Volyně

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o městě na Strakonicku. O části města Výsluní pojednává článek Volyně (Výsluní).
Možná hledáte: Volyň.
Volyně
Radnice ve Volyni (1).JPG

znak obce Volyněvlajka obce Volyněznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0316 551970
kraj (NUTS 3): Jihočeský (CZ031)
okres (NUTS 4): Strakonice (CZ0316)
obec s rozšířenou působností: Strakonice
pověřená obec: Volyně
historická země: Čechy
katastrální výměra: 20,58 km²
počet obyvatel: 3 013 (1. 1. 2014[1])
nadmořská výška: 461 m
PSČ: 387 01
zákl. sídelní jednotky: 5
části obce: 5
katastrální území: 5
adresa městského úřadu: Městský úřad Volyně
Náměstí Svobody 41
387 01 Volyně
starosta / starostka: Václav Valhoda
Oficiální web: http://www.volyne.eu
E-mail: info@mu.volyne.cz

Volyně
Red pog.png
Volyně
Zdroje k infoboxu a částem obce

Volyně je české město ležící v severozápadní části Jihočeského kraje, v okrese Strakonice, na řece Volyňce zhruba 10 km jižně od Strakonic a 15 km severovýchodně od Vimperka. Jeho historické jádro je od roku 1990 městskou památkovou zónou.

Místní části Zechovice a Starov jsou vesnice, které přiléhají k centrální místní části Volyně na západní straně, leží při silnici III/1706, vedoucí do Nahořan. Místní části Černětice a Račí leží jižně od vlastní Volyně a společně tvoří exklávu města, od něhož jsou odděleny obcí Nišovice.

Město má v současné době kolem tří tisíc obyvatel a během roku v něm přebývá tisícovka studentů dvou středních škol a jedné vyšší odborné (Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola Volyně, Střední škola a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Volyně).

Historie obce[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o Volyni je z roku 1271 – v té době byla majetkem pražské kapituly. Roku 1299 byla povýšena na město.

Historie židovské obce ve Volyni[editovat | editovat zdroj]

Lze doložit, že první židovští jednotlivci žili ve Volyni již před rokem 1500. Po roce 1520 se Židé začali usazovat v části města Hradčany, v témže století byla založena i židovská obec.

Mariánský sloup na náměstí

Na Hradčanech byl založen i židovský hřbitov. Hradčany byly v té době mimo obvod města, Židé totiž nesměli být přes noc ve městě spolu s křesťanskými obyvateli. Byli nuceni žít pohromadě v ohraničených místech jim vykázaných, v ghettech.

S rozrůstáním židovského osídlení ve Volyni vyvstala potřeba přemístění celého ghetta. Proto volyňští Židé koupili místo pro nové ghetto, uprostřed něhož postavili v letech 18381840 synagogu, která byla roku 1890 renovována.

Dodnes se v těchto místech říká V židovnech. Proti synagoze jsou dva židovské domy, stavebně jen málo změněné. Vlastní synagoga je jedna z mála synagog empírového typu, stavebně velmi vzácná.

Židovské obce v Čechách vzkvétaly nejvíce v 18. a v první polovině 19. století. Židovská obec ve Volyni čítala roku 1862 158 osob. V roce 1849 byly zrušeny zákony omezující počet židovských sňatků (dříve se směl oženit jen nejstarší syn) a zákon omezující právo volného pohybu a usídlování Židů v libovolných místech.

Židovský hřbitov

V této době, kdy se průmysl začal bouřlivě rozvíjet, hledali Židé, většinou obchodníci, uplatnění ve velkých městech. Po roce 1890 venkov opustili téměř všichni Židé produktivního věku se svými rodinami a židovské obce na venkově začaly silně upadat.

V důsledků toho docházelo na venkově ke slučování upadajících obcí. Tímto způsobem zanikly obce např. v Hošticích, Vlachově Březí nebo v Dubu u Prachatic. Majetek obcí byl většinou rozprodán s podmínkou, že pokud budou synagoga nebo hřbitov rozbořeny, na jejich půdorysu bude zřízena zahrada, aby místo nebylo nijak znesvěceno.

Ve 30. letech 20. století odliv Židů do Prahy nebo zahraničí nadále pokračoval a v důsledku nacistické perzekuce se dějiny židovského osídlení v Československu staly již uzavřenou epochou.

