Otakar Hostinský
| Otakar Hostinský | |
 Otakar Hostinský (1883) |
|
| Narození | 2. leden 1847 Martiněves  Rakouské císařství |
|---|---|
| Úmrtí | 19. leden 1910 Praha  Rakousko-Uhersko |
| manželka |
Zdenka Hostinská
|
|---|
Prof. Otakar Hostinský (2. ledna 1847 Martiněves – 19. ledna 1910 Praha) byl významný český estetik, teoretik hudby a divadla a profesor pražské univerzity, který se řadil k českému realistickému hnutí.
Obsah |
[editovat] Život
Po maturitě na piaristickém gymnáziu na Novém Městě v Praze studoval na univerzitě v Praze a v Mnichově, roku 1869 obhájil doktorát filosofie a přispíval jako kritik do různých časopisů. Byl vychovatelem v různých šlechtických rodinách, od roku 1877 přednášel estetiku a dějiny umění na malířské akademii a na konzervatoři v Praze. 1877 se habilitoval pro obor dějiny a estetika hudby spisem Die Lehre von den musikalischen Klängen (Nauka o hudebních zvucích), 1883 jmenován mimořádným, roku 1892 řádným profesorem estetiky.
[editovat] Dílo a vliv
Hostinský byl silně ovlivněn Herbartem, positivismem a v hudbě zejména Richardem Wagnerem. Už v roce 1868 navštívil premiéru Wagnerových Mistrů pěvců v Mnichově, kde se také seznámil s Bedřichem Smetanou a stal se jeho nadšeným obdivovatelem. Přispíval do Ottova slovníku a dalších encyklopedií. Přátelil se s českým hudebním skladatelem Zdeňkem Fibichem, pro něhož napsal libreto k Nevěstě Messinské. Napsal řadu knih o české hudbě, o lidové písni a o hudební teorii a významně přispěl k hudební estetice svými studiemi o Smetanovi a Fibichovi.
Seznamoval českou veřejnost s teoriemi německého hudebního skladatele Richarda Wagnera o „celkovém uměleckém díle“ (Gesammtkunstwerk). V tomto smyslu požadoval, aby divadelní představení bylo tvořeno dokonalým souladem mezi básnickým textem a výpravou, režií a hereckými výkony. Hostinský zdůrazňoval ideovost a národnost v umění a hlavně v literatuře. Ve svých studiích o českém verši dokazoval, že pro české básně není vhodná časomíra. Jeho zásadní dílo O realismu uměleckém (1890) vymezuje romantismu témata z historie a realismu témata ze současnosti. Spory o realismus charakterizuje jako spor mezi krásou a pravdou, pravdu přitom pro něj představuje realismus.
Hostinský také vychoval řadu žáků, hudebních teoretiků a estetiků. Mezi jeho oddané žáky patřil například Zdeněk Nejedlý a Otakar Zich, kteří o něm také psali.[1]
[editovat] Spisy
- O realismu uměleckém (1890)
- Bedřich Smetana a jeho boj o moderní českou hudbu (1910)
- Antonín Dvořák ve vývoji naší dramatické hudby (1908)
- Česká světská píseň lidová (1906)
- Hektor Berlioz, Praha : Urbánek, 1885 - Ve stručné monografii věnované Berliozovi Hostinský pojednává o jeho tvorbě, hudební kariéře, koncertních cestách a vztazích s ostatními skladateli období romantismu. Otisk z časopisu Lumír z r. 1881. dostupné online
- Jan Blahoslav a Jan Josquin (1896)
- Krištof Vilibald Gluck (1884)
- O české deklamaci hudební (1886)
- Richard Wagner (1871)
- O socializaci umění (1903)
- Vzpomínky na Fibicha (1909)
[editovat] Ocenění
V Praze 13 je po něm pojmenována ulice – Hostinského.[2]
[editovat] Odkazy
[editovat] Literatura
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha : Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8.
[editovat] Poznámky
- ↑ Ottův slovník naučný, sv. 11, str. 676; Ottův slovník naučný nové doby, sv. 4, str. 1221.
- ↑ NOVOTNÝ, Dan. MČ Praha 13: Názvy ulic [online]. Městská část Praha 13, 2010-02-08, [cit. 2011-07-16]. Dostupné online.
[editovat] Související články
[editovat] Externí odkazy
- [1] Stránky obce Martiněves s Hostinského životopisem
