Dušičky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
William-Adolphe Bouguereau: Den mrtvých (1859)

Vzpomínka na všechny věrné zesnulé, Památka všech věrných zemřelých, Svátek zesnulých, Památka zesnulých či lidově Dušičky (lat. In commemoratione omnium fidelium defunctorum), která připadá na 2. listopadu, je v římskokatolické církvi dnem liturgického roku, kdy se církev modlí za zemřelé. Liturgické obřady slouží v tento čas i Církev československá husitská, která vzešla z prostředí katolického modernismu po první světové válce.

Anglikánská církev slavení Dušiček zrušila, avšak někde byla památka obnovena v rámci anglokatolického hnutí. Protestantská reformace nebyla ve zrušení takto důsledná: Martinu Lutherovi se její slavení v Sasku za jeho života nepodařilo potlačit.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Oslava Dušiček se odvíjí od svátku Všech svatých. Svátek Všech svatých se slaví v dnech, kdy Keltové oslavovali konec roku,[1] svátek Samhaim, v noci z 31. října na 1. listopadu. Samhain byl Kelty vnímán také jako doba, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Věřilo se, že se duše zesnulých v tento čas vracejí na zemský povrch, a živí mohou navštívit podsvětí. Může dojít k setkávání živých a mrtvých, světlem živí ukazují cestu mrtvým. [2] Tradice v tento den zapalovat ohně a svíčky pochází od Keltů i Slovanů, kteří věřili, že oheň očišťuje a světlo pomáhá chránit pořed zlými a potměšilými duchy.[2] Tradici svátku Samhaim je svou podstatou a znaky nejvíce věrná oslava halloween.

S ohledem na fakt, že Keltové a poté Slované osídlili Střední Evropu a jejich kultury se zde prolínaly, je předpokládáno, že se svátek Samhaim slavil i na území ČR a byl s nástupem křesťanství nahrazen svátkem Všech svatých v termínu a Dušičkami ve smyslu oslavy, jako svátek, kdy se vzpomíná na zesnulé.[3]

Svátek Všech svatých je přesto někdy považován za oslavu, která počíná vysvěcením původně antického chrámu Pantheonu v Římě v roce 609 jako vzpomínka na zemřelé, kteří dosáhli věčné blaženosti.[4]

Dušičky se slaví od 10. století. Památku věrných zemřelých zavedl roku 998 clunyjský opat Odilo († 1048), který se takto snažil čelit přetrvávajícím pohanským obřadům. Podle dostupných zdrojů je katolickým svátkem slaveným 2. listopadu od 12. století jako vzpomínka na mrtvé, svátek Dušičky (vzpomínka na duše v očistci), Vzpomínka na všechny věrné zesnulé.[3] Ve 13. století se tento zvyk rozšířil po celé západní církvi. V Aragonii začali kněží slavit v ten den tři mše za zemřelé; tento zvyk potvrdil papež Benedikt XIV. (1748) a rozšířil pro všechny kněze ve Španělsku, Portugalsku a Latinské Americe. V roce 1915 Benedikt XV. toto dovolení rozšířil pro celou církev od první světové války, kdy zahynulo velké množství lidí. V této době se na svátek Dušiček byly uspořádávány průvody na hřbitovy, zdobily se hroby a konaly podobné zvyky.

Zvyky spojené s oslavou[editovat | editovat zdroj]

V zemích s křesťanskou tradicí je zvykem během tohoto dne či období navštívit hřbitov a rodinný hrob a rozsvítit na něm svíčku či položit živé květiny, což má symbolizovat víru ve věčný život a demonstrovat přesvědčení, že život hrobem nekončí.

Mezi řadu lidových pověr a zvyků rozšířených v Česku patřila víra, že prý duše jednou za rok, v předvečer Dušiček duše vystupují z Očistci, aby si odpočinuly od útrap. Blízcí hříšníků proto podle dostupných informací naplnili lampu na olej máslem, aby si duše mohly potřít spáleniny.[5] Večer se příbuzní nebo přátelé napili studeného mléka (nebo se jím postříkali), aby se duše tak ochladily.[6]

Na svátky se také pekly takzvané „dušičky“ nebo „kosti svatých“, pečivo (bochánky, rohlíky) ve tvaru kostí.[7] Těmi se obdarovávali pocestní, žebráci u kostela, chudí lidé v obci a zaměstnanci. V jižních Čechách ještě na počátku 20. století chodili koledníci na Dušičky prosit o toto pečivo. V okolí Českého Krumlova tento zvyk, koledu, nazývali "chodit po rohlíkách".[7]

