Emanuel Chalupný

Emanuel Chalupný (* 14. prosince 1879 Tábor - † 27. listopadu 1958 Tábor), profesor, JUDr. - byl český pedagog, právník, sociolog, spisovatel, jazykovědec. Zabýval se vztahem sociologie, filosofie a práva a usiloval o vytvoření přesného sociologického pojmosloví a sociologické metodologie; spoluzakladatel (1942 ) Sociologického ústavu; spoluzakladatel (1925) a později předseda Masarykovy sociologické společnosti; člen a viceprezident (1934-1935) Mezinárodního sociologického ústavu v Paříži;

Mládí a studia

Emanuel Chalupný studoval na táborském gymnáziu (mj. i u prof.Augusta Sedláčka), již v té době se teprve sedmnáctiletý student jevil jako schopný vědecký talent a začal psát studie (např. o české národní povaze, o Jungmannovi, „O modernosti a pokroku vědeckém, uměleckém a mravním“), které později použil k rozpracování. Maturoval v roce 1898 a ve studiích pokračoval na Právnické a Filosofické fakultě české univerzity v Praze. Jeho profesorem byl také Albín Bráf a T.G.Masaryk, který se stal pro studenta autoritou. Kladně hodnotil Chalupného nadání a schopnosti; přemluvil ho, aby vedl (v roce 1903) v tiskovém orgánu Masarykovy strany-redakci deníku Čas vnitropolitickou rubriku. Emanuel Chalupný také vstoupil do strany a byl zvolen do jejího vedení. Kvůli své tvrdé kritice (později označené za většinou pravdivou ) šéfredaktora Času dr.Jana Herbena se dostal do polemik s Masarykem a demonstrativně vystoupil ze strany. Během studijního pobytu Chalupný stále udržoval čilé kulturní a politické styky s rodným Táborem. V roce 1903 ukončil studium promocí a stal se doktorem práv JUDr..

Praxe

JUDr. Chalupný nastoupil praxi jako kandidát advokacie v Mladé Boleslavi a Velvarech (v letech 1904–1905), ani zde nepřerušil své styky s Prahou a Táborem. V letech 1906-1910 byl v Praze koncipientem u advokáta JUDr. Václava Boučka, v té době Chalupný redigoval pražský týdeník „Přehled“. Po složení advokátských zkoušek si otevřel (1910-1928) vlastní advokátní kancelář v Táboře, v roce 1929 převzal (propůjčil svoji licenci) na kratší dobu advokátní kancelář po JUDr.Václavu Skládaném Z příjmů své advokátní praxe celou dobu Chalupný čerpal prostředky jak na svoji velmi skrovnou obživu, tak na financování vědecké, literární a publikační činnosti, také na svoji velkou vášeň-turistiku a cestování.

Pedagog

JUDr. Emanuel Chalupný nebyl oblíben u soudu ani v akademických a vlivných kruzích, kde si nadělal houfy nepřátel – zejména pro svůj silný smysl pro spravedlnost a nenávist k jakémukoli chameleonství. To se odrazilo také v jeho akademické kariéře. Na české právnické fakultě byl vyzván v roce 1916 k habilitaci, ale po čtyřletém jednání byla jeho žádost zamítnuta bez udání důvodu. Habilitaci nakonec udělal díky porozumění Masarykovy univerzity v Brně roku 1923. Také ze slíbené (v roce 1921) profesury sociologie na nové univerzitě v Bratislavě sešlo a tak Chalupný působil od roku 1923 jako docent sociologie na univerzitě v Brně a v roce 1924 také habilitoval v oboru sociologie na ČVUT v Praze. V roce 1928 byl jmenován profesorem sociologie na Svobodné škole politických nauk v Praze (neměla statut vysoké školy), v roce 1936 se stal mimořádným profesorem Masarykovy univerzity v Brně. Častěji a více však pedagogicky působil v Praze (mimo UK Praha). V Brně přednášel ještě 1945-1950, pak jeho vysokoškolská pedagogická činnost skončila.

