Ivan Franko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ivan Franko – fotografie z roku 1886
Dvojjazyčná deska na pražském Žofíně, text: „IVAN FRANKO *1856 +1916 VELKÝ SYN UKRAJINSKÉHO LIDU, BÁSNÍK – REVOLUČNÍ DEMOKRAT PROMLUVIL ZDE NA SJEZDU SLOVANSKÉ POKROKOVÉ MLÁDEŽE 18.5.1891“
I. Franko na dvacetihřivnové bankovce

Ivan Jakovyč Franko (ukrajinsky Іва́н Я́кович Франко; 27. srpna 1856, Nahujevyč u Drohobyče, Ukrajina28. května 1916 Lvov, Ukrajina) byl haličský rodák, občan Rakousko-Uherska, významný ukrajinský básník, spisovatel, dramatik, esejista a literární kritik, organizátor kulturního života, národní buditel, politik, historik, etnograf, filosof a překladatel.

Vystudoval gymnázium v Drohobyči, později klasickou a ukrajinskou filologii na Lvovské univerzitě, odkud byl pro společensko-politickou a revoluční protistátní činnost vyloučen. Ve studiu pokračoval nejdřív na Černovické univerzitě (Bukovina), pak ve Vídeňské univerzitě, kde obhájil disertaci u známého slavisty chorvatského původu Vatroslava Jagiće (1893).

Stylově Franko patří k prvním ukrajinským realistům. Bývá považován nejvýznamnějšího básníka po Ševčenkovi. Už jeho druhá sbírka „Z veršyn i nyzyn“ (1887) nese novátorské elementy. Sbírky jako „Věčný revolucionář“ nebo „Kameník“ šířily mezi mládeži revoluční náladu, proto byly např. v Rusku zakázány. Vrcholem Frankovy intimní lyriky je sbírka „Uvadlé listí“ (1896), která obsahuje prvky modernismu a dekadence.

Frankova prozaická tvorba je představená více než stovkou povídek a novel a desítkou románů. Pro jeho prózu je příznačná žánrové bohatství (od sociálně kritické, přes historické a buditelské, až po filosoficko-reflexivní) a realistické zobrazení života všech společenských vrstev.

V roce 1891 básník navštívil Prahu a, jak hlásá pamětní deska na Žofíně, 18. května zde vystoupil na sjezdu slovanské pokrokové mládeže.

Pomník či pamětní desku Ivana Franka dnes najdeme v mnoha ukrajinských městech, z nichž jedno – Stanislav – bylo dokonce přejmenováno na Ivano-Frankivsk (1961). Frankův portrét je také motivem dvacetihřivnové bankovky.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Frankova díla vydaná v češtině:

  • Franko, Ivan. Manipulantka a jiné novely. Přel. Hrušková K. Českomor. podn. tisk. a vyd. Praha, 1920
  • Franko, Ivan. Horský orel. Fr. Rebec. Praha, 1931
  • Franko, Ivan. Haličské obrázky. Přel. Burian J. V. J. Otto. Praha, 1907
  • Franko, Ivan. Boa constrictor. Přel. Hlaváček Fr. J. Otto. Světová knihovna. Praha, 1898
  • Franko, Ivan. Ukradené štěstí. Přel. Rozvoda J. J. Otto. Světová knihovna 59. Praha, 1898
  • Franko, Ivan. Na Čeremoši. Přel. Hůlka R. Melantrich. 1. vyd. Praha, 1951
  • Franko, Ivan. Zachar Berkut. Přel. Hůlka R. MF. Květnice 23. 1. vyd. Praha, 1956
  • Franko, Ivan. Ukradené štěstí. Přel. Martínek K., Digrin Z. Orbis. Hry lidového jeviště 3. 1. vyd. Praha, 1956
  • Franko, Ivan. Boryslav. Přel. Hůlka R. Ilustr. Turek Fr. Práce. Živé dědictví 14. Praha, 1951
  • Franko, Ivan. Povídky. Přel. Lebeda A. A. Slovanské nakladatelství. Knihovna světových klasiků 4. 1. vyd. Praha, 1951
  • Franko, Ivan. Poesie. Přel. Hanusová Z., Jechová H. SNKLHU. 1. vyd. Praha, 1956
  • Franko, Ivan. Když zvířátka ještě mluvila. Přel. Zilynská L. Ilustr. Šindler J. Svět sovětů. 1. vyd. Praha, 1963
  • Franko, Ivan. Rubač. Přel. Hůlka R. Svoboda. Světová četba 35. 1. vyd. Praha, 1951
  • Franko, Ivan. Uvadlé listí. Přel. Jan Vladislav. BBart. VERSUS. 1.vyd. Praha 2006

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Ivan Franko ve Wikimedia Commons