Pro snížení nákladů byly pro majitele pečivo pečeno ze světlé a pro zaměstnance z tmavé mouky. Je zmiňováno, že na území jihočeského Doudlebska se pekly tzv. všesvaté rohlíky nebo všesvaté dušičky, toto pečivo bylo větší než jinde.[6]

Bývá zvykem, že se na hřbitovech konají v hřbitovních kaplích, kostelech či jen u hlavního hřbitovního kříže bohoslužby slova či mše svaté. Na Dušičky má také kněz povoleno stejně tak jako při pohřbech a zádušních mších nosit černé roucho (na hřbitovech většinou pluviál), ve kterém kněz prochází spolu s věřícími hřbitov a kropí svěcenou vodou hroby.

Památka zesnulých se slaví den po slavnosti Všech svatých 1. listopadu. Věřící římskokatolického vyznání slaví Dušičky jako Svátek věrných zesnulých (Vzpomínka na věrné zemřelé), tedy zesnulých, kteří zemřeli jako osoby římskokatolického vyznání a byly pokřtěným (neexkomunikovaným) katolíkem, členem církve. Jde zde tedy o společnou slavnost k oslavě osob, které již vstoupily do nebe.

V České republice je vzpomínka na všechny zesnulých vedle Vánoc největším svátkem, který oslavují vzpomínkou, květinovým darem, zapálením svíčky, nejen křesťané, ale i mnozí nevěřící (ateisté).[8] V anglosaských zemích je oslava památky zesnulých spojena s veselicí s názvem halloween.

Motlitba a zapálení svíčky[editovat | editovat zdroj]

Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici[zdroj?], vzpomínka na mrtvé je součástí každého slavení eucharistie. Zapálení svíčky je symbolickým aktem vztaženým k vzpomínce a věčnému životu. „Vzpomínáme na naše blízké a v duchu se ptáme, jaké svědectví nám zanechali.“</ref> svátek [[Samha[9] Často bývá svíčka zapálena a při odchodu zhasnuta z bezpečnostních důvodů.

Odpustky[editovat | editovat zdroj]

Plnomocné odpustky pro duše zemřelých, které potřebují očištění (mrtvé, kteří páchali hříchy) lze uplatnit o Dušičkách od 1. 11. do půlnoci 2. 11. Podmínkou je aby úkon spojený s uplatněním získaných odpustků provedl pokřtěný (neexkomunikovaný) katolík a pomodlil se (alespoň v duchu) za zesnulé v kostele v přesně danou dobu po přijetí svátosti oltářní.[10]

V souvislosti s prosbami za věřící hříšníky během Dušiček bývá zmiňována motlitba:[11][12][13] Na dušičky pamatujme, z očistce jim pomáhejme!
Budou na nás vzpomínat až my budem umírat…
V dušičkový večer rozžehneme svíčky,
modlíme se tiše při nich za dušičky.
Poslední již svíce zvolna dohořívá,
za duše, jichž nikdo, nikdo nevzpomíná.

Květinový dar[editovat | editovat zdroj]

Pro mnoho věřících i nevěřících jsou Dušičky dobou k zamyšlení nejen nad smrtí: „…věřící lidé chodí na hroby, že pokládají na hroby květiny, rozsvěcují svíci, ale vysvětlení, zamyšlení nad tím „proč“, jsem tam bohužel nenašel. A lidé smysl těchto gest a znamení často neznají. Jinak by hroby nezavalovali množstvím zbytečně drahých umělých, papírových, voskových květin. Co tím vyjadřují? Je snad naše víra jen „papírová“, umělá? .“(kardinál Miloslav Vlk)[8]

Při výzdobě hrobů a vzpomínkových míst v zemích s křesťanskou tradicí bývají v tomto období použity umělé a sušené květiny. Důvodem je chladno nebo mrazíky obvyklé v tomto období, které způsobí, že živé květiny často zčernají než je věřící či ateisté, položí na hrob jako symbol vzpomínky nebo poděkování. Takové, vkusně aranžované květiny umělé nebo sušené, vydrží podstatně déle, což je velmi vhodné i z ekonomických důvodů. V letech, kdy je teplo, pokládají věřící i ateisté na hroby řezané živé květiny, nebo chryzantémy v květináčích.