Dílo

Emanuel Chalupný byl vynikající osobností českého vědeckého života a české kultury první poloviny 20. století. Jako žák T. G. Masaryka pokračoval v rozvíjení sociologie – vědy, jejíž základy Masaryk u nás spoluvytvářel. Výsledkem jeho celoživotního úsilí bylo čtrnáct svazků systematické Sociologie, věnovaných jednotlivým aspektům této vědy. Je to dosud nejrozsáhlejší dílo z tohoto oboru u nás. Dostalo se mu uznání i v zahraničí překladem některých jeho částí. Významná je jeho činnost jak vědecká, tak organizační. Byl jedním ze zakladatelů Sociologického ústavu, posledním předsedou Masarykovy sociologické společnosti až do jejího zrušení v roce 1939 a hlavním vydavatelem (spolu s I. A. Bláhou a J. L. Fischerem) Sociologické revue. Vědce a spisovatele Chalupného v mnohém poznamenaly totalitní režimy-po skončení nacistické cenzury ještě v letech 1945 až 1948 vydal několik nových knih, ale po politické změně v ČSR v roce 1948 byl zbaven možnosti publikovat. Odkaz jeho práce zůstává v mnohém živý, nejen vědci a kulturní odborníci se k němu vracejí.

Chalupný zpracoval rozsáhlé vědecké dílo v oblasti historie a dějin české kultury. Je autorem objevných studií o Josefu Jungmannovi, Miroslavu Tyršovi, Vítězslavu Hálkovi, Josefu Václavu Sládkovi, Josefu Holečkovi, Otokaru Březinovi, Františku Bílkovi, ale především o Karlu Havlíčkovi Borovském v řadě dílčích prací a obsáhlé monografii).

Z díla (výběr)

• Národní povaha česká (1907, 2.,vyd.1908)
• Havlíček (1908)
• Jungmann (1909)
• Karel Havlíček (1911)
• Vznik české strany pokrokové (1911)
• Josef Jungmann.Monografie (1912)
• Vltava (1914)
• Havlíčkova osobnost, její ovzduší a kořeny (1916)
• Sociologie I - V (1916 - 1922)
• Josef Václav Sládek a lumírovská doba české literatury (1916)
• Osudy české sociologie (1918)
• Josef Holeček (1922)
• Žižka (1924)
• Dílo Josefa Holečka (1926)
• Husitství, Táboři a prof. Pekař (1928)
• Sociologie a filosofie práva a mravnosti (1929)
• Vody (1929)
• Národní filosofie česká I, II (1935, 1938)
• Národní povaha československá (1932); 4. rozšíř.vyd.(1935)
• Masaryk jako sociolog (1937)
• Národní filosofie československá – 2.díl-Náš národní úkol (1938)
• Literární historie a sociologie (1943)
• Logika věd (1945)
• Sociologie pro každého (1948)

Kompletní vědecká, odborná, publicistická a literární tvorba je přehledně chronologicky uvedena v knize „Emanuel Chalupný, česká kultura, česká sociologie a Tábor“ (1999) na str.273 až 387

Chalupný a Tábor

Ústecká ul.č.704 (u Křižíkova nám) v Táboře. Zde žil prof.Chalupný

Pamětní deska, odhalena 2.10.1998

Emanuel Chalupný bydlel celý život v rodném městě, angažoval se v jihočeském regionálním hnutí, působil ve funkci náměstka starosty a redigoval časopis Trocnov. Jedna z jeho prvních sociologických prací (1903) se váže právě k Táboru („Poměry dělnictva táborského“), spolupracoval na ní s místním lékařem a vlastencem MUDr.Josefem Pavlíkem. Táborská kultura a tělovýchova čerpala z jeho práce a vědomostí. Vztah k rodnému městu vyjádřil v práci „100 vycházek do okolí Tábora“ (1913) a svými historickými studiemi. Jako průkopník vodní turistiky napsal dvě poutavé knihy - "Vltava" a "Vody" . Má zásluhu ((22.-23.3.1919) na založení odboru táborských skautů. Iniciativně zasahoval také do místní komunální politiky („Boj za župu táborskou a obecní politika“ – 1920 a „Reforma veřejné správy a rozdělení krajů“ -1919). V Táboře se setkával také se svým profesním kolegou a známým literátem JUDr. Jaroslavem Mariou, který se o Chalupném kladně vyjadřoval.

