Renáta Tyršová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Renata Tyršová)
Renáta Tyršová-Fügnerová
Rodné jménoRenata Maria Adelina Fügner
Narození31. července 1854
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí22. února 1937 (ve věku 82 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
Povoláníhistorička umění, etnografka, spisovatelka, kritička umění a sociální pracovnice
ChoťMiroslav Tyrš
RodičeHeinrich Fügner, Katharina Fügner-Turecký
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Renáta Tyršová, v matrice narozených Renata Maria Adelina Fügner (31. července 1854 Praha-Nové Město[1] – 22. února 1937 tamtéž[2]) byla česká historička umění a umělecká kritička, etnografka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Dětství a mládí[editovat | editovat zdroj]

Renáta Tyršová byla dcera zakladatele Sokola, obchodníka a později generálního zástupce italské pojišťovací společnosti Jindřicha (roz. Heinricha) Fügnera a jeho manželky Kathariny, rozené Turecký. (Sestra Kateřiny byla sňatkem tetou bratrů Josefa a Artuše Scheinerových, z nichž Josef se později stal starostou Sokola a významným činitelem při vzniku ČSR.)

Majetkové poměry rodiny byly dobré a základní vzdělání Renátě poskytoval domácí učitel (do školy nechodila). Učila se dvoujazyčně, otec s ní hovořil německy a matka česky, další učitelé ji vzdělávali v kreslení a hře na piano. Znalost jazyků rozšířila o francouzštinu, angličtinu a ruštinu. Na přání otce jí nebyla poskytnuta náboženská výchova.[3] Situace se změnila, když otec Renáty 15. listopadu 1865 zemřel. Od jejích čtrnácti let se ujal jejího vzdělávání Fügnerův přítel a spolupracovník Miroslav Tyrš, který se věnoval zejména dějinám umění. Renáta se postupně stávala aktivní Tyršovou spolupracovnicí v jeho vědecké práci. Stávala se pomocnicí pro přípravu přednášek a chystala podklady pro Tyršovu vědeckou činnost, zejména třídila jeho sbírky fotografií a vedla korespondenci s nakladatelstvími. Aktivně vystupovala i v Sokole, kde byla od roku 1871 zvolena cvičitelkou Tělocvičného spolku paní a dívek pražských.[4]

Renáta Tyršová v mládí

V roce 1871 požádal Tyrš o její ruku.[3]

Žena Miroslava Tyrše[editovat | editovat zdroj]

28. srpna 1872 se Renáta, po nutném souhlasu poručníka a matky se sňatkem nezletilé, stala manželkou Miroslava Tyrše.[5] Manželství zůstalo bezdětné a Renáta se soustředila na podporu činnosti svého manžela. Spolupracovala s ním na zahraničních studijních cestách, zejména v Itálii, a postupně se vypracovala na samostatnou uznávanou autorku studií o výtvarném umění.

První samostatný kritický text, který zveřejnila v Národních listech v dvaceti letech, se věnoval obrazu Jaroslava Čermáka Raněný Černohorec.[6] V roce 1878 zveřejnila v časopise Lumír studii o Petru Paulu Rubensovi.[7]

Manželství trvalo 12 let, 18. srpna 1884 Miroslav Tyrš tragicky zemřel.

Další život – angažovaná vdova[editovat | editovat zdroj]

Renáta Tyršová, Sokolský slet 1932 (dobová pohlednice)

Renáta Tyršová ovdověla v roce 1884, tedy v 30 letech. Byla jedinou dědičkou Miroslava Tyrše a věnovala se udržování jeho pozůstalosti a odkazu, navázala na jeho dílo v estetice a kritice. Současně se věnovala vlastní publikační činnosti a angažovala se v Sokole. Byla též činná v Národní radě československé i v řadě národních spolků.[p 1]

Byla aktivní ve veřejném životě, např. v prosinci 1885 podpisuje, spolu s předními kulturními pracovníky a intelektuály té doby, výzvu Ve prospěch českého čtení.[8]

Již v roce 1886 vyšel její slovní doprovod k Mánesovým ilustracím k Rukopisu Kralodvorskému,[9] další publikace následovaly (mezi nimi vzpomínky na otce Jindřicha Fügnera a manžela Miroslava Tyrše).

Aktivně se zajímala o otázku ženského vzdělávání, roce 1907 byla jmenována „inspektorkou pro české dívčí školy výrobní“.[10]

Další oblastí zájmu Renáty byl český a moravský folklor. Její zájem probudila výstava lidových výšivek, která se konala v roce 1886 v pražském Rudolfinu.[11] Pro Jubilejní zemskou výstavu 1891 pomáhala připravovat expozici Česká chalupa.[p 2] [3] Folkloru věnovala několik svých publikací.

Spoluzaložila v roce 1917 České srdce, smyslem tohoto centra bylo pomáhat potřebným.[12]

V roce 1931 se stala čestnou doktorkou filozofie Univerzity Karlovy.[13] V době insigniády (1934) se postavila na stranu spisovatelů hájících české nacionalistické studenty.[14]

Většinu života prožila v bytě, který se nacházel v budově Sokola pražského na Sokolské třídě.[15]

Úmrtí[editovat | editovat zdroj]

Renáta Tyršová zemřela 22. února 1937 v Praze a byla pochována spolu s otcem, matkou a manželem do hrobové mohyly na Olšanských hřbitovech[16].

