František Vladislav Hek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František Vladislav Hek
František Vladislav Hek
František Vladislav Hek
Narození 11. dubna 1769
Banner of the Holy Roman Emperor (after 1400).svg Dobruška
Svatá říše římská
Úmrtí 4. září 1847 (78 let)
Flag of the Habsburg Monarchy.svg Kyšperk,
Rakouské císařství
Občanství Česko
Některá data se získávají z datové položky.

František Vladislav Hek (11. dubna 1769 Dobruška4. září 1847 Kyšperk) byl český vlastenec, národní buditel, spisovatel, publicista a skladatel. Spisovatel Alois Jirásek použil jeho autobiografii jako předobraz hlavního hrdiny svého románu F. L. Věk.

Život[editovat | editovat zdroj]

Hek byl synem obchodníka z Dobrušky. Základní školu začal navštěvovat v Dobrušce, ale dokončil ji roku 1782 v Praze, kde žil od roku 1779. Po té v Praze studoval na piaristickém gymnasiu. V této době také navázal první kontakty se skupinkou českých vlastenců.

V polovině osmdesátých let se vrátil do Dobrušky, protože musel převzít kupecký obchod svého otce, v němž kromě prodeje zboží denní potřeby půjčoval i české noviny a knihy. Později zde zřídil i externí pobočku Krameriova vydavatelství Česká expedice. Do roku 1806 nahromadil přes 3 284 svazků, obsahující mj. filosofická, přírodovědná a historická díla. Snažil se o vznik českého divadelního představení, ale tento plán mu nebyl opočenskou vrchností povolen.

Roku 1792 se oženil. 9. května 1806 jeho dobře prosperující obchod při velkém požáru města vyhořel. Téhož roku v Dobrušce začal působit kaplan Josef Liboslav Ziegler, který se Hekovi stal dlouholetým přítelem a vlasteneckým spolupracovníkem. Hek byl, stejně jako množství dalších lidí, roku 1811 výrazně finančně poškozen devalvací měny při rakouském státním bankrotu. Roku 1821, po smrti své ženy prodal zbytky svého majetku v dražbě a odešel z Dobrušky. Po té mj. působil v saském Herrnhutu (Ochranově), kde pomáhal potomkům bratrských exulantů s překladem česky psaných listin do němčiny. Poslední léta svého života strávil u své provdané dcery Ludmily Šotolovské v Kyšperku (dnešní Letohrad). Pohřben byl na tzv. nový hřbitov, který byl právě v roce 1847 zřízen za městem na kopečku u kostela sv. Jana Nepomuckého. Hekův pohřeb byl druhý či snad třetí, který vůbec byl na novém hřbitově proveden. Je to u hlavní cesty vpravo blízko od vchodu, druhý hrob. Patří nyní rodině Mattlově, která hrob zakoupila někdy kolem roku 1895. Ke zrušení původního hrobu, označeného jednoduchým kamenem a prostým železným křížem, došlo zřejmě proto, že brzo po Hekově smrti rodina Šotolovských odešla z Kyšperka, děti a další potomci zřejmě už s Kyšperkem styk neudržovali.

Je ironií osudu, že Hekův hrob přetrval půl století a zanikl právě v době, kdy Hekovy osudy, ztvárněné v postavě Jiráskova F. L. Věka, k sobě začaly poutat pozornost široké české veřejnosti.

Rodný domek Františka Vladislava Heka v Dobrušce

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Většina literárního díla spadá do počátku devatenáctého století. Jeho nejvlastnějším prostředkem byla tvorba satirických básní tzv. epigramů. Proto bývá nazýván „prvním novočeským satirikem“. Roku 1820 uveřejnil své nejznámější dílo Veliký pátek, ve kterém ostře kritizoval dobrušské maloměstské poměry. Příkladem této kritiky je například epigram s názvem Čím větší vůl, tím více titulů. Za to byl žalován a souzen, což nakonec vedlo ke konfiskaci celého nákladu knihy. Významné je i jeho herrnhutské překladatelské dílo. Ze třicátých a čtyřicátých let také pochází řada Hekových hudebních skladeb.

Druhý život[editovat | editovat zdroj]

Jako spisovatel i hudebník je dnes Hek takřka neznámý. Hekův životopis se stal inspirací pro spisovatele Aloise Jiráska při psaní známého pětidílného románu F. L. Věk, který byl v roce 1971 zfilmován Československou televizí do televizního seriálu F. L. Věk režisérem Františkem Filipem s hercem Radoslavem Brzobohatým v hlavní roli. Podobně jako v jiných svých literárních dílech se v něm Jirásek nesnažil o vytvoření historické studie, ale o zobrazení vlastní, dobově aktualizované představy českého národního obrození. To, že nejde o doslovné a historicky věrné postižení Hekova života, nýbrž o líčení stylizované a idealizované postavy s reáliemi na mnoha místech děje upravenými či zcela změněnými Jirásek vyjádřil mj. drobnou ale významnou úpravou Hekova jména do podoby „Věk“.

Roku 1972 byla v rodném domku Františka Vladislava Heka otevřena historická expozice připomínající tuto historickou osobnost.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku František Vladislav Hek na německé Wikipedii.