Karel Václav Rais
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Václav Rais (4. ledna 1859 Bělohrad – 8. července 1926 Praha) byl český spisovatel s regionálním zaměřením na Podkrkonoší, představitel realismu a tzv. venkovské prózy, který svým dílem navazoval na Němcovou, Hálka a Světlou.
Narodil se v Bělohradě (v 90. letech 19. století přejmenován na Lázně Bělohrad), pocházel z chudé rodiny. Vystudoval učitelský ústav v Jičíně. Učil v Železných horách. Později (1894) se stal ředitelem měšťanských škol v Praze na Vinohradech.
Zakladatel beletristického časopisu Zvon.
Obsah |
[editovat] Dílo
Počáteční práce psal pro mládež, tyto práce souvisejí s jeho učitelským povoláním, jejich cílem bylo vychovávat mládež.
Později (zhruba od r. 1890) ho začaly zajímat horalé, výminkářská otázka a především generační problémy. V jeho díle najdeme postavy s vysokými morálními zásadami, které by rády něco změnily, ale v podstatě jsou velmi slabé.
Všechna díla vycházejí z podkrkonošského venkova, jeho rodiště, které vášnivě miloval, a zabývají se sociální problematikou. Problémy neřeší, ale pouze je popisuje. Charakteristiku tvoří pomocí dialogu.
Nejvíce se zajímal o osudy těch, kteří se nemohli bránit, tj. starých lidí a dětí.
[editovat] Pro mládež
- Povídky starého zbrojnoše
- Karlštejnský havran
- Povídky ze starých hradů
- Poslední léto
- Listy z české kroniky
- České pohádky o Kristu Pánu
- Nová sbírka slovanských pohádek a pověstí
- Dárek maličkým – určeno malým dětem
- Když slunce svítí – určeno malým dětem
[editovat] Básnické sbírky
- Doma
- Obrázky od nás
- Cesta k domovu
[editovat] Drobná próza
Ve většině případů zde řeší otázky vztahů (nejčastěji rodičů s dětmi).
- Výminkáři – kniha povídek. Hlavními hrdiny jsou starci a stařenky, kteří pomáhají svým dětem, ale jsou odstrkováni. Otec dá peníze vnučce, a děti s ním proto přestanou mluvit. Syn se po svatbě stane majitelem statku a rodiče odcházejí do vejminku. V tomto díle je patrná kritika touhy mladé generace po majetku. Objevují se zde generační problémy (mladí × staří). Každá generace má jiné názory.
- Potměchuť – kniha povídek
- Rodiče a děti
- Horské kořeny
- Lopota
- Půlpáni
- Vzkazy vlastenecké
- Po vlasti
[editovat] Romány
- Kalibův zločin (1892) - tragický příběh hodného Kaliba, z kterého se po svatbě stává pod vlivem tchyně, ženy a dalších okolností nekontrolující se šílenec, jenž nakonec zabije vlastní ženu, když odhalí jejího milence.
- O ztraceném ševci – líčí rodinu ševce, jemuž zemře žena. Je zde podán národnostní problém Čechů a Němců, ten zde spočívá v nové ševcově manželce, která ho nutí opustit českou společnost a vstoupit do společnosti německé. Hlavní hrdina je slabý člověk, který ve všem ustupuje své ženě a postupně se poněmčuje. Nedělá to z přesvědčení, ale z nedostatku vůle vzdorovat.
- Západ (1896) - Západem se myslí sklonek života. Zde je hlavní postavou devadesátiletý farář Kalous, který dožívá na faře, kde ho bičuje jedna rána za druhou. Nejprve mu umírá jeho sestra, poté jeho synovec ze zdravotních důvodů odmítá místo faráře na vesnici. Nakonec umírá.
- Zapadlí vlastenci – Děj se odehrává ve 40. letech 19. stol. v podhůří Krkonoš, ve vesnici Pozdětín. Soustředil se na otázku buditelských knězů a učitelů. Hlavní postavy jsou učitel Čížek, preceptor Čermák a farář Stehlík, kteří zobrazují české buditele a vlastence. V tomto díle jim vzdává dík za vykonanou práci.
- Paničkou – zde konfrontuje život na vesnici a ve městě.
- Na lepším – osudy sedláků Vorala a Hanáka, řeší problém alkoholismu, pravděpodobně se jedná o první dílo v české literatuře, které popisuje tento problém.
- Sirotek
- Horské kořeny
- Pantáta Bezoušek – líčí příhody starého venkovana v Praze, který sem přijel navštívit svého syna a jeho rodinu. Tento venkovan je nositelem jeho myšlenek, kritizuje zde život v Praze, protože mu připadá narušený majetkem.
- Káča
- Skleník
