Desátek
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 |
Tento článek nemá zdroje, a není proto možné obsah ověřit. Pomozte Wikipedii tím, že k uvedeným tvrzením patřičné zdroje naleznete a vložíte do článku. |
Desátek (z latinského decenia desetina) označuje původně zhruba desetiprocentní daň placenou náboženské (např. kostelu, chrámu, církvi) či světské (král, lenní pán) instituci nebo starověkému božstvu. Tato povinnost byla běžná v mnoha starověkých kulturách a to přes celý středověk až do raného novověku.
Sám náboženský desátek může mít několik forem: a) desátek povinný, jehož výběr garantuje svými zákony stát, b) desátek povinný, jehož placení nařizuje nějaké náboženské společenství,(např. Letniční a charismatické hnutí, Adventisté sedmého dne) a c) desátek chápaný jako osobní povinnost vůči Bohu, kde je jeho placení otázkou osobní odpovědnosti a víry. Např. i v církvích, které nepředepisují žádné povinné desátky, existují křesťané přesvědčení, že musí Bohu a církvi desátek platit.
Obsah |
[editovat] Desátky ve starověku
Desátky byly ve starověkém světě velmi rozvinutou praxí a to již dlouho před nástupem desátků v židovsko-křesťanské kultuře. Existovaly například v Babylonii, Egyptě, Lybii, Jižní Arábii, v Římě, Kartágu a vůbec nejčastěji v Řecku. Zde byly pravidelně dávány zcela konkrétním řeckým božstvům jako oběť do Delf, Olympie a Athén. Nejčastěji byl desátek odváděn Apollónovi, Artemis, Athéně, Héře, Heráklesovi, Niké, Poseidonovi, Deméter a Diovi.
[editovat] Desátek ve Starém zákoně
Poprvé se pojem desátku objevuje v příběhu, kdy Abrahám obětuje králi a knězi Melchizedechovi desetinu ze všeho (Gn 14,18n.). Tento desátek zaplacený z loupeže ve válce však nebyl spojen s žádným slibem Božího požehnání. Teprve Mojžíšův zákon přikázal židům závazně dávat desátky a jejich praktikování spojil s požehnáním. Židé podle zákona dávali dva roky desátky na vyvolené místo, kde je jedl obětující a jeho rodina spolu s levijcem. Třetí rok, který byl nazván rokem desátků, se složily v branách obětujícího a jedl je levijec,cizinec, sirotek a vdova. Levijci museli dát nejlepší desátý díl Áronovi a jeho synům. Desátky se nedávaly ve stříbře ani penězích, ale v naturáliích z úrody a dobytka. Dále desátky neměly být použity v zármutku, při nečistotě a pro mrtvé. Mojžíšův zákon předepisuje, aby Izraelité odváděli Hospodinu desetinu „z polních plodin nebo z ovoce stromů, ze skotu a bravu“ (Lv 27,30).(Tento předpis ovšem nebyl vždy nebo úplně zachováván, např. (farizeové odváděli desátek i z máty, kopru a kmínu). Tento desátek byl podle Mojžíšova zákona poděkováním za vše, co Hospodin během roku daroval a měl sloužit k obživě kmene Levi, který sloužil v chrámu a nevlastnil žádnou půdu a dále nemajetných cizinců, vdov a sirotků. Desátek mohl být vykoupen penězi, pak ovšem jeho výše musela být o pětinu vyšší. Mojžíšův zákon přitom hned na dvou místech (Dt 14,29 a Dt 26,15) zaslíbil požehnání židům dávajícím desátky. Tyto verše ale dnes kazatelé v některých církvích před křesťany zamlčují, neboť se jim nehodí do noty Biblický požadavek aby byl z desátků kromě Levijců podporován také cizozemec, vdova a sirotek. Dále nechtějí aby bylo zřejmé, že požehnání z dávání desátků (o kterém později hovoří také Malachiáš)bylo zakotveno jen v Mojžíšově zákoně.
