Maurice Barrès

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Maurice Barrès
Maurice Barrès, asi 1885
Maurice Barrès, asi 1885
Narození19. srpna 1862
Charmes (Vosges), FrancieFrancie Francie
Úmrtí4. prosince 1923 (ve věku 61 let)
Neuilly-sur-Seine, FrancieFrancie Francie
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníCharmes
Povoláníspisovatel, politik, romanopisec a novinář
Alma materLyceum Henriho Poincaré
Střední škola La Malgrange
OceněníCena Alfreda Née (1904)
Politická příslušnostBoulangism
Republikánská federace
DětiPhilippe Barrès
PříbuzníClaude Barrès (vnuk)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Auguste Maurice Barrès (19. srpen 1862 Charmes (Vosges), Francie4. prosinec 1923, Neuilly-sur-Seine, Francie) byl francouzský spisovatel, novinář a politik. Zastával nacionalistické a antisemitské názory. Měl syna Philippa Augusta Barrèse.

Život[editovat | editovat zdroj]

Maurice Barrès se narodil v měšťanské rodině v Charmes v Lotrinsku. V letech 18771880 vystudoval lyceum v Nancy a poté odešel studovat práva do Paříže. Zde se seznámil s řadou tehdejších filosofů a spisovatelů (Ernest Renan, Hippolyte Taine, Leconte de Lisle, Anatole France, Victor Hugo). Také se začal angažovat v politice. V roce 1889 (ve svých dvaceti sedmi letech) byl zvolen poslancem za boulangistickou stranu. Po likvidaci tohoto hnutí v roce 1891 změnil politické názory a stal se pravicovým politikem. Pracoval jako novinář v pravicových listech Le Journal, La Cocarde, La Patrie apod. Zastával protiněmecké a protižidovské nacionalistické názory.

V roce 1906 se stal členem Francouzské akademie. Od roku 1914 byl předsedou „Ligy vlastenců“ („Ligue des patriotes“).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Zpočátku byl ovlivněn dekadentní dobovou atmosférou a individualismem, převzatým od Stendhala. V roce 1884 začal v tomto duchu vydávat měsíčník Les Taches d'Encre ("Inkoustové skvrny"), jehož vyšla pouze 4 čísla. Byl ovlivňován dobovou filosofií, literaturou i politickými událostmi (ztráta Alsaska v roce 1870, Dreyfusova aféra). Vytvářel pak pojetí individualisty, pro kterého mizí hranice mezi dílem a životem, literaturou a politikou, autobiografií a fikcí. Jeho romány jsou spíše autobiografiemi, doplněnými různými úvahami, pamflety a kritikou Třetí republiky než skutečnými romány. Po první světové válce se věnoval různým mystickým vlivům, ovlivněn tezemi Augusta Comta zkoumal kult mrtvých, zabýval se pohanskými i křesťanskými mystickými místy francouzské krajiny. Jeho dílo bylo obdivováno i nenáviděno. Přesto ovlivnil řadu spisovatelů často protichůdných názorů, jako byli například: Louis Aragon, Albert Camus, Jean Cocteau, Michel Déon, Pierre Drieu La Rochelle, André Fraigneau, André Malraux, François Mauriac, Henry de Montherlant a Paul Morand.

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • 1888 Le quartier latin
  • 1888 M. Taine en voyage
  • 1888 Huit jours chez M. Renan
  • 1888 Le culte du moi (trilogie Kult jáství)
    • 1888 Sous l’śil des barbares (Před zrakem Barbarů)
    • 1889 Un homme libre (Svobodný člověk)
    • 1891 Le jardin de Bérénice (Bereničina zahrada)
  • 1893 Examen de trois idéologies
  • 1893 L’ennemi des lois (Nepřítel zákonů) – román
  • 1894 Une journée parlementaire
  • Le roman de l’énergie nationale. (trilogie Román národní energie)
    • 1897 Les Déracinés (Vykořenění; Na cizí půdě)
    • 1900 L’appel au soldat (Výzva k vojákovi)
    • 1902 Leurs figures (Jejich tváře)
  • 1902 Amori et dolori sacrum (Zasvěceno lásce a bolesti)
  • 1903 Les amitiés françaises
  • Trilogie Les bastions de l’Est (Valy na východě):
    • 1905 Au service de l’Allemagne (Ve službách Německa) – román
    • 1909 Colette Baudoche (Koletta Baudocheová) – román
    • 1921 Le génie du Rhin (Duch Rýna) – soubor přednášek
  • 1913 La colline inspirée (Oduševnělý vrch)
  • 1917 Les diverses familles spirituelles de la France
  • 1919 L’appel du Rhin
  • 1922 Un jardin sur l’Oronte (Zahrada nad Orontem) – historický román z dob křižáckých válek 13. století
  • 1923 L’enquęte au pays du Levant
  • 1926 Le Mystère en pleine lumière (Mystérium v plném světle, vyšlo posmrtně)

cestopisné eseje[editovat | editovat zdroj]

  • 1893 Du sang, de la volupté et de la mort (Kniha krve, rozkoše a smrti)
  • 1903 La mort de Venise (Smrt Benátek)
  • 1906 Le voyage de Sparte (Cesta do Sparty)
  • 1911 Greco ou le secret de Tolede (Greco, neboli Tajemství Toleda)

politické stati a projevy[editovat | editovat zdroj]

  • 1902 Scènes et doctrines du nationalisme (Výjevy a doktríny nacionalismu)
  • 1914 La grande pitié des églises de France (Slitování s francouzskými kostely)
  • 19151920 L’âme française et la guerre, 12 svazků
  • 19201924 Chronique de la Grande guerre, (Kronika světové války, 14 svazků)

deníky[editovat | editovat zdroj]

  • 19291957 Mes cahiers (Mé zápisky, vydáno posmrtně, 14 svazků)

české překlady[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jan Otokar Fischer a kol.: Dějiny francouzské literatury 19. a 20. století, díl II. (1870-1930), Praha, Academia, 1983, str. 300-302
  • Petr Kyloušek: heslo Maurice Barrès in: Slovník francouzsky píšících spisovatelů, Praha, Libri, 2002, ISBN 80-7277-130-2, str. 108

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

4. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
José-Maria de Heredia
19061923
Maurice Barrès
Nástupce:
Louis Bertrand