Clunyjská reforma

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Klášter v Cluny

Clunyjská reforma je snaha o obrození katolické církve a vymanění se z moci feudality. Tato reforma vycházela z clunyjského kláštera řízeného benediktinskou řeholí, který byl založen na začátku 10. století a díky svému zakladateli byl podřízen přímo papeži. Toto hnutí se z Francie postupně šířilo dál do Evropy, například do Svaté říše římské. Hnutí se zaměřovalo na řeholní život a o něco později se z papežské iniciativy začala šířit gregoriánská reforma, která se snažila osamostatnit církev v dalších směrech. Mezi podstatné projevy gregoriánské reformy patřil boj o investituru v 11. a 12. století. Spor byl vyřešen roku 1122 uzavřením tzv. wormského konkordátu mezi císařem Jindřichem V. a papežem Kalixtem II.

Základní body hnutí[editovat | editovat zdroj]

Průběh reformního hnutí v 10. - 12. století[editovat | editovat zdroj]

Clunyjská reforma vznikla z naléhavé potřeby upravit dosavadní poměr mezi císařem a papežem, ale také nově promyslit celý postoj církve k světu. Zanedlouho propukne zápas dvou velkých mocností, světské a církevní. Bylo nutné nově určit poměr státu a církve a oběma mocnostem vyhradit místo pro jejich působení. V boji o investituru toto úsilí dostalo nový směr, jehož charakter byl určován cíli gregoriánské reformní snahy v církvi. Clunyjské hnutí nezůstalo omezeno na spor mezi státem a církví, ale zasáhlo celý duchovní život tím, že všude vedlo k novým, diferencovaným formám.

Cluny a mnišské reformní hnutí[editovat | editovat zdroj]

Nejvýznamnější mnišské reformní hnutí vzešlo z Cluny v Burgundsku. Mezi roky 908 - 910 založil vévoda Vilém Akvitánský klášter Cluny. Zakládací listina a zvláštní papežské privilegium zaručovalo svobodnou volbu opatů a vynětí z pravomoci diecézního biskupa. Život v klášteře se řídil benediktýnskou řeholí, tvrdou řeholí a askezí, poslušností k opatovi a zvláštní péčí o liturgickou bohoslužbu. Proti bezstarostnému ovzduší pozdně karlovského období se mnišská reforma vyznačovala odstupem vůči světu a působením proti sekularizaci. Západní mnišství se zaměřovalo na spoluodpovědnost za celé křesťanstvo, a tak clunyjské hnutí nezůstalo čistě řeholním jevem, ale brzy určovalo řád západních dějin. Úspěch kláštera byl v tom,že bral na sebe v tichosti duchovní úkol modlit se za křesťanstvo. Clunyjští řeholníci si v přísně reformním duchu zachovávali svou otevřenost k světu: pěstovali vědy, zajímali se o politický vývoj a udržovali kontakty s králi a císaři. Ve 12. století patřilo ke clunyjskému klášternímu svazu 3 000 klášterních komunit. Hnutí se šířilo do Francie, Německa, Itálie a do Španělska. Clunyjství mělo hluboký duchovní vliv a Cluny se stalo srdcem Západu.

Gorzijské hnutí[editovat | editovat zdroj]

V roce 933 založil klášter Gorze v Lotrinsku Jan z Vendeé. Jeho vliv se hlavně šířil do Německa, kde se kolem něho sdružilo 150 klášterů Německé kláštery se držely déle, než clunyjské v rámci vládnoucího feudálně aristokratického směru.Cítily se být vázány k říšské církvi a v pozdějším boji mezi císařem a papežem stály na straně papeže.

Literatura[editovat | editovat zdroj]