Renáta Tyršová v umění a literatuře[editovat | editovat zdroj]

K životním jubileím Renáty Tyršové vycházely za jejího života oslavné sborníky a články v tisku. Roku 1907 vytvořil její portrét Max Švabinský,[17] v roce 1928 byla podobizna vytištěna barevným ofsetem. K 70. narozeninám byla vydána pohlednice s portrétem od Jakuba Obrovského. Busta Renáty Tyršové od sochařky Karly Vobišové-Žákové byla původně umístěna v Tyršově domě v Praze.[18])[p 3]

Nakladatelství Paseka vydalo v roce 2005 monografii od Ireny Štěpánové.

Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Rukopis Královodvorský, Praha 1896
  • Slovácké vyšívání, Praha 1897
  • Lidový kroj v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha 1916, 1918
  • Nauka o kroji, 1923
  • O vkusu v úpravě domova a oděvu, Mladá Boleslav 1923
  • Jindřich Fügner: paměti a vzpomínky na mého otce, 2 díly, Praha 1926
  • Miroslav Tyrš: Jeho osobnost a dílo, 3 části, Praha 1932–1934

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Hmotně byla Renáta Tyršová, jako vdova po zakladateli Sokola, zajištěna rentou a další příjmy jí plynuly z vlastní publikační činnosti.
  2. ↑ Část této expozice nechala Renáta Tyršová vystavit v Paříži v roce 1892 pod názvem L´Exposition Industrielle des Arts de la Femme. Na expozici dohlížela Zdenka Braunerová, která v té době v Paříži žila. O deset let později byly výrobky znovu vystaveny v Paříži a v Rusku
  3. ↑ Dnes se busta nachází v depozitáři Národního muzea v Terezíně, ve sbírce bývalého muzea sportu (invent. č. H7H-15042)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2021-02-17]. Dostupné online. 
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Štěpána, sign. ŠT Z18, s. 129
  3. ↑ a b c ROZINKOVÁ, Kateřina. Renáta Tyršová a její role ve výtvarné kritice a teorii poslední čtvrtiny 19. století [online]. Praha: Univerzita Karlova v Praze. Filozofická fakulta, Ústav pro dějiny umění, 2013. Dostupné online. 
  4. ↑ Národní listy, 5. 4. 1871, s. 3. Zprávy spolkové [1]
  5. ↑ Policejní přihláška manželů Tyršových[2]
  6. ↑ Národní listy, 12. 12. 1874, s. 3 Renata Tyršová: Raněný Černohorec[3]
  7. ↑ Lumír 1878, č. 7–8, s. 100–103 a s. 117–211, Renata Tyršová: Petr Pavel Rubens[4]
  8. ↑ Národní listy, 10. 12. 1885, s. 2[5]
  9. ↑ Rukopis Kralodvorský, vydal F. Šimáček, 1886, s. I.–VIII.[6]
  10. ↑ Technický obzor, 16. 1. 1907, s.16[7]
  11. ↑ Národní listy, 24. 6. 1886, s. 3, Moravské vyšívání v Rudolfinu[8]
  12. ↑ ŠTĚPÁNOVÁ, Irena. Renáta Tyršová. 1. vyd. Praha-Litomyšl: Paseka, 2005. 318 s. ISBN 80-7185-693-2. 
  13. ↑ Forum UK: Renata Tyršová – doktorka filozofie – byť „jen“ čestná[9]
  14. ↑ Seznam obou skupin intelektuálů online, Národní politika 8. 12. 1934, s. 3[10]
  15. ↑ Národní listy, 14. 2. 1937, s. 9, 75 let Sokola Pražského[11]
  16. ↑ GEOCACHING. Geocaching – The Official Global GPS Cache Hunt Site. www.geocaching.com [online]. [cit. 2020-10-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Max Švabinský: Renata Tyršová[nedostupný zdroj]
  18. ↑ Karel Žák: Před 120 lety se narodila první česká sochařka[12] Archivováno 2. 10. 2015 na Wayback Machine.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 2, s. 1546–1548, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • ŠTĚPÁNOVÁ, Irena. Renáta Tyršová. Praha ;Litomyšl: Paseka, 2005. ISBN 80-7185-693-2. 
  • ROZINKOVÁ, Kateřina. Renáta Tyršová a její role ve výtvarné kritice a teorii poslední čtvrtiny 19. století [online]. Praha: Univerzita Karlova v Praze. Filozofická fakulta, Ústav pro dějiny umění, 2013. Dostupné online. 
  • KŘÁPKOVÁ, Petra. ROLE UMĚNÍ NA PŘELOMU 19. A 20. STOLETÍ POHLEDEM RENÁTY TYRŠOVÉ A ZDENKY BRAUNEROVÉ [online]. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav Hudební vědy, Srovnávací uměnovědná studia, 2010. Dostupné online. 
  • FROLÍK, František. Osobnosti Kladenska s ukázkami jejich rukopisů. 1. vyd. Nové Strašecí: Jiří Červenka – Gelton, 2015. 281 s. ISBN 978-80-88125-00-6. Kapitola Renáta Tyršová, s. 11. 
  • FROLÍK, František. Osobnosti Rakovnicka a Novostrašecka s ukázkami jejich rukopisů. 1. vyd. Nové Strašecí: Jiří Červenka – Gelton, 2016. 315 s. ISBN 978-80-88125-04-4. S. 22–24. 
  • TÁBORSKÝ, František. Paní Renáta Tyršová: památník na počest jejích sedmdesátých narozenin. Praha: Národní rada československá, 1926. 225 s. Dostupné online. 
  • ZÍBRT, Čeněk. Renata Tyršová. Praha: Topič, 1925. 16 s. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Renáta_Tyršová&oldid=23809943“