• Čtyřicet let po smrti prof.Chalupného mu byla v Ústecké ulici v Táboře odhalena pamětní deska.
• U příležitosti výročí úmrtí vydalo město Tábor spolu s Vysokou školou evropských a regionálních studií publikaci Emanuel Chalupný, česká kultura, česká sociologie a Tábor - Soubor obsahuje příspěvky ze stejnojmenného sympozia uspořádaného v říjnu roku 1998 v Táboře. Jeho posláním bylo věnovat obnovenou pozornost dílu a osobnosti Emanuela Chalupného, po dlouhou dobu vystavené nepřízni doby. Vedle vědních oborů, jako je filosofie, sociologie, dějepisectví, literární historie a právo,

Věnování Jakuba Demla

Z knihy Tepna, vydané v roce 2000

Dr. Emanueli Chalupnému

Kdybych věděl, Příteli, že mluvím s Tebou naposled, neztratilo by mé slovo k Tobě docela nic na svém humoru, ba myslím, že by bylo ještě veselejší: kdybych věděl, že zítra budu již na onom světě. Ponejprv setkali jsme se spolu v Jaroměřicích; sotva na to někdy zapomenu! vyprovázeli jste mne - Ty a Otokar Březina - do večerního soumraku k Šebkovicím, uzrával ve mně "Hrad smrti", ale poněvadž už tehdy jsem tušil, že mám "dalekou cestu před sebou", chvíli jsem odpočíval podle silnice, naslouchaje, jak opodál skřehotá "Rosnička". Nikdy bych se byl nenadál, že mně ten hlas tak učaruje! Příteli velmi drahý, Ty, jenž miluješ básníky - prosím rci: může nám někdo pomoci? Jest pro nás na světě nějaká omluva? Ctíme my jakýkoliv úřad? Věříme my v jakýkoliv Dějepis, anebo v jakoukoliv Instituci? Máme my kromě Smrti ještě nějakou naději? I když zavřeme oči, i když docela oslepnem: ten hlas nás zbaví rozumu. Jsme bezpochyby hudením nástrojem šílených prstů Přírody! Snad bychom neměli jísti, snad bychom neměli píti, a my jíme a pijeme! Vesele umírají naše oběti - ale jak to bude s námi, když my každému dáváme za pravdu? Přece nebudeme vraždit? Ale i když nás spoutají na rukou i na nohou: kdo nás tak zkrotí, abychom si nepřekousli jazyk a nevyplivli ho do tváře i nejctihodnější?

Příteli Emanueli Chalupný, Ty víš dobře, že na věčnosti nemají tyto otázky smyslu a Poesie není královstvím z tohoto světa.

V Tasově 1. března 1926 Jakub Deml

Externí odkazy

• Chalupný a Holeček
• [1]
• česká sociologie

Literatura

• FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha : Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8.  
• Kniha o městě Tábor: Vydavatelství a nakladatelství Milpo Media, s. r. o., Praha 2001 (autor textu: Josef Zumr);
• Emanuel Pecka - Sociolog Emanuel Chalupný, VŠERS České Budějovice, 2007, ISBN 978-80-86708-49-2
• Rudolf Kukačka: „Před deskou prof.Chalupného (nejen) o sociologii“ - Zpravodajský týdeník Palcát, roč. 2, č. 48 (14.12.2005), s. 7
• Emanuel Chalupný, česká kultura, česká sociologie a Tábor : sborník příspěvků ze stejnojmenného symposia, konaného ve dnech 2.-3. října 1998 v Táboře, připr. Josef Zumr; Vyd. 1 - Praha: Filosofia, 1999 (Studie a prameny k dějinám myšlení v českých zemích; sv. 5) ISBN 80-7007-129-X