Josef Jaroslav Langer
Josef Jaroslav Langer (12. listopadu 1806, Lázně Bohdaneč – 28. dubna 1846, Lázně Bohdaneč) byl český novinář a básník.
Vystudoval gymnázium v Hradci Králové, poté (1826) studoval filosofii v Praze, ale studia nedokončil. Roku 1830 mu bylo policejně nařízeno, aby opustil Prahu. Tím skončila i jeho nadějná novinářská kariéra – časopis Čechoslav, jehož byl duší, je v dějinách české žurnalistiky označován za první český pokus o moderní časopis s politickou tendencí.
Byl několikrát nešťastně zamilován, naposledy asi do své sestřenice Eleonory Pábíčkové, která dělala hospodyni svému bratru, chotěbořskému faráři. Langer za ní do Chotěboře jezdil. Ozvuky tohoto vztahu nalezneme v Langrových Krakováčcích:
Och, vy hory, hory,
hory vůkol Chotěboře,
jak na vás pomyslím,
sladkém cítím hoře.
Její předčasnou smrt (měla tuberkulózu) Langer velmi těžce nesl. To spolu s odtržením od centra dění v Praze (byl důchodním na bohdanečském magistrátu) způsobilo ztrátu jeho tvořivé a i životní energie a jeho postupné fyzické i duševní chátrání.
Je Langrovou zásluhou, že jeho mladší druh Josef Kajetán Tyl na základě Langrova vyprávění odešel kvůli profesoru Klicperovi studovat na gymnázium do Hradce Králové.
[editovat] Dílo
Psal články a básně do novin (Čechoslav, Květy, Musejní časopis). V básni České lesy jinotajně kritizoval útlak českého národa. V ovzduší nesvobody vytvořil jinotajnou poetiku, v níž bylo estetickou hodnotou čtenářovo odhalování zakuklené pravdy. V pamfletické skladbě Bohdenecký rukopis satiricky napadl Rukopis královédvorský a zelenohorský a spory ypsilonistů a iotistů o český pravopis, za což si vysloužil odsudek obrozeneckých špiček (Palacký, Čelakovský). Studoval lidovou slovesnost a dospěl k názoru, že Rukopisy neodpovídají duchu lidové slovesnosti.
Jeho článek v Čechoslavu, který redigoval, je hlavním důkazem o tom, že vynálezci ruchadla jsou bratranci Veverkové.
- Selanky
- Bohdanecký rukopis
- Den v Kocourkově
- České krakováčky
- České prostonárodní obyčeje a písně
- Svatební obyčeje a písně
- Márinka Záleská (nedokončený pokus o velké drama)