Adolf Černý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Adolf Černý
Adolf Cerny 1892 Fiedler.png
Adolf Černý (1892)
Narození 19. srpna 1864
Hradec Králové, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 27. prosince 1952 (ve věku 88 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Pseudonym Jan Rokyta
Národnost česká
Státní příslušnost Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Logo Wikimedia Commons multimédia na Commons
Nuvola apps bookcase.svg seznam titulů v katalogu NK ČR

Adolf Černý (19. srpna 1864 Hradec Králové27. prosince 1952 Praha) byl český básník, diplomat, slavista, sorabista, etnograf, publicista, překladatel a univerzitní lektor slovanských jazyků v Praze.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě na reálném gymnáziu (1879) vystudoval učitelský ústav (1883), jako učitel působil v Hradci Králové a v Praze, kde byl v letech 18981904 též správcem Národopisného muzea českoslovanského.[1]Od roku 1901 vyučoval na pražské univerzitě polštinu a lužickou srbštinu, od 1911 i srbochorvatštinu.[1] Po vzniku samostatné ČSR pracoval na ministerstvu zhraničních věcí (1918 expert pro slovanské otázky při čs. delegaci na mírové konferenci v Paříži, od 1919 ministerský rada MZV, 19221923 legační rada čs. velvyslanectví ve Varšavě).[2]V roce 1927 odešel do důchodu.[1]

Od mládí se cílevědomě věnoval slovanské filologii a soudobým politickým problémům slovanských národů, v následujících letech zaměřil soustavnou pozornost také na rozvoj odborně fundované slavistické publicistiky a šíření ideje slovanské vzájemnosti v duchu masarykovského kriticismu.[2]V roce 1898 založil časopis Slovanský přehled a v letech 18981914 a 19251932 jej redigoval.[2] Hlavním předmětem jeho badatelského zájmu i mnohostranných organizačních aktivit však byly jazyk, historie, kultura a folklor Lužických Srbů[3], jejichž život poznal při každoročních studijních pobytech (1885–1895).[1]Ve své době byl nejvýznamnějším znalcem lužickosrbské kultury[4]a zakladatelem české sorabistiky.[3]

Jeho rozsáhlá původní básnická tvorba (pod pseudonymem Jan Rokyta) se vyvíjela od intimní a spirituální lyriky (Když se připozdívá, 1897; Světla a bludičky, 1898; Lekníny na hlubinách, 1900; Za Kristem, 1903; Pouta a peruti, 1905;Království ticha a smíru, 1907; Jadranské dojmy, 1915), přes veršovaný autobiografický román (Prokop Rybář, 1911), až k náboženské a politické epice, oslavující českou reformaci a národní osvobození (Zpěvník pozdního husity, 1918; epos Hus, 1919; Písně osvobozeného otroka, 1919; Věrní a odhodlaní, 1938).[2]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Wobydlenje Łužiskich Serbow (1889)
  • Lužické obrázky (1890)
  • Svatba(kwas) u Lužickych Srbů (1893)
  • Mythiske bytosće Łužiskich Serbow I. (1893)
  • Různé (wšelakore) listy o Lužici (1894)
  • Lilie z Tvých zahrad (1899)
  • Stawizny basnistwa hornjołužiskich Serbow (1910)
  • Lužice a Lužičtí Srbové (1912)
  • Lužická otázka (prašenje) (1918)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g Lexikon české literatury 1, s. 449.
  2. a b c d e Český biografický slovník XX. století I, s. 201.
  3. a b Kdo je kdo v české lingvistice, s. 101.
  4. Česká slavistika od počátku 60. let do konce roku 1918, s. 294
  5. Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 253

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 101–102.  
  • Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha : Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 648.  
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha : Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 449–451.  
  • KALETA, Petr. Češi o Lužických Srbech : český vědecký, publicistický a umělecký zájem o Lužické Srby v 19. století a sorabistické dílo Adolfa Černého. Praha : Masarykův ústav – Archiv AV ČR, 2006. 333 s. ISBN 80-86495-41-8.
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Česká slavistika od počátku 60. let do roku 1918. 1. vyd. Praha : Historický ústav, 1997. 477 s. ISBN 80-85268-69-8. S. 294, 313.  
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Československá slavistika v letech 1918–1939. 1. vyd. Praha : Academia, 1977. 469 s. S. 218.  
  • Pražské sorabistické studie : k 60. výročí úmrtí Adolfa Černého (1864–1952) a 70. výročí úmrtí Josefa Páty (1886–1942) / Marcel Černý a kol. Praha : Společnost přátel Lužice : Filozofická fakulta Univerzity Karlovy : Budyšín : Serbski institut, 2013. 173 s. ISBN 978-80-905626-0-8.
  • ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha : Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 252–253.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 201.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 11. sešit : Čern–Čž. Praha : Libri, 2009. 104 s. ISBN 978-80-7277-368-8. S. 23–24.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]