Leknín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Leknín

Leknín 'Marliacea Rosea'
Leknín 'Marliacea Rosea'
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: nižší dvouděložné (Magnoliopsida)
Řád: leknínotvaré (Nymphaeales)
Čeleď: leknínovité (Nymphaeaceae)
Rod: leknín (Nymphaea)
L., 1753
Kresba leknínu N. odorata z roku 1814
Květní diagram leknínu

Leknín je rod nižších dvouděložných rostlin z čeledi leknínovité (Nymphaeaceae). Jsou to vytrvalé vodní byliny s plovoucími listy a nápadnými květy, rozšířené po celém světě od tropů po mírný pás. V České republice rostou 2 druhy: leknín bílý a leknín bělostný. Lekníny se pěstují v množství kultivarů jako okrasné vodní rostliny. Některé druhy slouží též jako potravina či krmivo nebo jsou využívány v medicíně.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Lekníny jsou vytrvalé vodní byliny s plazivými, vystoupavými nebo vzpřímenými oddenky. Listy jsou většinou plovoucí, s primárně dlanitou žilnatinou. Postranní žilky 1. řádu jsou víceméně síťovitě pospojované. Čepel listů je celokrajná nebo na okraji zubatá, na vrcholu zaokrouhlená až špičatá, se srdčitou nebo střelovitou bází, řidčeji štítnatá. V řapících a květních stvolech jsou vyvinuta vzduchová pletiva (aerenchym). Květy jsou nejčastěji bílé, žluté, růžové nebo modré, jednotlivé, oboupohlavné, pravidelné, nápadné, na dlouhých stopkách, plovoucí nebo vynořené. Kalich je tvořen 4 zelenými, volnými lístky. Koruna je složena z 8 až mnoha lístků, které často postupně přecházejí v tyčinky. Korunní lístky jsou uspořádány ve spirále nebo v kruzích. Tyčinek je mnoho a jsou kratší než okvětní lístky. Okvětí přirůstá spolu s tyčinkami ve spirále na semeník. Gyneceum je složeno z většího počtu částečně nebo zcela srostlých plodolistů. Blizny jsou přisedlé, srostlé v miskovitý disk. Čnělky chybějí nebo jsou přeměněné ve vrcholové přívěsky semeníku. Plod je bobulovitý a za zralosti nepravidelně puká. Na vrcholu mívá zbytek bliznového terče a po obvodu jizvy po opadaných květních částech. Plod je po odkvětu zatahován spirálně se svinující květní stopkou pod hladinu, kde dozrává. Semena jsou kulovitá nebo eliptická, s vakovitým míškem. Semena se uvolňují jednotlivě a plavou na hladině.[1][2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod leknín zahrnuje asi 50 druhů. Je rozšířen po celém světě od tropů po teplejší oblasti mírného pásu. V Severní Americe se vyskytuje 7 původních druhů, v tropické Americe asi 18 druhů, v Číně 4 druhy, v Austrálii 12 až 15 druhů, na Madagaskaru 2 druhy.[1][2][4][5][6]

V květeně ČR rod leknín zastupují 2 druhy: leknín bílý (Nymphaea alba) a leknín bělostný (N. candida).[3] V Evropě rostou celkem 3 druhy, mimo našich 2 domácích druhů je to ještě leknín posvátný (N. lotus), který se však vyskytuje pouze v termálních pramenech na severozápadě Rumunska.[7] Některé druhy leknínů zdomácněly v různých částech světa, např. africké druhy Nymphaea lotus a N. capensis v Severní i Latinské Americe nebo leknín bílý v Číně.[1][4]

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

Oba druhy leknínu jsou v České republice chráněny zákonem jako kriticky ohrožené.[8] V mezinárodním Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN není žádný druh leknínu uveden jako ohrožený. Leknín Nymphaea thermarum ze Rwandy je považován za druh v přírodě vyhynulý.[9]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Za nejmenší leknín je považován druh Nymphaea micranta, který dorůstá výšky pouze 5 cm. Listy leknínu Nymphaea baumii mají průměr jen 2 až 3 centimetry.[10]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Květy leknínů jsou nápadné a vonné a jsou opylovány hmyzem, sbírajícím pyl a nektar. Mezi nejčastější opylovače náležejí brouci, mouchy a včely. Semena jsou na kratší vzdálenosti šířena vodou, na delší vzdálenost vodními ptáky, kteří vyhledávají plody jako potravu.[4][11]

Všechny druhy leknínů prodělávají v průběhu roku periodu klidu buď v chladném období nebo při poklesu vodní hladiny.[10]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rod leknín je dále členěn do 5 podrodů:

  • podrod Anecphya
  • podrod Brachyceras
  • podrod Hydrocallis
  • podrod Lotos
  • podrod Nymphaea:
    • sekce Chamaenymphaea
    • sekce Nymphaea
    • sekce Xanthantha

[12]

V různých zdrojích bývá zaměňován leknín posvátný (Nymphaea lotus) s nepříbuzným lotosem (Nelumbo) a někdy též bývá zcela mylně označován jako lotos egyptský.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Lekníny se pěstují v tropech i v mírném pásu jako okrasné vodní rostliny. Byl vyšlechtěn bezpočet různých kultivarů, lišících se stavbou a barvou květů i dobou kvetení (druhy kvetoucí ve dne nebo v noci). Některé kultivary mají též skvrnité listy.

Semena a oddenky leknínů obsahují škrob a bílkoviny. Některé druhy jsou místně využívány jako potravina i jako krmivo pro vodní ptactvo či domácí zvířata. Květ leknínu se jako důležitý symbol objevuje na množství maleb i plastik starých Mayů.[4] Některé druhy leknínů, zejména leknín bílý (Nymphaea alba), N. stellata a N. rubra, jsou využívány v tradiční indické medicíně.[13]

Jako akvarijní rostliny nejsou lekníny až na výjimky vhodné a pěstují se zřídka, neboť jsou příliš rozměrné a navíc v období klidu zatahují. Druh pěstovaný pod názvem Nymphaea lotus var. japonicus. vytváří při nedostatku světla pouze ponořené listy, které jsou velmi dekorativní.[10] Podobně se pěstují i druhy Nymphaea maculata a N. stellata.[14]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c FU, Dezhi et al. Flora of China: Nymphaea [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Flora of North America: Nymphaea [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 1. 2. vyd. Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0643-5. (česky) 
  4. a b c d SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694. (anglicky) 
  5. ABRS Flora of Australia online [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  6. Catalogue of the Vascular Plants of Madagascar [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  7. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. (anglicky) 
  8. GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition (stav v roce 2012). Preslia. 2012, roč. 84, čís. 3, s. 631-645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  9. The IUCN red list of threatened species [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2013, [cit. 2014-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b c RATAJ, Karel; HOREMAN, Thomas J. Aquarium plants: their identification, cultivation and ecology.. New Yersey : .F.H. Publications, 1977. ISBN 0-87666-455-9.  
  11. JUDD, et al.. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.] : Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034. (anglicky) 
  12. GRIN taxonomy for plants: Nymphaea [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  13. KHARE, C.P.. Indian Medicinal Plants. New Delhi : Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5. (anglicky) 
  14. JAMES, Barry. A fishkeeper's guide to Aquarium plants. Blacksburg, USA : Tetra Press, 1997. ISBN 1-56465-173-8.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Nymphaea ve Wikimedia Commons

  • Slovníkové heslo leknín ve Wikislovníku
  • Taxon Nymphaea ve Wikidruzích