[editovat] Desátek v křesťanství
O desátku mluví i Ježíš Kristus v Matoušově evangeliu (23,23), kde kritizuje výše zmiňované počínání farizeů. Učení Pána Ježíše Krista o desátcích lze shrnout do těchto závěrů:
1) Ježíš mluvil o desátcích jen v souvislosti s farizeji a jednou i se zákoníky.
2) Ježíš nezrušil ustanovení, že desátky má jíst levijec, obětující a jeho dům, sirotek, vdova a cizinec.
3) Ježíš v Mt 23,23 hovoří o desátcích z rostlin. Židé totiž v souladu se Zákonem dávali desátky v naturáliích. Již více než 6 století židé znali a používali peníze, avšak Ježíš ani slovem nezměnil obsah desátků z naturálií na peníze.
4) Ježíš své učedníky nikdy nenapomenul, že nedávají desátky. (Učedníci ani nemohli dávat desátky, protože nepracovali na poli, když následovali Ježíše.)
5) Ježíš učedníky nikdy neučil z proroctví Malachiáše, že jim hrozí prokletí, nebudou-li dávat desátky.
6) Ježíš nikdy neučil o desátcích jako o předzákonním skutku, který by zůstával v platnosti pro křesťany. Právě naopak, Ježíš hovoří v Mt 23,23 o desátcích jako o skutku zákona Mojžíšova.
7) Ježíš nepřikázal křesťanům dávat desátky.
8) Ježíš byl sám tesař a proto neodváděl žádné desátky.
9) Ježíš neřekl nic o tom, že desátky mají být dávány křesťanským apoštolům, kazatelům a starším.
10) Pán Ježíš neslibuje ani nepřipomíná žádné požehnání spojené s desátky.
V počátcích křesťanství nebyl desátek vybírán. Prvním, kdo z vlastní iniciativy zavedl křesťanské desátky, byl až sv. Severinus ve 2 polovině 5.století. Všechny desátky dával chudým a potřebným. Desátky byli uzákoněny závazně teprve na synodě v Mâcon (dnešní východní Francie) v roce 585, kde bylo doporučeno desátky odvádět do biskupovy pokladnice. Povinným se stává desátek v církvi teprve v raném středověku. V době Karla Velikého byl desátek stanoven zákonem a z hlediska kanonického práva jej uzákoňuje Decretum Gratiani z roku 1140.
[editovat] Desátek během středověku
Rolníci museli odvádět během středověku desátý díl své úrody, řemeslníci desetinu své produkce. K úschově desátků sloužily v Evropě tzv. desátkové stodoly, které byly zbudovány ve vesnicích a které představovaly po kostele největší stavbu vesnice. Na podporu provozu kostela či kláštera mohly být zakoupeny či darovány celé vesnice.
[editovat] Problémy s desátky
Nemilosrdně církví zaváděný desátek v Evropě v mnoha zemích vyvolal odpor, ba krvavé války. Bouřili se hlavně svobodní sedláci; například v Jutsku zabili kvůli desátkům roku 1086 dánského krále Knuta Svatého a ještě koncem 12. století - za arcibiskupa Absalona - povstali kvůli desátku Skaňané.“ V roce 1230 odmítli obyvatelé Stedingu (oblast v Sasku) platit desátky Brémskému arcibiskupovi. Ten na ně proto uvalil klatbu. Stedingové se však nezalekli jeho hrozeb a setrvávali ve svém odporu k jejich placení. Arcibiskup požádal papeže Řehoře IX., aby vyhlásil křížovou výpravu proti „heretikům“. Papež považoval odpírání desátků za tak kacířský čin, že žádosti ihned vyhověl.Dne 25.5.1234 křižáci po urputné bitvě nad rolníky zvítězili. „Kristovi vojáci“ v boji zabili u obce Altenesche na 6 000 rolníků (což byli téměř všichni Stedingové).Protidesátkové povstání obyvatel ze Stedingu tak bylo krvavě potlačeno. Tisíce mrtvých rolníků však zdaleka nebyly posledními, které církev kvůli desátkům zabila. Je zde třeba zmínit krvavou desátkovou válku a masakry v Irsku, která začala v roce 1831 a při níž bylo kvůli desátkům zabito 242 lidí. Tyto a další problémy vedli k všeobecnému odporu lidí k desátkům, které museli být zákonem zrušeny ve většině zemí.
