Josef Scheiner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josef Scheiner
Josef Scheiner (1898)
Josef Scheiner (1898)
Narození 21. září 1861
Benešov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 11. ledna 1932 (ve věku 70 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Univerzita Karlova
Povolání člen zákonodárného sboru
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Eugen Scheiner (21. září 1861 Benešov[1]11. ledna 1932 Praha) byl český právník, tělovýchovný a veřejný činitel. Od mládí se účastnil sokolského hnutí, zasadil se o jeho sjednocení v Čechách a propojení s podobnými spolky jiných slovanských národů. Roku 1887 se stal redaktorem časopisu Sokol, o dva roky později byl zvolen do předsednictva České obce sokolské, v roce 1906 se stal jejím starostou. Roku 1908 zakládal Svaz slovanského sokolstva. Bezprostředně po 28. říjnu 1918 se zapojil do budování Československé armády. Od prosince 1918 do června 1919 zastával úřad generálního inspektora ozbrojených sil. Krátce byl i poslancem Národního shromáždění. V období první republiky byl velmi oceňovaný za přínos k rozvoji Sokola i osamostatnění státu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 21. září 1861 v Benešově v rodině advokáta. Studoval na benešovském, později pražském gymnáziu[2] a po jeho absolvování vystudoval pražskou právnickou fakultu. Roku 1889 se stal doktorem práv a nastoupil jako advokátní koncipient do kanceláře dr. Čížka a Tondra. V roce 1893 si založil vlastní advokátní kancelář.[3]

Jako sedmnáctiletý vstoupil do pražského Sokola, kde se seznámil s Miroslavem Tyršem.[4] Jejich první setkání zprostředkovala teta Scheinerová, sestra matky Renaty Tyršové (Tyršovy manželky) a zároveň švagrová Scheinerova otce. Scheiner se stal nadšeným Tyršovým následovníkem. Roku 1882 si získal jeho respekt reportáží ze sokolských slavností v Nové Pace a stal se spolupracovníkem časopisu Sokol.[5] Roku 1887 byl jmenován redaktorem.[2]

Aktivně se účastnil činnosti pražského Sokola,[4] mimo jiné i prostřednictvím projevů na shromážděních, které byly publikovány v denním tisku.[6] V souladu s přáním zemřelého Miroslava Tyrše usiloval o spojení všech českých sokolských jednot do jednotné organizace.[2] To se podařilo roku 1889, kdy byla založena Česká obec sokolská a Scheiner byl zvolen do jejího předsednictva.[7] Roku 1906 byl zvolen starostou po odstoupivším Janu Podlipném.[8]

Usiloval o slovanskou vzájemnost. Roku 1908 zakládal Svaz slovanského sokolstva a byl zvolen jeho starostou.[2] Společně s Karlem Kramářem se podílel na pořádání slovanského sjezdu roku 1908 v Praze, 1909 v Petrohradě, a 1910 v Sofii; velkou přehlídkou slovanské vzájemnosti byl i sokolský slet v Praze roku 1912. Po první světové válce prosazoval zejména spolupráci s Jugoslávií a ruským Sokolem v emigraci.[9]

Během války spolupracoval s Maffií. 21. května 1915 byl spolu s Karlem Kramářem zatčen a vyšetřován ve Vídni kvůli protirakouské činnosti, poté ale propuštěn.[2]

Měl podíl i na vzniku Československa. Nebyl jedním z „mužů 28. října“, ale podpořil jejich úsilí brannou mocí. Když došlo v Praze k vyhlášení samostatnosti, vypravil se místodržitel Českého království Max von Coudenhove urychleně z Vídně do Prahy, aby udržel celistvost monarchie. Vlastimil Tusar o tom z Vídně informoval Scheinera. Ten se skupinou Sokolů očekával místodržitele na nádraží, společně jej zadrželi a dopravili do jeho bytu, kde zůstal pod jejich dohledem v domácím vězení. Tím mu znemožnili zorganizovat vojenský odpor. Poté začal Scheiner shromažďovat důstojníky, s jejichž pomocí založil první české vojenské velitelství. 8. listopadu 1918, v den výročí bitvy na Bílé hoře, přijal na Staroměstském náměstí první slavnostní přísahu československého vojska. U vojáků si vážil odbornosti, nikoho bezdůvodně nepodezíral z rakouských sympatií. Po vzniku Ministerstva národní obrany byl jmenován prvním inspektorem branné moci.[10] Úřad zastával od prosince 1918 do června 1919, poté se vrátil do Sokola.[2] Soukromě považoval své sesazení z armádních funkcí za nespravedlivé a byl z něj zklamaný.[9]

V letech 19181920 byl poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé za Českou státoprávní demokracii, respektive z ní vzniklou Československou národní demokracii.[11][12]

Roku 1926 byl zvolen náměstkem starosty Mezinárodní tělocvičné federace.[2] V září 1931 slavil sedmdesáté narozeniny, které se časově shodovaly se 70. výročím příprav k založení Sokola. Z devíti pohraničních žup vyběhli běžci s vlajkami, které štafetově předávali tak, aby řetěz prošel všemi československými regiony, a 20. září odpoledne je v pražském Tyršově domě předali do rukou starosty Scheinera. V tisku se v té souvislosti připomínaly jeho zásluhy o rozvoj sokolského hnutí.[13]

