Stanisław Przybyszewski

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Stanisław Feliks Przybyszewski
Stanisław Przybyszewski
Stanisław Przybyszewski
Narození 7. květen 1868
Łojewo, Prusko; dnes součást Inowrocławi, Kujavsko-pomořské vojvodství, Polsko
Úmrtí 23. listopadu 1927 (ve věku 59 let)
Jaronty, dnes součást Inowrocławi, PolskoPolsko Polsko
Občanství Polsko
Manželka Dagny Juel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stanisław Feliks Przybyszewski (7. květen 1868, Łojewo (Inowrocław), Prusko (dnes Polsko) – 23. listopad 1927, Jaronty (Inowrocław), Polsko) byl polský dekadentní a expresionistický spisovatel, dramatik a básník. Svá díla psal německy i polsky.

Život[editovat | editovat zdroj]

Příbuzenstvo
1. manželka Dagny Juel
nemanželská dcera Stanisława Przybyszewska

Stanisław Feliks Przybyszewski byl synem učitele. Byl problémovým studentem střední školy, vystřídal několik škol a nakonec maturoval v roce 1889 na německém gymnáziu v Toruni. Poté odešel do Berlína, kde studoval nejprve architekturu a později lékařství. Zde se seznámil s filosofií Friedricha Nietscheho a se satanismem. Rovněž se aktivně účastnil berlínského bohémského života. V této době k jeho přátelům patřili například Edvard Munch, Richard Dehmel a August Strindberg, se kterými se setkával ve vinárně Zum schwarzen Ferkel (U černého selete na bulváru Unter den Linden). V roce 1892 byl redaktorem berlínského polsky psaného socialistického týdeníku Gazeta Robotnicza. V roce 1895 byl spoluzakladatelem časopisu Pan a publikoval též v časopisu Die Fackel, který vydával Karl Kraus [1].

V Berlíně žil se svou družkou Marthou Förder, se kterou měl tři děti (třetí až v době, kdy už byl ženat). 18. dubna 1893 se oženil s norskou pianistkou a spisovatelkou Dagny Juel a v letech 1894-1898 žil střídavě v Berlíně a v rodném městě své ženy Kongsvinger v Norsku. Měli spolu dvě děti: syna Zenona (nar. 28. září 1895) a dceru Ivu (nar. 3. října 1897).

V roce 1896 byl zatčen pro podezření z vraždy své družky Marthy Förder. Po zjištění, že spáchala sebevraždu otravou oxidem uhelnatým, byl propuštěn. Jejich tři děti byly umístěny do různých sirotčinců.

manželé Stanisław a Dagny Przybyszewski, asi 1897-1898

Na podzim 1898 se manželé Przybyszewští přestěhovali do Krakova, kde se Stanisław Przybyszewski stal záhy vedoucí osobností místní skupiny mladých pokrokových umělců Mladé Polsko (Młoda Polska) a pracoval jako redaktor časopisu Życie, který byl jejich platformou. Vydávání časopisu bylo ale dalšího roku zastaveno pro problémy s cenzurou a problémy finanční.

Při návštěvě u básníka a dramatika Jana Kasprowicze ve Lvově se zamiloval do jeho ženy Jadwigy. Ta opustila manžela a dcery a v roce 1899 spolu odešli do Varšavy. Dagny Juel Przybyszewska odjela v roce 1900 do Paříže a v roce 1901 byla zastřelena svým milencem v Tbilisi. Przybyszewski měl dále vztah s malířkou Anielou Pająkównou, se kterou měl dceru Stanisławu Przybyszewskou (1901-1935), pozdější spisovatelku a dramatičku, autorku známé divadelní hry Případ Danton.

V roce 1905 Stanisław Przybyszewski a Jadwiga Gąsowska přesídlili do Toruně, kde se Przybyszewski léčil z alkoholismu (bojoval s ním celý zbytek života). Dne 11. dubna 1905 se vzali. V roce 1906 odcestovali do Mnichova. Tato cesta byla zpočátku hrazena z prodeje rukopisu divadelní hry Śluby (Sňatky). Během první světové války ale vydávání jeho děl vázlo a Przybyszewski se proto uchyloval k psaní účelových politických brožur. V letech 1917-1918 spolupracoval s expresionistickým časopisem "Zdrój", který vycházel v Poznani. Po skončení války žil krátce v Československu. Do Polska se vrátil v roce 1919. Pokoušel se pracovat jako ředitel divadla v Poznani. Jako autor německých válečných brožur byl ale odmítnut. Pracoval jako překladatel z němčiny pro polskou poštu, od roku 1920 pan v Gdaňsku, kde měl též polské knihkupectví a pomáhal se založením polského gymnázia. Poté se pokoušel zakotvit v Toruni, Zakopaném a Bydhošti. Od roku 1924 pracoval pro prezidentskou kancelář ve Varšavě. Obdržel vyznamenání Krzyż Oficerski Řádu Polonia Restituta (Order Odrodzenia Polski) a byl komturem tohoto řádu. V roce 1927 se vrátil do rodného kraje, kde záhy zemřel.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

titulní strana časopisu Życie 1898
  • Die Totenmesse, 1895,
  • Zur Psychologie des Individuums (1892) K psychologii individua - eseje
  • 1894, Černá mše
  • De Profundis, (1895)
  • Vigilien, (1895), Vigilie
  • Homo sapiens (1896), románová trilogie s autobiografickými prvky:
    • Über Bord, Přes palubu
    • Unterwegs, Cestou
    • Im Maelstrom, V Malstromu
  • Nad morzem 1898 (česky vyšlo již 1897)
  • Satans Kinder (1897) Děti Satanovy - román
  • Die Synagoge des Satan, německy 1897; Synagoga szatana, polsky 1899
  • Epipsychidion (1900)
  • Androgyne (1900)
  • Totentanz der Liebe (1902), obsahuje čtyři dramata:
    • Dla szczęścia (něm. Das grosse Glück) (1897) Pro štěstí
    • Das goldene Vliess (1901) Zlaté rouno
    • Die Mutter
    • Die Gäste
  • Schnee (1903) Sníh - drama
  • Erdensöhne (1905) Synové země - trilogie
  • Gelübde (1906) Slib
  • Śluby (1907) Sňatky - drama
  • (1912) Hlubina - drama
  • (1912-1913) Silný člověk
  • Dzieci nędzy (1913-1914) Děti bídy
  • Polen und der heilige Krieg (1915)
  • Von Polens Seele. Ein Versuch (1917)
  • Der Schrei (1918) Křik - román
  • (1924) Království bolestné - román
  • Mściciel (1927) Mstitel - drama
  • Moi współcześni (1928) Moji současníci - paměti

česky vyšlo[editovat | editovat zdroj]

Jeho díla byla často překládána do češtiny. Měl vliv např. na Stanislava Kostku Neumanna, jeho obdivovatelem byl F. X. Šalda.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Stanisław Przybyszewski ve Wikimedia Commons

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. ( http://archiv.ucl.cas.cz/ ).

Založeno především na článku v anglické wikipedii s přihlédnutím k článku polskému a německému a dalším zdrojům.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Raymond Furness, Malcolm Humble: A Companion to Twentieth-century German Literature, Routledge, 1997, ISBN 0-415-01987-7

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]