Joséphin Péladan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Joséphin Péladan
Joséphin Péladan (vpravo) a Alexandru Bogdan-Piteşti (vlevo) v Bukurešti, 1898
Joséphin Péladan (vpravo) a Alexandru Bogdan-Piteşti (vlevo) v Bukurešti, 1898
Narození 28. březen 1859
Lyon, FrancieFrancie Francie
Úmrtí 27. června 1918 (ve věku 59 let)
Neuilly-sur-Seine, FrancieFrancie Francie
Povolání dramatik a autor
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Joséphin Péladan (28. březen 1859, Lyon27. červen 1918, Neuilly-sur-Seine) byl francouzský dekadentní spisovatel, básník, kritik, okultista a velmistr řádu martinézistů, kde měl řádové jméno Sâr. Byl ovlivněn katolickým mysticismem a rosekruciánstvím. Péladanův Řád Katolického Růže a Kříže, do něhož v období 1891–1892 vstoupila řada významných umělců své doby (například mladý Erik Satie), byla již třetí odnož nově zakládaných rozekruciánských uměleckých skupin, o jejichž vůdcovství se Péladan dohadoval se svým literárním kolegou Stanislasem de Guaitou (Gaïta) a okultistou Gérardem Encaussem. Jejich nauka byla „rozkročená mezi vyhroceným sensualismem a rigorózní mystikou.“ Pokud však opravdu s řádem mystika nějak souvisela, projevovala se spíš než znalostí děl středověkých alchymistů bombastickými formulacemi jmen Nejvyššího a byla naskrz proseta wagneriánstvím – významnou roli hrály v Péladanových dílech mýty o Věčném návratu a o Svatém Grálu zprostředkované skrz libreta oper Richarda Wagnera. Díky mecenáši sekty, malíři, hraběti La Rochefoucauld, mohl Péladan mezi lety 1892–1898 organizovat umělecký salón Růže a Kříže. Toho se kromě umělců, kteří šli již léta vlastní cestou k symbolismu (Puvis de Chavannes, Gustave Moreau) zúčastnili i mladší umělci druhé symbolistní vlny jako například ilustrátor Carlos Schwabe, básník Saint-Pol-Roux, malíři Ferdinand Hodler anebo Fernand Khnopff, stojící na pomezí symbolismu a dekadence. Salony byly mimořádně úspěšné (hovoří se o celkovém počtu 25 000 návštěvníků) a řád jejich organizováním poskytl platformu k prezentaci mladého umění. Zároveň s ním deklarovali Péladanovi rozekruciáni reakci na umění realismu, v podstatě související s antipozitivistickou reakcí v literatuře a filosofii té doby. „Náměty rozekruciánských děl vylučují veškeré scény bitevní, patriotické, anekdotické, orientální, venkovské, anebo sportovní. Na druhé straně, Řád podporuje témata vázaná ke katolickému dogmatu, k interpretaci orientálních theogonií, k dekorativním alegoriím a vznešené nahotě.“

Spisy[editovat | editovat zdroj]

Portrét od Alexandre Séona z roku 1892.
  • La Décadence latine (Latinská dekadence) - románový cyklus
    • Le Vice suprême (Nejvyšší neřest), román, 1884
    • Curieuse (Zvídavá), 1885
    • L'Initiation sentimentale (Citové zasvěcení), 1887
    • A Coeur perdu, 1888
    • Isthar (Ištar), 1888
    • La Victorie du mari, 1889
    • Coeur en peine, 1890
    • L'Androgyne, 1891
    • La Gynandre (Gynandra), 1891
    • Finis Latinorum (Konec Latinů), 1899
    • La Vertu suprême (Nejvyšší ctnost), 1900
  • Comment on devient mage (Umění stát se mágem), 1891
  • Babylone, drama, 1895
  • Le Prince de Byzance (Byzantský princ), drama, 1896
  • Œdipe et le Sphinx (Oidipus a Sfinga), drama, 1903
  • Sémiramis, drama, 1904
  • La Dernière Leçon de Léonard de Vinci (Poslední lekce Leonarda da Vinci), esej, 1904
  • La Clé de Rabelais, 1905
  • De Parsifal à don Quichotte (Od Parsifala k Donu Quijotovi), esej věnovaný Richardu Wagnerovi, 1906
  • La Doctrine de Dante, 1908
  • La philosophie de Léonard de Vinci d'après ses manuscrits, esej, 1910
  • De l'Androgyne. Théorie plastique, esej, 1910
  • Le Secret des troubadours (Tajemství trubadúrů), 1916
  • Les Drames de la conscience (Dramata svědomí) 1906 - 1913 - románový cyklus, z něho například:
    • Les Amants de Pise (Milenci z Pisy) 1912
  • La Torche renversée (Převrácená pochodeň) 1925

České překlady[editovat | editovat zdroj]

Citát[editovat | editovat zdroj]

V celé literatuře prostírá se ticho o šťastné lásce: nikdo neposvětil románem šťastné lásky dvou milenců. Je to možno? Bez pochyby. Leč nebude to nikterak estetickým. Toto štěstí působí zářným způsobem a jeho vyjádření přivodilo by neuvěřitelné obtíže.
— Filosofie rozkoše.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Aleš Pohorský: heslo Péladan Joseph in: Slovník francouzsky píšících spisovatelů, Praha, Libri, 2002, ISBN 80-7277-130-2
  • heslo Péladan Joséphin, in: Ottův slovník naučný, svazek XIX., str. 417
  • DLASK, Vojtěch. Meze a možnosti hudebního symbolizování, symbolismus v hudbě. Brno : JAMU, 2009. Kapitola Symbolismus a hermetismus, s. 244-250. (čeština) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]