Martin Hattala

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Martin Hattala
Martin Hattala
Martin Hattala
Narození 4. listopadu 1821
Trstená
Úmrtí 11. prosince 1903 (ve věku 82 let)
Praha
Povolání lingvista, pedagog a spisovatel
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Martin Hattala (4. listopadu 1821, Trstená11. prosince 1903, Praha) byl slovenský římskokatolický kněz, piarista, jazykovědec, slavista, slovakista, bohemista, kodifikátor spisovné slovenštiny, od roku 1861 profesor Univerzity Karlovy v Praze[1] (podle Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 však roku 1854 mimořádný a 1864 řádný profesor[2]), zastánce pravosti RKZ. Do češtiny přeložil Slovo o pluku Igorově.

Život a působení[editovat | editovat zdroj]

Jakožto student nezemanského původu si zvolil studium teologie, od něhož si sliboval, že mu umožní vykonávat učitelské povolání (stal se knězem piaristického řádu).[3] Po kněžském svěcení v roce 1848 působil dva roky jako kaplan (v Bzovíku a v Hodruši), ale už v té době se intenzivně věnoval jazykovědě.

Měl spory s Janem Gebauerem, Karlem Jaromírem Erbenem,[4] Miklošičem a jinými, což vedlo k jeho rostoucí vědecké osamělosti.[5]

František Bílý popsal v Naší řeči Hattalovy spory s Gebauerem takto: „Poměr mezi oběma zástupci slovanské filologie na pražské universitě, prof. Martinem Hattalou a dr. Janem Gebauerem, jest černou kapitolou v životě obou těchto mužů. Bodláčím a trním zarostly cesty, které měly vésti ke vzájemným stykům a společné práci vědecké i učitelské. Hattala se dostal na stolici universitní o dvacet let dřív než Gebauer. Snadno a rychle, jako pravý miláček Štěstěny. Jen byl vysvěcen na kněze a trochu si zakaplanoval, jmenován byl — beze zkoušky způsobilosti — učitelem jazyka česko-slovenského na gymnasiu i na reálce v Bratislavě. Těm zkouškám pro nabytí způsobilosti za profesora gymnasia by se byl rád vyhnul. Aby získal od nich dispens, napsal a předložil ministerstvu vyučování vědecký spis (Zvukosloví jazyka staro- i novočeského a slovenského); ministerstvo jej pak zaslalo Šafaříkovi k posouzení.“[5]

Vědecká práce prof. Martina Hattaly byla zaměřena na srovnávací slovanskou filologii, zejména slovakistiku a bohemistiku. Jeho mluvnice slovenštiny měly velký význam pro ustálení spisovné slovenštiny a kodifikovaly její gramatickou stavbu i pravopis v podstatě v její dnešní podobě. Jeho hlavní zásluhy v oboru české jazykovědy pak spočívají v dílech o hláskosloví a syntaxi, kterou ve své době pozvedl na evropskou úroveň.[6] Publikoval v Časopisu Musea království Českého, Věstníku Královské české společnosti nauk, revui Osvěta, Světozoru i v zahraničních odborných časopisech (Književnik, Záhřeb). Byl autorem hesel Azbuka (Ottův slovník naučný) a Bulharština (Riegrův slovník naučný,[7] edičně připravil k vydání staročeské texty Zbytky rýmovaných Alexandreid českých (s Adolfem Paterou, 1881) a Besední řeči Tomáše ze Štítného (1897).[7]Zabýval se také paleoslovenistickými problémy, zejména otázkami slovanského písma a jeho původu. V šedesátých a sedmdesátých letech 19. století byl vůdčí osobností české jazykovědy.[8]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Jeho zásluhy ve vědním oboru slovanská filologie byly oceněny řádným členstvím v České akademii věd a umění (od 3. července 1890), řádným členem Královské české společnosti nauk se stal 1. května 1861 (mimořádným od 3. 1. 1855).[9] Dále byl rytířem ruského Řádu sv. Anny, čestným doktorem oděské univerzity, dopisujícím členem akademie věd v Petrohradě, římské Akademie dei Quiriti, akademií věd a umění v Záhřebu a v Bělehradě.[10]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Grammatica linguae slovenicae, collatae com proxime cognata bohemica. (Gramatika slovenského jazyka, porovnaného s nejblíže příbuzným českým. 1850)
  • Krátká slovenská gramatika (1852)
  • Zvukosloví jazyka staro- i novočeského a slovenského (1854)
  • Skladba jazyka českého (1855)
  • Srovnávací mluvnice jazyka českého a slovenského (1857) Dostupné online
  • Mluvnica jazyka slovenského (1864/5)
  • Brus jazyka českého. Příspěvek k dějinám osvěty vůbec a slovanské i české zvláště (1877)[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný, heslo Martin Hattala.
  2. Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950
  3. „Tenkráte v Uhrách gymnasistům nezemanského rodu nekynula skvělá budoucnost v žádném jiném stavu mimo kněžský a Hattala, baže jen po professuře, hlásil se r. 1841 o přijetí do noviciátu u piaristů v Pešti a, odbyv zkoušku, byl přijetí hodným uznán pod výminkou, jestli by se některý ze dříve přijatých nedostavil do noviciátu. Doufaje, že i jako světský kněz dostane se k úřadu učitelskému, přihlásil se t. r. ke konkursu odbývanému v Ostřihomě o přijetí, jehož se mu po odbyté zkoušce skutečně dostalo s určením do přípravného semináře v Prešpurce u sv. Emericha.“ Ottův slovník naučný, heslo Martin Hattala.
  4. http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=5587
  5. a b http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?lang=en&art=565
  6. Martin Hattala [online]. Ústav pro jazyk český AV ČR. Dostupné online. (česky) 
  7. a b Česká slavistika od počátku 60. let do roku 1918, s. 145.
  8. Česká slavistika v prvním období svého vývoje do počátku 60. let 19. století, s. 295.
  9. Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 93.
  10. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, s. 203.
  11. Článek v OeBL

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Hattala. Sv. 10, str. 950.
  • ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 203–205.  
  • JÓNA, Eugen. Martin Hattala. Turčiansky Svätý Martin : Matica slovenská, 1950. 32 s.
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk; VEČERKA, Radoslav. Česká slavistika v prvním období svého vývoje do počátku 60. let 19. století. 1. vyd. Praha : Historický ústav, 1995. 393 s. ISBN 80-85268-41-8.  
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Česká slavistika od počátku 60. let do roku 1918. 1. vyd. Praha : Historický ústav, 1997. 477 s. ISBN 80-85268-69-8. S. 21–23, 57–58, 144–147.  
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 144–146.  
  • MAJTÁNOVÁ, Marie. Slavistické začátky Martina Hattaly. In Slavica Pragensia ad tempora nostra : sborník statí z mezinárodní vědecké konference ke 150. výročí založení stolice slovanské filologie na Univerzitě Karlově Praha, 8.–10. června 1998. Praha : Euroslavica, 1998. 319 s. ISBN 80-85494-42-6. S. 20–22.
  • SCHULZOVÁ, Olga. Martin Hattala – slavista. In Slavica Pragensia ad tempora nostra... S. 23–27.
  • ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha : Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 92–93.  
  • VEČERKA, Radoslav. Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2013. 341 s. ISBN 978-80-210-6265-8. S. 82–83.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]