Teréza Nováková
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Příbuzenstvo | |
|---|---|
| syn | |
Teréza Nováková, rozená Lanhausová, (31. července 1853 Praha – 13. listopadu 1912 Praha) byla česká spisovatelka s regionálním zaměřením na okolí Litomyšle a Proseče, představitelka realismu a tzv. venkovské prózy. Byla aktivní členkou ženského emancipačního hnutí.
Pocházela z poloněmecké rodiny. Po svatbě (1876) se přestěhovala z Prahy do Litomyšle, kde studovala lidové zvyky. Zabývala se prací v ženských spolcích a bojem za rovnoprávnost žen (jeden takový spolek založila – účelem bylo vzdělání žen). Byla též sběratelkou krojů, výšivek a keramiky.
Poté, co v roce 1897 ovdověla, se vrátila do Prahy a tam vedla časopis Ženský svět.
Jejím vzorem byla Karolina Světlá.
[editovat] Dílo
Hlavním tématem jejích děl je duchovní vývoj východočeského venkova. Její hrdinové jsou ušlechtilí, bojují za společný pokrok společnosti jako celku – tento pokrok pro ni znamená socialismus a z toho samozřejmě plyne její zájem o dělnictvo a ty nejchudší.
- Úlomky žuly – povídky
- Jan Jílek – životopisný román o silně nábožensky založeném člověku
- Jiří Šmatlán – životopis člověka, který se od náboženství dostává k myšlenkám socialismu.
- Na Librově gruntě – rok 1848 na venkově, zabývá se problémy kolem zrušení roboty.
- Drašar – román popisující psychologické problémy kněze na vesnici, končí tragicky.
- Maloměstský román – popisuje osudy dcery K. H. Borovského, věnován Karolíně Světlé.
- Z měst i ze samot
- Děti čistého živého – otázky náboženských skupin, obracejících se k mysticismu.
- Karolína Světlá, její život a její spisy
- Z naší národní literatury
- Z nejvýchodnějších Čech – z cest po českomoravském pomezí
- Východočeské lomenice – národopisná studie
- O českém kroji
- Slavín žen českých
- Moderní pohádky
