Václav Kliment Klicpera

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Václav Kliment Klicpera
Vaclav Kliment Klicpera Vilimek.jpg
Jan Vilímek, Portrét Václava Kl. Klicpera
Narození 23. listopadu 1792
Chlumec nad Cidlinou Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 15. září 1859
Praha, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Povolání dramatik, spisovatel
Národnost česká
Státní příslušnost Rakouské císařství
Alma mater Univerzita Karlova (nedostudoval)
Významná díla Divotvorný klobouk,
Hadrián z Římsů,
Rohovín Čtverrohý
Manžel/ka Anna Klicperová
Děti Ivan Klicpera
Příbuzní František Klicpera (bratr)
Logo Wikimedia Commons multimédia na Commons
Nuvola apps bookcase.svg seznam titulů v katalogu NK ČR

Václav Kliment Klicpera (23. listopadu 1792 Chlumec nad Cidlinou15. září 1859 Praha) byl český spisovatel a dramatik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1808 studoval na gymnasiu v Praze, roku 1813 začal studovat filosofii, zde se stal členem sdružení pražských vlastenců, tento spolek měl za cíl pozvednout českou literaturu a hrát české hry v Praze. Ve Stavovském divadle hráli odpolední hry.

Roku 1819 se stal humanitním profesorem v Hradci Králové, téhož roku se oženil s Annou Švamberkovou († 1837), kterou poznal v místním ochotnickém divadle, kde krátce na to začal dělat ředitele. Za zásluhy o město byl jmenován čestným občanem Hradce Králové. Roku 1838 se podruhé oženil s A. Trnkovou.

Roku 1846 odešel do Prahy na akademické gymnázium. Roku 1848 byl jmenován členem národního výboru a zvolen tribunem akademické legie, krátce poté se stal členem České královské společnosti nauk. Roku 1850 se stal školním radou a roku 1852 se stal ředitelem akademického gymnázia, které před tím bylo prohlášeno za české. Brzy byl nucen na tuto funkci rezignovat, protože gymnázium bylo opět prohlášeno německým.

Pohřben je na Olšanském hřbitově.

Klicperův hrob na Olšanech

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Byl prvním skutečným dramatikem národního obrození, autorem několika desítek her. Tato dramata jsou v nejrůznějších stylech od historických dramat vysokého stylu, rytířských her přes frašky a komedie až k hrám situovaným do současnosti. Napsal celkem 57 divadelních her.

Hojně využíval tzv. metodu kuklení - tzn. někdo se vydává za něco, co není, nebo za někoho, kým není. Jeho dílo mělo na českou tvorbu poměrně velký vliv, který je patrný např. v Tylových dílech.

Tragédie[editovat | editovat zdroj]

  • Soběslav (1824)
  • Libušin soud
  • Svatislav, poslední Svatoplukovec

Komedie a frašky[editovat | editovat zdroj]

Historické[editovat | editovat zdroj]

  • Uhlířka
  • Nizozemčanné v Praze
  • Eliška Přemyslovna
  • Fridrich Bojovný
  • Jan Hus – tuto hru spálil

Loupežnické[editovat | editovat zdroj]

  • Loupežníci v táborském lese
  • Valdek
  • Loketský zvon
  • Loupež

Pohádky[editovat | editovat zdroj]

Romány a povídky[editovat | editovat zdroj]

  • Pindar a Korina (před rokem 1823)
  • První mlýn v Praze
  • Točník (1827)
  • Příchod Karla IV. do Čech
  • Král Jan Slepý
  • Svatý Ivan

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]