Bludička

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Falešná bludička v netypickém biotopu (hořící březová kůra na plovoucím dřevě). Bludičky se vyskytují především v bažinách a močálech, popř. na hřbitovech.

Bludičky (latinsky ignes fatui, ignis fatuus - neposedný oheň) jsou podle pověstí zelená, modrá nebo i jinak zbarvená světélka, která se v noci objevují u bažin a lákají pocestné do močálů. Pověsti o nich jsou rozšířeny nejen na území Česka, ale i v prakticky celé Evropě a v mnoha dalších oblastech světa.

Bludičky v Česku[editovat | editovat zdroj]

Bludičky jsou podle démonologických názorů duše dětí zemřelých před křtem (nekřtěňátek) nebo zemřelých čarodějnic. Jejich povaha je ambivalentní, pokud se k nim pocestný chová slušně, ukážou mu cestu z lesa. Vždy potrestají toho, kdo na ně zapíská. Objevují se vždy v lichém počtu, zpravidla za temných nocí, když se schyluje k bouři. Někdy se prý zjevují také na hřbitovech. Pokud se nad hrobem nedávno zemřelého objeví bludička, znamená to, že je pohřbený něčím roztrpčen. Ochranou proti bludičkám je vysypat mezi ně chlebové drobky nebo mezi ně vrhnout nůž. Nemají žádnou moc nad člověkem, který má košili naruby.[1]

Bludičkám se říkalo také světýlka, cvendy (Železný Brod), rychmandle (Česká Třebová]) či zhubenčeta (Morava).[2]

Vědecké vysvětlení[editovat | editovat zdroj]

Předobrazem bludiček jsou zřejmě různé noční světelné projevy – světlušky (zelené světlo), unikající metan (modré světlo), trouchnivějící dřevo, snad i Eliášův oheň.

Bludičky v kultuře[editovat | editovat zdroj]

  • Bludička (v originále Willo the Wisp) se nazývá britský kreslený seriál pro děti o kouzelném lese, v němž žije zlá čarodějnice – televize Edna. Vypravěčem příběhů je právě lesní bludička.
  • Bludička se vyskytuje i v komediální hře Divadla Semafor, která volně parafrázuje Erbenovu sbírku Kytice - viz Kytice (Semafor).
  • Bludička Julie je také popová píseň zpěvačky Hany Zagorové

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VONDRÁČEK, Vladimír. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava : Columbus, 1993. S. 117-118.  
  2. STEJSKAL, Martin. Labyrintem tajemna. Praha : Paseka, 1991. S. 30-31.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • STEJSKAL, Martin. Labyrintem tajemna. Praha : Paseka, 1991. S. 41-42.  
  • STEJSKAL, Martin. Labyrintem míst klatých. Praha : Eminent, 2011. S. 32.  
  • VONDRÁČEK, Vladimír. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava : Columbus, 1993. S. 117-118.  
  • Studia mythologica slavica VIII-2005, s. 115-136.

Související články[editovat | editovat zdroj]