Karel Baxa

JUDr. Karel Baxa
Karel Baxa
starosta Prahy
Ve funkci: 15. června 1919 – 31. prosince 1921
Předchůdce	Přemysl Šámal
Nástupce	zánik funkce
primátor Prahy
Ve funkci: 1. ledna 1922 – 5. dubna 1937
Předchůdce	nová funkce
Nástupce	Petr Zenkl
poslanec Říšské rady
Ve funkci: 1903 – 1918
poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci: 1895 – 1913
Narození	24. června 1862 Sedlčany Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	5. ledna 1938 Praha Československo Československo
Politický subjekt	mladočeši státopráv. radik. státoprávně pokrok. nár. soc.
Vzdělání	Univerzita Karlova

Příbuzenstvo

bratr	Bohumil Baxa
zeť	Štefan Rais
strýc	Karel Havlíček Borovský
sestřenice	Zdeňka Havlíčková

Karel Baxa (24. června 1862 Sedlčany – 5. ledna 1938 Praha) byl český politik, právník, předseda československého ústavního soudu a dlouholetý starosta (pak primátor) Prahy. Byl známý pro své antisemitské názory (zastupoval mj. rodinu Hrůzovu v procesech s Leopoldem Hilsnerem). Karel Baxa byl synovec Karla Havlíčka Borovského.

Biografie

Mládí a studia

Narodil se v Sedlčanech, po ukončení akademického gymnázia v roce 1881 začal studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Promován byl v roce 1887. Poté působil jako soudní úředník (auskultant) v Táboře, Chebu a Přimdě. Od roku 1891 byl advokátem v Praze, od roku 1896 ve vlastní advokátní kanceláři. Jako obhájce se účastnil mnoha procesů vedených proti redaktorům českého tisku, např. procesu s Omladinou v roce 1894. Od roku 1892 vydával radikální týdeník Neodvislost.

Politické aktivity za Rakouska-Uherska

Karel Baxa byl také činný v politice, v letech 1895–1913 byl poslancem Českého zemského sněmu. Od roku 1903 byl rovněž poslancem Říšské rady (celostátní parlament) za městskou kurii, obvod Praha-Staré Město. Nastoupil sem 26. března 1903 místo Quida Bělského. Mandát obhájil ve volbách roku 1907, konaných již podle rovného volebního práva, bez kurií, kdy byl zvolen za okrsek Čechy 001. Zasedl v poslaneckém klubu Sjednocení českých národně sociálních, radikálně pokrokokových a státoprávních poslanců. Opětovně získal za tentýž obvod poslanecké křeslo ve volbách roku 1911. Usedl nyní do parlamentního Českého národně sociálního klubu. V Říšské radě setrval až do konce monarchie.

Nejprve se řadil k mladočechům, do jejichž výboru usedl roku 1892. Již v zemských volbách v Čechách v roce 1895 ale kandidoval jako radikální nezávislý kandidát proti oficiálnímu mladočeskému kandidátovi Kalašovi. Uspěl a na zemském sněmu pak koncem 19. století působil coby nezařazený poslanec. V roce 1898 na sněmu, v rámci příprav sněmovní adresy k 50. výročí panování Františka Josefa I. navrhl ostře formulovaný text projevu, ve kterém by byly připomenuty státoprávní aspirace českého národa. Jako osamocený radikál ale svou verzi neprosadil. V této době vyostřené česko-německé konfrontace v Čechách se profiloval jako nacionalista a odpůrce kompromisní politiky praktikované mladočechy, jejichž kroky označil za horší než staročeskou politiku v předpunktační době.

Teprve v únoru 1899 ovšem Baxa spolu s Aloisem Rašínem a několika dalšími politiky ustavil samostatnou Stranu státoprávně radikální (do té doby šlo spíše o radikální křídlo mladočechů, bez organizačního ukotvení). Popudem k utvoření nezávislé politické formace byla deziluze mladých českých nacionalistů z umírněné politiky mladočeské strany, jejíž předák Josef Kaizl tehdy dokonce nastoupil do vídeňské vlády na významný post ministra financí. Strana se definovala jako nacionalistická, protisocialistická a jak její název naznačoval, byla jednoznačným stoupencem českého státoprávního programu, tedy respektování českého státu jako historické entity, odlišné od Rakouska.

Roku 1899 byl zástupcem rodiny zavražděné v antisemitském procesu s židovským mladíkem Hilsnerem. Proti obvinění z rituální vraždy se tehdy postavil profesor Tomáš Masaryk.

Baxa byl předsedou státoprávně radikální strany až do roku 1908, kdy ji opustil i s částí členské základy, spojil se s Radikálně pokrokovou stranou, čímž vznikla Státoprávní pokroková strana. V roce 1911 ji však také opustil a přešel do České strany národně sociální, v níž zůstal až do konce svého života.

Pražským primátorem

Po vzniku samostatného Československa byl 15. června 1919 zvolen starostou Prahy. 1. ledna 1922 se pak stal prvním primátorem tehdy vytvořené Velké Prahy. Znovuzvolen byl ještě třikrát, rezignoval až 5. dubna 1937 pro vysoký věk.

V době takzvané insigniády stál jako pražský primátor na straně českých studentů, kteří se domáhali realizace zákona 135/1920 Sb., o poměru pražských univerzit, který stanovil, že česká univerzita v Praze je pokračováním staré Karlovy univerzity, a proto také Karolinum, univerzitní archiv, insignie, knihy a jiné památky této univerzity jsou vlastnictvím české Karlovy univerzity a mají jí být Německou pražskou univerzitou vráceny.

Od roku 1921 byl také předsedou československého ústavního soudu a členem různých dalších spolků a institucí (například předsedou správní rady České banky či předsedou Českého ski klubu).

Odkazy

Literatura

• Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha : Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. s. 30–31.  
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. s. 61–62.  
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 3. sešit : Bas–Bend. Praha : Libri, 2005. 264–375 s. ISBN 80-7277-287-2. s. 296–297.  

Související články

• Hilsneriáda
• Seznam představitelů Prahy

Externí odkazy

• JUDr. Karel Baxa na portálu hl. m. Prahy
• Životopis Karla Baxy