Jako květinový dar se dávají věnce, kytice, květinami vypichované misky, srdce, málo často kříže aranžované z květin. Aranžmá, jeho cena, velikost, barva a styl se řídí vkusem a jinými možnostmi dárce, někdy, zejména u sociálně výše postavených a veřejných osob, společenskými zvyky a předpisy.

Kriminalita[editovat | editovat zdroj]

Zloději se pokoušejí využít toho, že osoby které uctívají památku zesnulých nejsou ke svému majetku náležitě pozorní. Kradou věnce, kytice, svíčky, lucerny a další předměty ponechané na hrobech. Těmto krádežím lze těžko zabránit pokud nejsou u hrobu, kde jsou věci odloženy. Zloděj sám, nebo ve spolupráci s prodejcem se pokouší ukradené věci opět prodat.[14]

V tomto období jsou kradeny i části hrobů a náhrobků a dochází na hřbitovech k loupežím, krádežím vozidel a přepadením. Návštěvníci hřbitova jsou okrádáni o peněženky, tašky, kabelky, doklady, platební karty a hotovost. Policie ČR proto radí, aby návštěvníci hřbitova nenavštěvovali opuštěná místa v době, kdy se již na hřbitovech a v jejich okolí ostatní lidé nepohybují. Policie ČR rovněž žádá aby v tomto období účastníci silničního provozu, s ohledem na vyšší počet nehod v této době, zejména v okolí pietních míst, dbali zvýšené opatrnosti a byli vůči sobě slušní a ohleduplní.[14]

Statistika[editovat | editovat zdroj]

podle průzkumu agentury STEM/MARK z roku 2013[15]

  • na hřbitově na památku zesnulých v tomto období uctí více než polovina osob
  • jen deset procent navštíví ale hřbitov přesně v den svátku
  • více než čtvrtina osob, zejména z Prahy, si ale na své blízké zemřelé vzpomene
  • téměř devadesát procent osob nosí na hrob svíčky
  • více než polovina Čechů pokládá na hrob věnce
  • padesát procent kombinuje nakoupené ozdoby s vlastními výrobky
  • vlastnoručně vyráběná výzdoba je používána asi na deset procent hrobů
  • za sváteční dekorace je třetina osob ochotna zaplatit pouze 100 až 200 kč, ale další třetina je ochotna zaplatit 200 až 500 korun na výzdobu hrobu


Liturgický rok
Advent Vánoce Liturgické mezidobí Postní doba Velikonoce Letnice Liturgické mezidobí
svátek Uvedení Páně do chrámu (Hromnice) slavnost Nejsvětější Trojice slavnost Těla a Krve Páně Nejsvětější Srdce Ježíšovo Proměnění Páně Povýšení svatého Kříže slavnost Všech svatých Dušičky slavnost Ježíše Krista Krále
Český liturgický kalendář


Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Navrátilová, A. - Svátky Všech svatých a Dušiček v české lidové tradici. In: Světci v lidové tradici. Uherské Hradiště 1995, s. 207-216.
  1. Památka zesnulých
  2. a b Dušičky - čas symbolického prolínání světa živých a mrtvých [online]. [cit. 2014-10-15]. Dostupné online.  
  3. a b Památka zesnulých, Dušičky, svátek Všech svatých [online]. [cit. 2014-10-15]. Dostupné online.  
  4. pohrebnictvi.eu
  5. Co si upečeme na Dušičky [online]. [cit. 2014-10-16]. Dostupné online.  
  6. a b Dušičky a tradice aneb Svátky zemřelých II [online]. Český rozhlas, [cit. 2014-10-16]. Dostupné online.  
  7. a b Alíkoviny Dušičky: pověry a zvyky [online]. [cit. 2014-10-16]. Dostupné online.  
  8. a b Miloslav kardinál Vlk: Úvaha dušičková; dostupné: http://www.kardinal.cz/index.php?cmd=article&articleID=304 (navštíveno 4. 11. 2008)
  9. Na "Dušičky" budou sloužit mše Duka i Halík, v Praze bohoslužby s hudebním programem [online]. Christnet, [cit. 2014-10-16]. Dostupné online.  
  10. Odpustky pro zesnulé [online]. Katolík.cz, [cit. 2014-10-15]. Dostupné online.  
  11. jarodic.cz
  12. ceske-tradice.cz
  13. říkačky, písničky a pranostiky
  14. a b Památka zesnulých [online]. Policie ČR, [cit. 2014-10-15]. Dostupné online.  
  15. Patří Dušičky do moderního Česka? Čtěte průzkum

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]