Judith Gautier

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Judith Gautier
Judith Gautier, asi 1880fotografie: Nadar
Judith Gautier, asi 1880
fotografie: Nadar
Narození 25. srpna 1845
Paříž FrancieFrancie Francie
Úmrtí 26. prosince 1917 (ve věku 72 let)
Saint-Enogat (Dinard), Bretaň FrancieFrancie Francie
Povolání spisovatel, dramatik a překladatel
Manžel Catulle Mendès
Rodiče Théophile Gautier
Příbuzní sestra Carlotta Grisi
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
otec Théophile Gautier
teta Carlotta Grisi
1. manžel Catulle Mendès
2. manžel Pierre Loti

Judith Gautier, po prvním sňatku též Madame Catulle Mendès, (25. srpen 1845, Paříž - 26. prosinec 1917, Saint-Enogat (Dinard), Bretaň) byla francouzská spisovatelka, básnířka a překladatelka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se jako první dcera spisovatele Théophile Gautiera. Její matka Ernesta Grisi byla operní pěvkyní a sestrou známé tanečnice Carlotty Grisi. Judith měla mladší sestru Estelle. Dětství prožila na venkově v naprosté volnosti. V mládí se ocitla v prostředí přátel svého otce, kam patřili například Théodore de Banville, Gustave Flaubert, bratři Goncourt-ové, Charles Baudelaire, Jules Champfleury, Arsène Houssaye nebo Gustave Doré. První článek – kritiku Baudelairova překladu básně v próze Eureka od E.A.Poe-a – uveřejnila v novinách Le Moniteur, když jí bylo 14 let. Její otec zaměstnal politického uprchlíka, čínského mandarina Ding Dunling jako domácího učitele svých dcer [1]. Pod jeho vlivem se věnovala čínské literatuře a kultuře. Později rozšířila svůj zájem i na kulturu japonskou. Sama však nikdy Orient nenavštívila.

Byla vyhlášenou kráskou, údajně byla jednou z pozdních milenek Victora Huga, který jí věnoval báseň Ave, dea; moriturus te salutat.

V roce 1860 se seznámila se spisovatelem Catulle Mendèsem a v roce 1866 uzavřeli sňatek. Rozvedli se v roce 1874. Poté se vdala podruhé za spisovatele Piera Loti.

Byla první ženou, která se stala členem Académie Goncourt (2. křeslo, 1910-1917).

Judith Gautier a Richard Wagner[editovat | editovat zdroj]

Judith Gautier byla velkou obdivovatelkou Richarda Wagnera. Napsala o něm řadu článků, přeložila do francouzštiny libreto opery Parsifal. Spolu s prvním manželem a básníkem Villiers de l'Isle Adam navštívili v roce 1869 Richarda Wagnera v jeho venkovském domě v Tribschen u Luzernského jezera. V roce 1876 se s ním sblížila na prvním festivalu v Bayreuth. Posílala mu z Paříže látky a parfémy, které Wagner používal jako inspiraci při psaní své poslední opery Parsifal, a také intimní dopisy. Korespondenci s ním udržovala prostřednictvím jeho holiče až do roku 1878, kdy Wagnerova žena Cosima odhalila tajné dopisování, spálila dopisy a donutila Wagnera vztah ukončit.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Nefritová kniha[editovat | editovat zdroj]

Její první kniha Le Livre de Jade (Nefritová kniha), vydaná pod jménem Judith Walter, byla prezentována jako kniha překladů staré čínské poesie (mj. básníka Li Po). Jedná se ale v naprosté většině pouze o variace na čínská témata.[2]

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • Le Livre de Jade (Nefritová kniha), 1867 - básně, pod pseudonymem Judith Walter, reedice 2007, ISBN 0-548-62198-5
  • Le Dragon impérial (Císařský drak), 1869 - román
  • L'Usurpateur (Uzurpátor), 1875 - román, druhé vydání 1887 pod názvem La Sœur du soleil (Dcera slunce)
  • Le Jeu de l’amour et de la mort 1876 - divadelní hra
  • Lucienne 1877 - román
  • Les Cruautés de l'amour (Krutosti lásky), 1879 - povídky
  • Les Peuples étranges (Cizí národy), 1879 - esej
  • Isoline, 1882 - román
  • Wagner et son oeuvre poétique (Wagner a jeho básnické dílo), 1882 - esej, reprint Kessinger Publishing, ISBN 1-4179-0847-5
  • La Femme de Putiphar 1884 - povídky
  • Poemes de la libellule (Básně vážky) 1885 - reprint 2007, ISBN 4-86166-037-8
  • La Marchande de sourires (Obchodnice s úsměvy) 1888 - divadelní hra, spoluautor Pierre Loti
  • Fleurs d'Orient 1893 - povídky
  • Le Vieux de la montagne, 1893 - román
  • Iskender, histoire persane 1894
  • Les Princesses d'amour (Princezny lásky), 1900
  • Les Musiques bizarres, 1900 - esej pro světovou výstavu v Paříži v roce 1900 o hudbě Číny, Jávy, Japonska, Egypta a Madagaskaru
  • Le Collier des jours (Náhrdelník dnů), 1904 - memoáry
  • En Chine 1911 - esej
  • Dupleix 1912- esej
  • La fille du ciel (Dcera nebes) 1912 - divadelní hra, spoluautor Pierre Loti
  • L'Inde éblouie 1913 - esej
  • Le second rang du collier - memoáry, reedice L'Harmattan, 2000, ISBN 2-7384-7345-8
  • Le troisième rang du collier - memoáry

České překlady[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Stephan von Minden, “Une expérience d’exotisme vécu: ‘le Chinois de Théophile Gautier,’” L’Orient de Théophile Gautier: Bulletin de la Société Théophile Gautier 12/1990
  2. S Ferdinandem Stočesem o čínských překladech

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Judith Gautier na obrazech J. S. Sargenta[editovat | editovat zdroj]

2. křeslo Académie Goncourt
Předchůdce:
Jules Renard
19101917
Judith Gautier
Nástupce:
Henry Céard