • Do konce XX. století vyšel F. L. Věk česky více než dvacetkrát; některá vydání byla ilustrována Adolfem Kašparem nebo Karlem Müllerem. Celý román vyšel v ruském překladu (1956–1957) a první díl též v lužické srbštině (1957).[2]

Televize a hudba[editovat | editovat zdroj]

V roce 1971 byl natočen v Československé televizi stejnojmenný televizní seriál. Za předlohu posloužil I. a II. svazek románu, malým zlomkem i svazek III.

Jméno F. L. Věka nese i hudební festival konaný v Dobrušce – Mezinárodní hudební festival F. L. Věka.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Osobní knihovny: Osobní knihovna Mikoláše Alše, F.L.Věk III., věnování
  2. ↑ VORLÍČKOVÁ, Marie. Tou cestou jsem šel: nástin životopisu Aloise Jiráska. 3. díl : V Praze. In: MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. Sborník Společnosti Aloise Jiráska. 3. Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1998. 245 s. ISBN 80-86117-12-X. [Práce M. Vorlíčkové je otištěna na str. 3–210; viz str. 55.]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Alois Jirásek: [monografie s ukázkami z díla]. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1987. 581 s. [Viz str. 361–379.]
  • JAKUBEC, Jan. Jiráskův „F. L. Věk“. In: Lumír, ročník 36 (1907–1908), č. 3, str. 108–115; – dostupné též online

Dílo online[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Dílo Aloise Jiráska
Romány
Skaláci (1875) • Na dvoře vévodském (1877) • Filosofská historie (1878) • Konec a počátek (1879) • U Rytířů (1879) • Na Staré poště (1881) • Poklad (1881) • V cizích službách (1883) • Psohlavci (1884) • V cizích službách (1885) • Skály (1886) • Z Čech až na konec světa (1888) • Proti všem (1893) • Staré pověsti české (1894) • Mezi proudy (1887–1890) • F. L. Věk (1888–1906) • U nás (1896–1903) • Bratrstvo (1900–1909) • Temno (1913–1915) • Husitský král (1920–1930)
Divadelní hry
Vojnarka (1890) • Kolébka (1891) • Otec (1894) • Zkouška (1895) • Emigrant (1898) • M. D. Rettigová (1901) • Jan Žižka (1903) • Gero (1904) • Lucerna (1905) • Samota (1907) • Pan Johanes (1909) • Jan Hus (1911) • Jan Roháč (1914)
Povídky
Povídka z hor (1878) • Z bouřlivých dob (1879) • Maryla (1885) • Zemanka (1885) • Zahořanský hon (1889) • Na Chlumku (1889) • Balada z rokoka (1905)
Filmové a
televizní adaptace
Film
Lucerna (Karel Lamač, 1925) • Psohlavci (Svatopluk Innemann, 1931) • Vojnarka (Vladimír Borský, 1936) • Filosofská historie (Otakar Vávra, 1937) • Lucerna (Karel Lamač, 1938) • Jan Roháč z Dubé (Vladimír Borský, 1947) • Temno (Karel Steklý, 1950) • Staré pověstí české (Jiří Trnka, 1952) • Vojnarka (Antonín Dvořák, 1953) • Jan Hus (Otakar Vávra, 1954) • Psohlavci (Martin Frič, 1955) • Jan Žižka (Otakar Vávra, 1955) • Proti všem (Otakar Vávra, 1956) • Ztracenci (Miloš Makovec, 1956) • Poklad hraběte Chamaré (Zdeněk Troška, 1984)
Televize
Lucerna (Jiří Bělka, 1960) • Lucerna (František Filip, 1967) • Záhořanský hon (Bohumil Sobotka, 1968) • F. L. Věk (seriál, František Filip, 1971) • Na dvoře vévodském (Evžen Němec, 1979) • Psohlavci (Milan Macků, 1985) • Preceptor (Jiří Bělka, 1986) • Staré pověstí české (seriál, Vladimír Mráz, 2012)
Hudební adaptace
Psohlavci (Karel Kovařovic, 1897) • Lucerna (Vítězslav Novák, 1923) • Jiří z Kunštátu a Poděbrad (Osvald Chlubna, 1942) • Temno (Iša Krejčí, 1944) • Poslední hejtman (Miroslav Krejčí, 1944) • Zahořanský hon (Jaroslav Křička, 1949) • Maryla (Vladimír Ambros, 1951) • Kolébka (Osvald Chlubna, 1952) • Pan Johanes (Ivo Jirásek, 1952) • Náchodská kasace (Sláva Vorlová, 1955) • Maryla (František Suchý Brněnský, 1956) • Vojnarka (Jiří František Novák, 1956) • Kolébka pro hříšné panny (Otmar Mácha, 1976)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=F._L._Věk&oldid=23819214“