Ve druhé polovině 20. let se začal zhoršovat jeho zdravotní stav. Slabost srdce ho roku 1926 přiměla, aby odjel na dovolenou do Tater. V září 1931 se zapojil do příprav IX. všesokolského sletu, ale kvůli únavě byl nucen se aktivní role vzdát. Před vánoci téhož roku dostal zápal plic. Zotavil se z něj, ale krátce poté, 11. ledna 1932, zemřel na zástavu srdce.[14] Poslední rozloučení se konalo v Sokolovně Pražského Sokola v pátek 15. ledna 1932 odpoledne, kam v 15:00 hod. přijel prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk.[15] Jeho pohřbu se účastnila řada osobností veřejného života, např. premiér František Udržal, předseda poslanecké sněmovny Jan Malypetr, předseda senátu František Soukup, pražský primátor Karel Baxa, náčelník hlavního štábu generál Jan Syrový, zástupci jugoslávského a polského Sokola, bulharských Junáků, celý 28. československý pěší pluk Tyršův a řada dalších. Po obřadech bylo jeho tělo zpopelněno.[16]

V jeho funkcích u Sokola jej 8. května 1932 nahradil dr. Stanislav Bukovský.[17]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Scheiner byl dobrý řečník i stylista. Byl autorem řady článků se sokolskou tematikou v časopise Sokol (který od roku 1887 redigoval), v Národních listech i jinde.[2]

V letech 1906–7 vydával v souvislosti se svou advokátní praxí sborník Hlídka rozhodnutí nejvyššího soudního dvora.[3]

Byl rovněž milovníkem loutkového divadla. Hrál je dětem a hostům v letech 1895–1907 ve své pracovně, přičemž loutky vytvořila zčásti jeho matka, zčásti manželka, a autorem kulis byl jeho bratr-malíř Artuš Scheiner. Sám psal pro divadlo hry, některé jako adaptace starších děl (např. od Klicpery). V době nemoci, na přelomu let 1931–32, napsal loutkovou hru Dva bratři, která se po jeho smrti hrála na sokolských slavnostech. Byla to jeho poslední literární práce.[18]

Knižně vydal např.:[19]

  • Miroslav Tyrš : stručný nástin života a působení jeho (1884)
  • Dějiny Sokolstva v prvém jeho pětadvacetiletí (1887)
  • O tělesných cvičeních starých Hellenův : VI. přednáška Sokola podřipského v Lužci (1889)
  • Dějiny cvičení tělesných. Díl I., Tělesná cvičení ve starém věku (1891)
  • Památce Mistra Jana Husa (1899)
  • Ve stopách Tyršových (1899)
  • Sokolská výprava do Ameriky r. 1909 (1910)
  • Památce Jindřicha Fügnera a Miroslava Tyrše (1930)
  • Dva bratři : Rytířská hra o pěti jednáních s proměnou (1932), viz výše

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b c d e f g h Dr. Josef Scheiner. Národní listy. 1932-01-11, roč. 72, čís. 11, s. 1. Dostupné online [cit. 2011-08-20].  
  3. a b c K úmrtí dr. J. Scheinera. Národní listy. 1932-01-11, roč. 72, čís. 11, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-08-20].  
  4. a b Zemřel vůdce. Národní listy. 1932-01-11, roč. 72, čís. 11, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-08-20].  
  5. TYRŠOVÁ, Renata. K sedmdesátinám dr. Josefa Scheinera. Národní listy. 1931-09-19, roč. 71, čís. 257, s. 1. Dostupné online [cit. 2011-08-20].  
  6. Přátelský večer Sokola pražského. Národní listy. 1888-11-12, roč. 28, čís. 315, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-08-20].  
  7. První valný sjezd české obce sokolské. Národní listy. 1889-03-26, roč. 29, čís. 84, s. 1. Dostupné online [cit. 2011-08-20].  
  8. Česká obec sokolská v VI. období své činnosti. Národní listy. 1906-05-20, roč. 46, čís. 138, s. 13. Dostupné online [cit. 2011-08-20].  
  9. a b KRAMÁŘ, Karel. Za dr. Jos. Scheinerem. Národní listy. 1932-01-12, roč. 72, čís. 12, s. 1. Dostupné online [cit. 2011-08-20].  
  10. KUNZ, Jaroslav. Náš první generalissimus. Národní politika. 1932-01-14, roč. 50, čís. 14, s. 1. Dostupné online [cit. 2011-08-20].  
  11. Josef Scheiner [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-11-21]. Dostupné online. (česky) 
  12. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-11-21]. Dostupné online. (česky) 
  13. ŠUMAN, Viktor. Vůdcovo jubileum. Národní politika. 1931-09-29, roč. 71, čís. 258, s. 13. Dostupné online [cit. 2011-08-20].  
  14. Choroba zesnulého vůdce Sokolstva. Národní listy. 1932-01-11, roč. 72, čís. 11, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-08-20].  
  15. Sokolská kronika (3), 1999
  16. Pohřeb starosty ČOS dra Scheinera. Národní politika. 1932-01-16, roč. 50, čís. 16, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-08-20].  
  17. KOZÁKOVÁ, Zlata. Sokolské slety. Praha : Orbis, 1994. ISBN 80-235-0029-5. Kapitola Všesokolský slet 1932, s. 31.  
  18. a b VESELÝ, Jindřich. Palacký, Rieger, Fügner, Tyrš a dr. Scheiner jako loutkomilové. Národní listy. 1932-03-20, roč. 72, čís. 80, s. 14. Dostupné online [cit. 2011-08-20].  
  19. Podle seznamu prací v NK ČR.
  20. Základní životopisná data viz Autoritní databáze NK ČR.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]