Klášter Cluny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zbytky opatského kostela v Cluny

Klášter Cluny [klyˈni] se nachází v městečku Cluny v departementu Saône-et-Loire, region Burgundsko ve střední Francii, asi 80 km severně od Lyonu. Brzy po svém založení roku 910 se stal jedním z předních náboženských a kulturních center Evropy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Listinou z 11. září 910 založil vévoda Vilém I. Akvitánský v málo osídlené a ne příliš úrodné části Burgundska benediktinský klášter a daroval mu rozsáhlé území, které zcela vyňal ze své a jakékoli světské pravomoci. Ustanovil prvního opata Berna, ale dal mnichům právo svobodné volby dalších opatů. Cluny se tak stalo autonomním a bylo podřízeno pouze papeži. To byla významná novinka, která se rychle rozšířila a počátkem 12. století patřilo ke clunyjskému hnutí přes 1200 klášterů s 20 tisíci mnichy po celé západní Evropě.

Cluny, brána kláštera

Clunyjská reforma spočívala na:

  • přísně asketickém klášterním režimu podle řehole Benedikta z Nursie,
  • péči o slavnou liturgii a velkolepé kostelní stavby,
  • centrální pravomoci opata v Cluny,
  • vynětí z pravomoci místních šlechticů i panovníků.

S touto autonomií církve souviselo i hnutí „Božího míru“ (lat. Pax Dei), sebeobranných smluv církevních institucí a obcí proti soukromým válkám a násilí místní šlechty. V období slabé centrální moci bylo důležité, že církev zbavovala poddané povinnosti účastnit se loupeživých výprav jejich pánů a těm naopak hrozila vyobcováním (exkomunikací). S posílením panovnické moci ve Francii ve 12. století postupně ztratilo význam a zaniklo.[1]

Kostel v Cluny před 1800

Zejména v době oslabení papežství kolem roku 1000 měli opati z Cluny velkou autoritu, byli rádci panovníků a jejich vliv zasahoval do celé tehdejší křesťanské Evropy. Někteří z nich dokonce odmítali nabídky, aby se stali papeži. Naopak o příklad clunyjského hnutí se opírala radikální reforma západní církve, jak ji zahájil papež Řehoř VII. ve druhé polovině 11. století. Spočívala ve snaze vymanit církev z moci a vlivu světských velmožů a učinit ji samostatným celkem. Tato snaha vyústila v tzv. boj o investituru.[2]

V polovině 12. století začal význam Cluny upadat jednak proto, že se uvolnila klášterní kázeň, jednak mu začalo konkurovat cisterciácké hnutí Bernarda z Clairvaux, založené na myšlence návratu k prvotním ideálům mnišského života v chudobě a odříkání. V 15. století se sice Cluny ještě jednou pozvedlo díky přízni francouzských králů a papežů, potom však ztratilo význam. V polovině 18. století byl klášter přestavěn v barokním slohu, za Francouzské revoluce byl však zrušen a roku 1798 byl kostel jako zbytečný prodán soukromníkům, kteří jej použili jako kamenolom pro stavbu vojenského hřebčína. V klášteře vznikla škola. Teprve po roce 1830 začíná zájem o zbytky stavby a její historii.

Kostely[editovat | editovat zdroj]

Rekonstrukce basiliky Cluny III.

Z prvního patrně dřevěného kostela z 10. století se nezachovaly žádné stopy. Kostel Cluny II. (opat Maiolus, 981), románská basilika s plochým dřevěným stropem, byl vzorem např. pro klášterní kostel v Hirsau v Německu. Roku 1089 začal opat Hugo stavbu nového kostela Cluny III. podle plánů architekta Hézelona z Liege; chór byl vysvěcen roku 1095, celý kostel roku 1130 za opata Petra Ctihodného.

Pětilodní bazilika s dvojitou příční lodí a se šesti věžemi, s délkou 187 m a s výškou klenby přes 30 m (kopule v křížení 40 m) byla až do přestavby Petrského dómu v Římě největším křesťanským kostelem. Stala se také často napodobovaným vzorem, ve zmenšeném měřítku např. v blízkém Paray-le-Monial, ale i půdorys pařížského chrámu Notre Dame je z ní odvozen. Kromě rozměrů stavba přinesla i další novinky. Byl to patrně první středověký kostel, který se stavěl podle předem navrženého plánu. Klenby jsou lomené a kostel měl zvenčí opěrné pilíře, jež se pak staly pravidlem v gotice.[3]

Z kostela se zachovala jen jižní část příční lodi s věží, gotická kaple Jana Bourbonského z 15. století se zbytky plastik a torza dvou vstupních věží. Západní část půdorysu byla odkryta v poslední době. Zbytky plastik jsou shromážděny v lapidáriu v klášterní sýpce.

Klášterní budovy[editovat | editovat zdroj]

Ze středověkého kláštera, postaveného v letech 11201122, nezbylo nic, barokní klášter má čtvercový dvůr a dvě křídla, vybíhající do parku. V parku se zachovala velká dvoupatrová sýpka (Farinier) z roku 1275 se zachovaným původním stropem, vlastně dřevěnou klenbou, a mlýnská věž (Tour du moulin). Dnešní park obepíná středověká hradba s několika věžemi, která pokračuje městskou hradbou. V podzemí se zachoval vodní kanál, který sloužil k dopravě obilí a k pohonu mlýna.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Abbaye de Cluny ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Viz Berman, Law and revolution; de:Gottesfrieden
  2. F. Heer, Evropské duchovní dějiny. Kap. IV.
  3. [1]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • H. J. Berman, Law and Revolution. Cambridge 1983
  • F. Heer, Evropské duchovní dějiny. Praha 2000
  • M. Pacaut, Dzieje Cluny

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]