Gregoriánská reforma
Gregoriánská reforma je označení dlouhé řady církevních reforem církve, čerpajících mimo jiné z podnětů papeže Řehoře VII. zhruba v letech 1050-1080, podle kterého jsou nazývány. Tyto reformy měly za cíl především osvobození duchovenstva a církve obecně od světské moci.
Obsah |
Cíle reformy [editovat]
Gregoriánská reforma vycházela stejně jako reforma clunyjská z pojmu libertas ecclesiae, tzn. svoboda církve. Od čistě řeholní clunyjské reformy se ta gregoriánská liší svým církevně politickým zaměřením.[1] Obsahem libertas ecclesiae byl boj proti spoutanosti církve královskou a šlechtickou vládou, cílem tedy bylo vymanění se duchovenstva z vlivu státu. Zastánci těchto reforem také chtěli obnovit volby biskupů, kteří byli v tehdejší době jmenováni králem.[2] Šlechta také zakládala vlastní opatství a biskupství (laická investitura) a později je často finančně vykořisťovala (simonie).[1]
Zásahy papeže [editovat]
Řehoř VII. na postních synodách v letech 1074 a 1075 v Lateráně potvrdil již vydané zákony proti simonii a manželství kněží. Podobně prosadil i zákony proti laické investituře. Zastával názor, že je nejen nejvyšším soudcem v duchovních věcech, ale že je, stejně jako Petr, i nejvyšší kníže nad pozemskými říšemi, tzn. má pravomoc sesadit císaře.[3] Řehořovci argumentovali: tak jako duše stojí nad tělem, tak stojí církev nad státem.[4] Tato Řehořova rozhodnutí se však nezamlouvala jak biskupům, tak knížatům a králům v Německu a ve Francii.
Reforma volby papeže [editovat]
Největším stoupencem reformy byl Lev IX., který obhajoval práva papežského primátu. V jeho době byla obnovena univerzální platnost papežství. Roku 1059 vydal Mikuláš II. dekret o papežské volbě, kterým zbavil tento důležitý církevní akt vlivu laiků a předal jej výhradně do rukou kardinálů a biskupů.[5]
Související články [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ a b FRANZEN, August. Malé církevní dějiny. Praha : Zvon, 1995. 358 s. ISBN 8071131199. s. 135.
- ↑ SCHATZ, Klaus. Dějiny papežského primátu. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2001. 213 s. ISBN 8085959992. s. 86.
- ↑ FISCHER- WOLLPERT, Rudolf. Malý teologický slovník: přehled papežů. Praha : Zvon, 1995. 303 s. ISBN 8071131245. s. 220.
- ↑ FRANZEN, August. Malé církevní dějiny. Praha : Zvon, 1995. 358 s. ISBN 8071131199. s. 136.
- ↑ FRANZEN, August. Malé církevní dějiny. Praha : Zvon, 1995. 358 s. ISBN 8071131199. s. 136.
Literatura [editovat]
- FISCHER WOLLPERT, Rudolf. Malý teologický slovník: přehled papežů. Praha : Vyšehrad, 1995. 303 s. ISBN 8071131245.
- FRANZEN, August. Malé církevní dějiny. Praha : Zvon, 1995. 358 s. ISBN 8071131199.
- SCHATZ, Klaus. Dějiny papežského primátu. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2001. 213 s. ISBN 8085959992.
