Mikuláš I. Veliký
| Mikuláš I. Veliký | |
|---|---|
 Mikuláš I. Veliký |
|
| Rodné jméno | neznámé |
| Začátek pontifikátu | 24. duben 858 |
| Konec pontifikátu | 13. listopad 867 |
| Předchůdce | Benedikt III. |
| Nástupce | Hadrián II. |
| Datum narození | ? |
| Místo narození | Řím |
| Datum úmrtí | 13. listopad 867 |
| Místo úmrtí | neznámé |
Svatý Mikuláš I. Veliký (kolem 800? Řím - 13. listopad 867) byl papežem od 24. dubna 858 až do své smrti. Je připomínán jako upevňovatel papežské autority a moci, projevující rozhodující vliv na historický vývoj papežství a na jeho postavení mezi křesťanskými národy západní Evropy. Mikuláš tvrdil, že papež by měl mít autoritu nad všemi křesťany.[1]
V římskokatolické církvi byl prohlášen za svatého se svátkem dne 13. listopadu.[2]
Obsah |
Život [editovat]
Mikuláš se narodil do významné šlechtické rodiny v Římě jako syn Defensora Theodora a získal vynikající vzdělání. Díky své zbožnosti, schopnostem a výmluvnosti vstoupil do služeb církve v raném věku. Byl podjáhnem papeže Sergiuse II. (844-847) a jáhnem papeže Lva IV. (847-855). Po smrti Benedikta III. (7. dubna 858) římský císař Ludvík II., který byl přítelem Říma, vstoupil do města, aby ovlivnil volby. Dne 24. dubna byl Mikuláš zvolen papežem a na trůnu v bazilice svatého Petra usedl v přítomnosti císaře. Poté nechal vystrojit třídenní hostinu na rozloučenou pro císaře. Následně v doprovodu římské šlechty navštívil císaře v jeho táboře za městem. Při této příležitosti vyšel císař Mikuláši vstříc a vedl jeho koně po určitou část cesty.[3]
Mikuláš I. prosazoval svrchovanou autoritu papežství ve správě církve a byl po dlouhé době výraznou osobností na papežském stolci. Upevnění autority jeho úřadu, který byl dosud ovlivňován panovníky franské říše, napomáhalo její rozdělení roku 843 a oslabení autority karlovských panovníků. Papež se dostal do ostrých sporů s remešským arcibiskupem Hinkmar z Remeše Hinkmarem a konstantinopolským patriarchou Fotiem, v nichž hájil svrchovnost papeže nad všemi západními i východními církevními hodnostáři. Patriarcha Fotios ho obžaloval z hereze, mimo jiné kvůli používání tzv. filioque v praxi západní cíkrve.[3]
Dědictví [editovat]
Mikuláš podporovat misijní činnost křesťanstva. Schválil společenství v Brémách a Hamburku. Jmenoval sv. Ansgara arcibiskupem Brém a jeho nástupce do úřadu papežského legáta pro Dány, Švédy, a Slovanů. V mnoha jiných duchovních záležitostech vydal dopisy a rozhodnutí a učinil aktivní opatření proti biskupům, kteří opomíjené své povinnosti.
V Římě Mikuláš přestavěl a vybavil několika kostelů a neustále se snažil povzbudit náboženský život. On sám vedl zbožný život vedený v duchu křesťanské askeze. Po smrti byl považován za světce.[3]
Ikonografie [editovat]
Mikuláš rozhodl, že symbol kohouta by měl být umístěn na každý kostel, kde by sloužil jako náboženská ikona a vzpomínka na Petrovo zapření Krista. Od těchto dob mají stále některé kostely kohoutka na věžích.[4]
Reference [editovat]
- ↑ Durant, Will. The Age of Faith. New York: Simon and Schuster. 1972. Chapter XXI: Christianity in Conflict 529–1085. p. 517–551
- ↑ Martyrologium Romanum (Vatican Press 2001 ISBN 88-209-7210-7), p. 587
- ↑ a b c "Svätý Mikuláš I." In: Viliam Judák: Na Petrovom stolci I. : Krátke dejiny pápežov. Trnava : Spolok svätého Vojtecha, 2010, s. 201-202. ISBN 978-80-7162-834-7
- ↑ How the Chicken Conquered the World - By Jerry Adler and Andrew Lawler - Smithsonian magazine, June 2012
Literatura [editovat]
- DURANT, Will. The Age of Faith. USA : Fine Communications, 1997. 1196 s.
- How the Chicken Conquered the World - By Jerry Adler and Andrew Lawler - Smithsonian magazine, June 2012
- Martyrologium Romanum (Vatican Press 2001 ISBN 88-209-7210-7), p. 587
- "Svätý Mikuláš I." In: Viliam Judák: Na Petrovom stolci I. : Krátke dejiny pápežov. Trnava : Spolok svätého Vojtecha, 2010, s. 201-202. ISBN 978-80-7162-834-7
Externí odkazy [editovat]
| Papež | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Benedikt III. |
858 - 867 Mikuláš I. Veliký |
Nástupce: Hadrián II. |
