Karel Svolinský

Karel Svolinský
Narození	14. ledna 1896 Svatý Kopeček Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	16. září 1986 (ve věku 90 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Alma mater	Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolání	malíř, pedagog, scénograf, ilustrátor, grafik, kreslíř, kostýmní návrhář, učitel, typograf, kurátor, výtvarník, vysokoškolský učitel, umělecký pedagog a autor plakátů
Manžel(ka)	Jarina Smoláková
Ocenění	Státní cena Klementa Gottwalda (1952) zasloužilý umělec (1956) národní umělec (1961) Řád práce
Podpis
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Karel Svolinský (14. ledna 1896 Svatý Kopeček u Olomouce – 16. září 1986 Praha) byl český malíř, grafik, ilustrátor, typograf a tvůrce písma, scénograf a vysokoškolský pedagog.

Život

V letech 1910–1916 se v Praze vyučil řezbářem. Ve studiu pokračoval od roku 1919 na UPŠ v Praze. U Štěpána Zálešáka studoval malbu a grafiku (1919–1921), u Bohumila Kafky sochu (1921). Po úrazu se zaměřil především na grafiku a nástěnnou malbu, kterou mezi lety 1922–1927 studoval u Františka Kysely. Od roku 1945 působil na téže škole jako vedoucí pedagog Speciálního ateliéru užité grafiky.

Datace

• 1910–1916 : vyučil se řezbářství v Praze
• 1919–1921 : studium na Uměleckoprůmyslové škole u profesora Štěpána Zalešáka
• 1921 : studium sochařství na Uměleckoprůmyslové škole u profesora Bohumila Kafky
• 1922–1927 : studium grafiky a nástěnné malby na Uměleckoprůmyslové škole u profesora Františka Kysely
• 1924 : Národní cena za výtvarné umění
• 1945–1970 : působil jako pedagog na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze
• 1952 : Laureát státní ceny
• 1956 : zasloužilý umělec
• 1961 : národní umělec
• 1976: Řád práce
• 1977 : podepisuje tzv. Antichartu
• 2001 : velká retrospektivní výstava v Národní galerii v Praze .

Dílo

Těžištěm jeho tvorby je kresba inspirovaná lidovými tradicemi, folklórem a přírodou. Kromě kresby se věnoval především volné, drobné (Ex libris) a užité grafice (plakáty, bankovky, známková tvorba), při jejíž tvorbě experimentoval s grafickými technikami. Typickou grafickou technikou je pro něj dřevoryt a dřevořez (související s jeho vyučením řezbářem). Vynikal také v knižní grafice a ilustraci. Navrhoval gobelíny, byl úspěšným scénografem a především autorem návrhů několika monumentálních realizací:

• 1930–1931: návrh vitráže pro rodovou kapli Schwarzenberků v Chrámu sv. Víta v Praze
• 1949–1954: návrh nové podoby Olomouckého orloje ve stylu socialistického realismu (ve spolupráci se svou manželkou, sochařkou Marií Svolinskou; na realizaci se podílel také sochař Olbram Zoubek)

Scénografické výpravě se věnoval od roku 1940, kdy jej pozval do Národního divadla v Praze dirigent Václav Talich k realizaci Dvořákova Jakobína. Později pohostinsky realizoval výpravy převážně pro český operní repertoár jak v Praze, tak ve Státním divadle v Brně, v Olomouci, Plzni a dalších městech. Pohostinsky připravil výpravu Janáčkovy Její pastorkyně i pro Vídeňskou státní operu (1968).

Detail výzdoby Olomouckého orloje podle návrhu Karla Svolinského

Bankovka K. Svolinského

Abeceda vytvořená roku 1924 pro tisk Máchova Máje včetně iniciál

Ilustroval celou řadu knih (k nejznámějším patří např. čtyř­svazková publikace Český rok Karla Plicky a Františka Volfa, 1944–1960) a obálek hudebnin (např. B. Smetany, L. Janáčka, Z. Fibicha). Roku 1925 byl vystaven jeho slavnostní tisk Máchova Máje (pro nějž navrhl původní typografické písmo a vytvořil celou řadu ilustrací) na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži. Po tomto úspěchu vydal u anglické firmy Monotype svůj skript Wenceslas (1933). Zabýval se též tvorbou plakátů, poštovních známek, exlibris, bankovek aj. Vytvořil i celou řadu barevných vitráží, mozaik a maleb na sklo. Od roku 1935 byl členem SVU Mánes a čestným členem SČUG Hollar.

V roce 1986 k jeho 90. narozeninám vydal Albatros knihu Kolik je na světě krás, kterou napsal František Nepil a ilustroval právě Karel Svolinský.

Je považován za pokračovatele mánesovsko – alšovské tradice v českém výtvarném umění.

Odkazy

Literatura

• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 309, 332, 356.
• Balaštíková, Eva: Karel Svolinský (1896–1986), 2001, ISBN 80-238-7652-X
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 477–8
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 233. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Svolinský na Wikimedia Commons
• Osoba Karel Svolinský ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Svolinský
• Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
• Karel Svolinský v informačním systému abART
• Karel Svolinský v databázi Archivu Národního divadla
• Karel Svolinský v archivu Národního divadla Brno
• Karel Svolinský na stránkách Svatého Kopečku u Olomouce
• Pořad Českého rozhlasu Plus „Chtěl bych mít nekonečnou tužku...“, obsahuje množství unikátních ukázek s hlasem Karla Svolinského z jeho dětství i z vrcholného tvůrčího období, řada z nich nebyla doposud publikována
• Klingspor Museum: Karel Svolinský, písma Svolinsky Antiqua (1925), Wenceslas (1933)
• Luc Devroye: Karel Svolinsky

Autoritní data	AbARTP: 236 Biblio: 1ec0d7ea-98a0-426d-bc4d-e348d66d632c NKC: jk01122138 BNE: XX1393059 BNF: cb12517591q (data) DSI: 10919, 12890 GND: 120903296 ISNI: 0000 0001 0938 0335 LCCN: n50011346 NLI: 987007590269305171 NTA: 071328858 PLWABN: 9810584734005606 RKDartists: 315576 SNK: 201068 SUDOC: 142761400 TePapa: 2190 ULAN: 500089348 VIAF: 115038939 WorldCat Identities: lccn-n50011346

Portály: Česko | Lidé | Umění