Arnošt Procházka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Arnošt Procházka (vlevo) a Viktor Dyk na karikatuře Františka Gellnera

Arnošt Leopold Antonín Procházka (15. listopadu 1869, Praha – 16. ledna 1925, Praha) byl český literární a výtvarný kritik a překladatel moderní evropské literatury. Patří k čelním představitelům české literární dekadence.

V roce 1894 spolu s Jiřím Karáskem ze Lvovic založil dekadentně zaměřený časopis Moderní revue.

Krátce poté, co Kamilla Neumannová začala vydávat své Knihy dobrých autorů se stal hlavním redaktorem této knižnice. Na vydávání se podílel editorsky i překladatelsky, stanovil náklad svazku 1000 výtisků a pevný den vycházení 25. každého měsíce, inicioval založení dalších knižnic, jednal s autory a s vydavatelkou úzce spolupracoval až do své smrti v roce 1925.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Prostibolo duše, Praha : Moderní revue, 1895 – lyrika dekadentního typu
  • Básnické jaro 1902, Praha : vlastní náklad, 1902
  • Odilon Redon, Královské Vinohrady : Hugo Kosterka, 1904, edice Symposion
  • Cesta krásy : essaie, Praha : Bedřich Kočí : Beaufort, 1906 - psáno v letech 1898–1906
  • Meditace : Essaie, Praha : Kamilla Neumannová, 1912
  • České kritiky Praha : Moderní revue, 1912
  • Polemiky, Praha : Kamilla Neumannová, 1913
  • Rozhovory s knihami, obrazy i lidmi, Praha : František Borový, 1916
  • Tanec smrti : povídky, Praha : Karel Říhovský, 1917
  • Diář literární a umělecký : Články a kritiky o literatuře, výtvarnictví a divadle, Královské Vinohrady : Ludvík Bradáč, 1919
  • Erotická sexualita v literatuře a umění : Diář kritikův, Královské Vinohrady : Ludvík Bradáč, 1919
  • Dnové života, Brno : St. Kočí, 1922
  • Soumrak, Praha : Moderní revue, 1924
  • Torsa veršů ; Torsa prosy, Královské Vinohrady : Ludvík Bradáč, 1925
  • Relikviář, Praha : Kamilla Neumannová, 1928 - básně v próze z pozůstalosti

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Překládal z germánských a románských jazyků a dále z ruštiny a polštiny. Překlady otiskoval pod nejrůznějšími pseudonymy (např.: Rudolf Bláha, Norbert Fomeš, Ludvík Havelka, Emerich Hladký, Robert Hořan, Lambert Lakosil, Alois Landa, Katuše Lobčová, Jindřich Morávek, Leopold Pudlač, Julius Skružný, Ferdinand Studnička, Helena Vracelová a další). Procházkovy překlady byly některými kritiky (např. František Xaver Šalda, František Chudoba) ostře kritizovány.[1]

Sběratel[editovat | editovat zdroj]

Vybudoval obsáhlou a rozmanitou sbírku grafických prací, vzácných francouzských tisků. První prodal sám z peněžní tísně, chtěl pomoci své přítelkyni prostitutce. Žena od něj později utekla. Pak shromáždil obdobnou sbírku, která se však po jeho smrti ztratila, část knihovny byla prodána v dražbě a zůstal po ní jen katalog.[2]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Jeho synovcem byl Alois Wachsman.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KORYNTOVÁ, Lucie. Arnošt Procházka překladatel. Plav : měsíčník pro světovou literaturu. 7. - 8. 2007, roč. III., s. 87. Dostupné online. ISSN 1802-4734.  
  2. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Sběratelství. Praha : Svoboda, 1983. Kapitola Galérie a sbírky v Čechách a na Moravě, s. 150.  
  3. VIMR, Vladimír. Malá galerie českých malířů. Praha : Práce, 1980. Dostupné online. Kapitola ALOIS WACHSMANN, s. 129–130.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HOLUB, Dalibor. Slovník českých spisovatelů. Příprava vydání Věra Menclová, Václav Vaněk. 2., přepracované a doplněné vyd. Praha : Libri, 2005. 822 s. ISBN 80-7277-179-5. Kapitola PROCHÁZKA Arnošt, s. 548.  
  • Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, zpracoval Jaroslav Vopravil, Praha, Státní pedagogické nakladatelství, 1973
  • PROCHÁZKA, Arnošt. Rozhovory s knihami, obrazy i lidmi. Praha : Borový, 1916. Úvahy, eseje a kritiky věnované literárním dílů a divadelním inscenacím z pera A. Procházky. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]