Karel Sokol

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Karel Stanislav Sokol)
Karel Sokol
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1909 – 1913
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1910 – 1911
Poslanec Revolučního národního shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920
Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1922
Stranická příslušnost
ČlenstvíNárodní str. svobodomyslná
Česká str. státoprávní
Státoprávní pokroková str.
Česká státoprávní demokracie
Čsl. národní demokracie
Narození5. října 1867
Heřmanův Městec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí20. března 1922 (ve věku 54 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
RodičeJosef Sokol, Františka Sokolová-Veselá
Příbuznísourozenci Vilma Seidlová-Sokolová, Bohuslava Sokolová
Alma materUniverzita Karlova
Universität Wien
Profesespisovatel, novinář, politik, redaktor a vydavatel
CommonsKarel Sokol
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska v Praze – Opletalově ulici

Karel Sokol, v matrice Karel Stanislav Sokol (5. října 1867 Heřmanův Městec[1] – 20. března 1922 Praha-Vinohrady[2]), byl český nacionalistický politik, novinář, publicista a nakladatel, od konce 19. století člen radikálních politických formací (Česká strana státoprávní, Česká strana státoprávně pokroková), po roce 1918 československý poslanec Revolučního národního shromáždění a senátor Národního shromáždění ČSR.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska Karla Sokola na rodném domě
Rodný dům Karla Sokola

Jeho otcem byl Josef Sokol, známý učitel, vlastenec a poslanec rakouské Říšské rady za mladočechy.[3]

Karel vystudoval gymnázium a pak nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze.[3] V 80. letech 19. století patřil mezi studentskou generaci ovlivněnou hnutím pokrokářů. V roce 1890 byl vyloučen z Univerzity Karlovy kvůli článku zaměřenému proti profesorovi Janu Kvíčalovi, na což Sokolovi známí z řad radikálního studentstva reagovali demonstracemi. Vzdělání dokončil na filozofické fakultě Vídeňské univerzity. Byl činný publicisticky (v letech 1889–1892 se podílel na vydávání radikálního listu Časopis českého studentstva, později listu Neodvislost[3]). Pak se angažoval ve skupině Omladina a roku 1894 byl mezi studenty, kteří byli v rámci procesu s Omladinou odsouzeni na několik let do vězení. Po propuštění z vězení se přimknul k frakci pokrokářského hnutí vedené Aloisem Rašínem, která jevila sympatie k Národní straně svobodomyslné (mladočeské) a která odmítala podpořit sociálně demokratické hnutí (sami se v počátcích považovali za radikální křídlo mladočechů[4]).

Ani mladočeská strana ovšem této skupině plně nevyhovovala. Sokol se tak stal jedním z hlavních aktivistů a ideologů nově zřízené České strany státoprávní (založena 1899, uváděna často též jako strana radikálně státoprávní). Od roku 1898 zastával místo šéfredaktora Radikálních listů. Působil i jako publicista a vydavatel. V letech 1890–1896 vydával knižnici Vzdělávací bibliotéka, sám překládal a napsal několik knih. Během hilsneriády strana nabyla výrazně antisemitských a rasistických tónů. Část vedení (včetně Aloise Rašína) reagovala odchodem, Sokol (nyní již hlavní postava strany) se snažil odlivu kádrů a vlivu čelit pokusy o spojení s dalšími politickými proudy vzešlými z pokrokářského hnutí, zejména národními sociály a Českou stranou radikálně pokrokovou. Tato fúze pak skutečně proběhla roku 1908 a vznikla Česká strana státoprávně pokroková.[5][6]

V letech 1909–1913 byl poslancem Českého zemského sněmu.[7] Zvolen sem byl v doplňovací volbě v srpnu 1909 za kurii městskou, obvod Písek poté, co rezignoval poslanec Václav Špirhanzl.[8] Byl zvolen za státoprávníky. Porazil mladočeského kandidáta.[9]

V roce 1910 se nakrátko stal i poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kam byl zvolen za okrsek Čechy 003. Nastoupil 24. února 1910 místo Vladimíra Srba. Usedl do poslanecké frakce Sjednocení českých národně sociálních, radikálně pokrokových a státoprávních poslanců. Ve vídeňském parlamentu setrval do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1911.[10]

Za první světové války se Sokol podílel na kontaktech v rámci domácí politické scény s cílem zajistit společnou pozici české reprezentace. V prvních letech války vystupoval proti českému prorakouskému aktivismu a od roku 1917 propagoval samostatný český stát. Byl členem Národního výboru československého.[3]

Od roku 1918 zasedal v Revolučním národním shromáždění[11] za Českou státoprávní demokracii, respektive z ní vzniklou Československou národní demokracii. Povoláním byl redaktorem a spisovatelem.[12]

V parlamentních volbách v roce 1920 získal za národní demokraty senátorské křeslo v Národním shromáždění. Po jeho smrti za něj jako náhradník nastoupil František Malínský.[13]

Zemřel 20. března 1922 o půl jedenácté dopoledne ve vinohradské nemocnici.[14] Pohřben byl na Olšanských hřbitovech[15].

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených v Heřmanově Městci, sign. 3688, ukn 2262, str.281. Dostupné online.
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých okresní správy politické na Vinohradech, sign. OSPVIN Z2, s. 30
  3. ↑ a b c d Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 12. Wien: [s.n.], 2003–2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Sokol, Karel Stanislav; Ps. Prokop Staniš, Jiří Staněk, J. Skružný etc. (1867–1922), Politiker, Journalist und Verleger, s. 400. (německy) 
  4. ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848–1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 430. Dále jen: Česká společnost 1848–1918. 
  5. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1861–1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 315, 317, 320–321, 328–331, 334, 336. 
  6. ↑ Osobnosti naší historie [online]. ptejteseknihovny.cz [cit. 2011-11-22]. Dostupné online. 
  7. ↑ Česká společnost 1848–1918. 686
  8. ↑ Václav Špirhanzl. Národní listy. Srpen 1936, roč. 76, čís. 216, s. 3. 
  9. ↑ Užší volba zemského poslance v Písku. Národní politika. Květen 1909, roč. 27, čís. 136, s. 3–4. 
  10. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  11. ↑ Karel Sokol [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-22]. Dostupné online. 
  12. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-22]. Dostupné online. 
  13. ↑ jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-29]. Dostupné online. 
  14. ↑ Karel St. Sokol. Národní politika. Březen 1922, roč. 40, čís. 80, s. 4. Dostupné online. 
  15. ↑ Karel Sokol – Pražský pantheon. www.prazskypantheon.cz [online]. [cit. 2020-09-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Sokol&oldid=22908632“