[editovat] Zrušení povinných desátků
Po reformaci byly desátky zestátněny (zrušeny byly v průběhu 19. století) v reformovaných částech Švýcarska, kde stát převzal odpovědnost za financování církví. To samé platí i pro skandinávské země za vlády Kristiána III. Dánského. Vydáním zákona povinné desátky vynucované státem odstranila jako první Francie v r. 1789, dále Švýcarsko v r. 1798, Mexiko v r. 1833, Portugalsko v roce 1834 a Španělsko v r. 1837. V Čechách byl první vlaštovkou zákon z roku 1755, jímž císařovna Marie Terezie zbavila včelařství od placení desátku. Všechny desátky pak v Čechách (i v celém Rakousko-Uhersku) zrušil teprve „Zákon o zrušení poddanských a feudálních povinností“ ze 7. září 1848. Desátky dále zrušila například Kolumbie v r. 1851, Skotsko v r. 1871, Polsko a Chile v druhé polovině 19. století, Bosna v r. 1876.
V Německu se vybíraly desátky až do 19. století. V mnoha případech bylo zrušení desátků spojeno s povinností zaplatit výkupné, které vedlo k dalšímu zadlužení rolníků.
[editovat] Desátek dnes
V peněžním (tj. Biblicky neobhajitelném = nebiblickém) smyslu desátky dnes vybírají v ČR např. Církev Křesťanská společenství nebo mormoni, Apoštolská církev, Bratrská jednota baptistů, Adventisté sedmého dne, Evangelická církev metodistická, Novoapoštolská církev. Velké církve jako Katolická církev, Českobratrská církev evangelická, Církev Československá husitská a Církev Bratrská desátky nevybírají. V zahraničí se církevní daň vybírá dodnes v Německu; v Bádensko-Württembersko se jedná o daň 8%, v ostatních spolkových zemích je 9%.
V USA nejsou většinou desátky církvemi vybírány, nicméně řada křesťanů považuje jejich platbu za osobní povinnost, které nezprošťuje ani osobní nouze. V roce 2007 platilo desátek podle průzkumu firmy Barna Group zhruba 5 % Američanů. Agentura Reuters poukázala během hospodářské krize v roce 2008 na fakt, že někteří křesťané mohou přijít o svůj dům, protože se nevzdají placení desátků, a nemají pak peníze na splácení hypotéky. Jsou již známy případy křesťanů, kteří rezignovali na splácení hypotéky a boj o záchranu domu vzdali, než aby omezili platbu desátku, nicméně přesné počty nelze určit, protože většina konzervativních křesťanů považuje své finance za velmi soukromou věc.[1]
[editovat] Úplatek
V moderním českém úzu se pojmu desátek začalo používat přeneseně, pro úplatek ve výši 10 % ceny veřejné zakázky, který dodavatel (typicky vítěz výběrového řízení) zaplatí příslušnému úředníkovi za její zprostředkování. Systém desátků je obvyklý např. mezi stavebními firmami, dodavateli počítačové techniky a u dalších, veřejným sektorem často nakupovaných dodávek.
Boj proti tomuto systému korupce je velmi obtížný, protože desátek platí i ten, kdo ve výběrovém řízení zvítězil legálně, a prověrka nemůže v takovém případě korupční jednání odhalit. Účinným prostředkem by mohla být povinná majetková přiznání všech státních zaměstnanců.
[editovat] Externí odkazy
- Jiří Doležel: Dějiny desátků - internetová verze nejobsáhlejší české knihy o desátcích.
[editovat] Reference
- ↑ For many U.S. Christians, it's God before mortgage, Reuters, 21. září 2008, dostupné: http://www.reuters.com/article/bondsNews/idUSN2145946020080921?sp=true (navštíveno 3. 10. 2008); český překlad zprávy zveřejnil ChristNet.cz, viz http://www.christnet.cz/magazin/zprava.asp?zprava=16565 (navštíveno 3. 10. 2008)