Židovský hřbitov ve Volyni (rozloha 1357 m2) pochází z doby založení ghetta na Hradčanech, protože se tu nalézají pomníky 300 let staré. Nejstarší náhrobky jsou z bílého mramoru, barokní a je na nich patrný vliv lidového umění. Jsou zdobeny většinou poměrně velkými a neumělými rostlinnými ornamenty. Jsou zvláštním typem, který se z Volyně rozšířil na celkem asi 15 židovských hřbitovů v širokém okolí. Náhrobky jsou na první pohled neuměle provedené, písmo je velkých rozměrů, neforemné, provedené s menším profesionálním umem.

Od poloviny 19. století mají všechny náhrobky standardní řemeslnickou úroveň a jsou dílem zkušených kameníků. Písmo je kultivované, náhrobky leštěné.

V roce 1912 byla provedena důkladná oprava hřbitovní zdi i pomníků. V téže době byl postaven domek pro správce hřbitova. Oprava zdi byla znovu provedena v roce 1988.

Osobnosti města[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Centrum města leží nad levým břehem Volyňky, po jejím pravém břehu (tedy východním okrajem města) prochází železniční trať 198 (StrakoniceVimperkVolary), na níž leží železniční stanice Volyně. U místní části Račí, ve volyňském katastrálním území Račí u Nišovic poblíž trojmezí s Černěticemi a Nišovicemi, se nachází zastávka Nišovice.

Skrze centrum města probíhá silnice I/4 (Praha – Strakonice – Strážný/Philippsreut). Z náměstí Svobody vede severovýchoním směrem jako Palackého ulice na náměstí Hrdinů a dále po mostě přes Volyňku a jako Nádražní ulice údolím Volyňky souběžně s železniční tratí na Strakonice a pak dále na Prahu, směrem jihozápadním vede jako Vimperská ulice na Vimperk. Od Nádražní ulice vede východním směrem jako Wolkerova ulice silnice II/142 (Volyně – BavorovNetolice). Na jihovýchod, směrem na Nišovice a Černětice, vede jako Husova ulice silnice II/144 (Volyně – Vlachovo BřezíHusinec). Račí je se silnicí II/144 spojenou krátkou silnicí III. třídy, Černětice silnicí III/1442 vedoucí do Malenic. Z centra Volyně na severozápad ulicemi Lidickou a Školní vede silnice III/1704 směrem na Doubravici u Volyně, a z ní se na obvodě města oddělují Chomutovskou ulicí silnice III/1703 na sever do Nihošovic a západojihozápadním směrem silnice III/1706 na Zechovice, Starov a Nahořany. Za Zechovicemi se ze silnice III/1706 odděluje silnice III/17016 do Nuzína.

Páteří autobusové dopravy je silnice I/4 a nejdůležitějším uzlem zastávky na hlavním volyňském náměstí, náměstí Svobody. U železničního nádraží v dolní části města aktuálně (2013) žádná dálková ani místní autobusová linka nezastavuje (zastávka je však uvedena v jízdním řádu linek 370190 a 370560). Na hlavním náměstí zastavuje několik dálkových linek různých dopravců (PROBO BUS (137441 a 137443), ČSAD AUTOBUSY České Budějovice (370001 a 370002), Stanislav Jirásek (137444)) spojujících Prahu se Šumavou a jedna linka COMETT PLUS (390210) a jedna linka ČSAD AUTOBUSY České Budějovice (370220) z Tábora na Šumavu a jedna linka ČSAD AUTOBUSY České Budějovice (370190) ze Strakonic do Vimperka. Přes Volyni dále jedou dvě linky strakonického dopravce ČSAD STTRANS ze Strakonic, jedna z nich (380200) pokračuje pos silnici 1706 přes zastávky „Volyně, MŠ“, „Volyně, Hradčany“, „Volyně, Zechovice, ACHP“, „Volyně, Zechovice“ a „Volyně, Starov“ směrem na Vacovice a Čestice, druhá (380230) vede do Volyně přes Hoštice a z Volyně směrem po silnici 142 na Litochovice a dále na Kakovice. Regionální linka ČSAD AUTOBUSY České Budějovice 370560 rovněž vede ze Strakonic, z volyňského náměstí pak pokračuje po silnici 144 přes zastávky „Volyně, Dobřanovec“, „Nišovice“, „Volyně, Černětice, žel. st. Nišovice“ a „Volyně, Černětice“ směrem na Vlachovo Březí a Prachatice. Jednotlivé spoje linek 370190 a 380200 zajíždějí do Malenic.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2014 [online]. Český statistický úřad, 31.5.2014. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Město Volyně

Volyně • Zechovice • Starov • Černětice • Račí