Judith Gautier
| Judith Gautier | |
 Judith Gautier, asi 1880 fotografie: Nadar |
|
| Narození | 25. srpna 1845 Paříž  Francie |
|---|---|
| Úmrtí | 26. prosince 1917 (ve věku 72 let) Saint-Enogat (Dinard), Bretaň Francie |
| otec | Théophile Gautier |
|---|---|
| teta | Carlotta Grisi |
| 1. manžel | Catulle Mendès |
| 2. manžel | Pierre Loti |
Judith Gautier, po prvním sňatku též Madame Catulle Mendès, (25. srpen 1845, Paříž - 26. prosinec 1917, Saint-Enogat (Dinard), Bretaň) byla francouzská spisovatelka, básnířka a překladatelka.
Obsah |
Život [editovat]
Narodila se jako první dcera spisovatele Théophile Gautiera. Její matka Ernesta Grisi byla operní pěvkyní a sestrou známé tanečnice Carlotty Grisi. Judith měla mladší sestru Estelle. Dětství prožila na venkově v naprosté volnosti. V mládí se ocitla v prostředí přátel svého otce, kam patřili například Théodore de Banville, Gustave Flaubert, bratři Goncourt-ové, Charles Baudelaire, Jules Champfleury, Arsène Houssaye nebo Gustave Doré. První článek – kritiku Baudelairova překladu básně v próze Eureka od E.A.Poe-a – uveřejnila v novinách Le Moniteur, když jí bylo 14 let. Její otec zaměstnal politického uprchlíka, čínského mandarina Ding Dunling jako domácího učitele svých dcer [1]. Pod jeho vlivem se věnovala čínské literatuře a kultuře. Později rozšířila svůj zájem i na kulturu japonskou. Sama však nikdy Orient nenavštívila.
Byla vyhlášenou kráskou, údajně byla jednou z pozdních milenek Victora Huga, který jí věnoval báseň Ave, dea; moriturus te salutat.
V roce 1860 se seznámila se spisovatelem Catulle Mendèsem a v roce 1866 uzavřeli sňatek. Rozvedli se v roce 1874. Poté se vdala podruhé za spisovatele Piera Loti.
Byla první ženou, která se stala členem Académie Goncourt (2. křeslo, 1910-1917).
Judith Gautier a Richard Wagner [editovat]
Judith Gautier byla velkou obdivivatelkou Richarda Wagnera. Napsala o něm řadu článků, přeložila do francouzštiny libreto opery Parsifal. Spolu s prvním manželem a básníkem Villiers de l'Isle Adam navštívili v roce 1869 Richarda Wagnera v jeho venkovském domě v Tribschen u Luzernského jezera. V roce 1876 se s ním sblížila na prvním festivalu v Bayreuth. Posílala mu z Paříže látky a parfémy, které Wagner používal jako inspiraci při psaní své poslední opery Parsifal, a také intimní dopisy. Korespondenci s ním udržovala prostřednictvím jeho holiče až do roku 1878, kdy Wagnerova žena Cosima odhalila tajné dopisování, spálila dopisy a donutila Wagnera vztah ukončit.
Dílo [editovat]
Nefritová kniha [editovat]
Její první kniha Le Livre de Jade (Nefritová kniha), vydaná pod jménem Judith Walter, byla prezentována jako kniha překladů staré čínské poesie (mj. básníka Li Po). Jedná se ale v naprosté většině pouze o variace na čínská témata.[2]
Spisy [editovat]
- Le Livre de Jade (Nefritová kniha), 1867 - básně, pod pseudonymem Judith Walter, reedice 2007, ISBN 0-548-62198-5
- Le Dragon impérial (Císařský drak), 1869 - román
- L'Usurpateur (Uzurpátor), 1875 - román, druhé vydání 1887 pod názvem La Sœur du soleil (Dcera slunce)
- Le Jeu de l’amour et de la mort 1876 - divadelní hra
- Lucienne 1877 - román
- Les Cruautés de l'amour (Krutosti lásky), 1879 - povídky
- Les Peuples étranges (Cizí národy), 1879 - esej
- Isoline, 1882 - román
- Wagner et son oeuvre poétique (Wagner a jeho básnické dílo), 1882 - esej, reprint Kessinger Publishing, ISBN 1-4179-0847-5
- La Femme de Putiphar 1884 - povídky
- Poemes de la libellule (Básně vážky) 1885 - reprint 2007, ISBN 4-86166-037-8
- La Marchande de sourires (Obchodnice s úsměvy) 1888 - divadelní hra, spoluautor Pierre Loti
- Fleurs d'Orient 1893 - povídky
- Le Vieux de la montagne, 1893 - román
- Iskender, histoire persane 1894
- Les Princesses d'amour (Princezny lásky), 1900
- Les Musiques bizarres, 1900 - esej pro světovou výstavu v Paříži v roce 1900 o hudbě Číny, Jávy, Japonska, Egypta a Madagaskaru
- Le Collier des jours (Náhrdelník dnů), 1904 - memoáry
- En Chine 1911 - esej
- Dupleix 1912- esej
- La fille du ciel (Dcera nebes) 1912 - divadelní hra, spoluautor Pierre Loti
- L'Inde éblouie 1913 - esej
- Le second rang du collier - memoáry, reedice L'Harmattan, 2000, ISBN 2-7384-7345-8
- Le troisième rang du collier - memoáry
České překlady [editovat]
- Princezny lásky, překlad Helena Vracelová (= Arnošt Procházka), KDA, svazek 46, Praha, Kamilla Neumannová, 1908
Odkazy [editovat]
Poznámky [editovat]
- ↑ Stephan von Minden, “Une expérience d’exotisme vécu: ‘le Chinois de Théophile Gautier,’” L’Orient de Théophile Gautier: Bulletin de la Société Théophile Gautier 12/1990
- ↑ S Ferdinandem Stočesem o čínských překladech
Literatura [editovat]
- Zdeněk Hrbata: heslo Judith Gautier in: Slovník francouzsky píšících spisovatelů, Praha, Libri, 2002, ISBN 80-7277-130-2
- ŠALDA, František Xaver. heslo Gautierová Judith, básnířka francouzská. In kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha : Jan Otto, 1895. ISBN 80-7185-057-8. Svazek IX, s. 962.
- (anglicky) Bettina Liebowitz Knapp: Judith Gautier: Writer, Orientalist, Musicologist, Feminist, a Literary Biography, University Press of America, 2004, ISBN 0-7618-3000-6
Externí odkazy [editovat]
- (anglicky) medailon Judith Gautier
- (anglicky) Mme Mendès jako dobová kráska
- (francouzsky) Nadarovy portréty Judith Gautier v archivu La Médiathèque de l'architecture et du patrimoine
Judith Gautier na obrazech J. S. Sargenta [editovat]
- Judith Gautier, 1885, Detroit, Detroit Institute of Arts
- Mlle Judith Gautier à la Fourberie, asi 1883-1885, Aix-les-Bains, Musée Jean-Faure
- A Gust of Wind (Závan větru), 1885, soukromá sbírka,
| 2. křeslo Académie Goncourt | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Jules Renard |
1910–1917 Judith Gautier |
Nástupce: Henry Céard |
