Auskultant

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Auskultant (z latiny, doslovně česky posluchač) byl právník, absolvent právnické fakulty, který se praxí u soudu připravoval ke složení soudcovské zkoušky. Jeho pozdější obdobou je justiční čekatel.

V jiném významu mohlo jít o čekatele učitelského místa, který navštěvoval přednášky na univerzitě nebo gymnáziu.[1]

Soudní auskultant[editovat | editovat zdroj]

V období Rakouska i první československé republiky musel po absolvování právnické fakulty ten, kdo se chtěl stát soudcem, nejen složit soudcovskou zkoušku, ale také nejdříve řádně vykonat praxi auskultanta. Protože šlo o úřednickou pozici, nebylo nutné získat na fakultě titul doktora práv, ale složit všechny tři státní zkoušky.

Auskultant byl tzv. pomocný soudcovský úředník, který byl jmenován k určitému vrchnímu zemskému soudu a pak přidělen k nějakému soudu v rámci jeho obvodu. U tohoto soudu mohl vykonávat všechny práce, kromě soudcovského rozhodování.[2] Během své praxe měl projít všechna soudní oddělení a zároveň pravidelně konat teoretická cvičení, aby nabyl potřebné schopnosti a dovednosti k samostatnému vykonávání soudcovského úřadu.[3] Jako svůj plat dostával tzv. adjutum a po nejdříve dvouleté,[4] později tříleté službě mohl vykonat soudcovskou zkoušku. Po jejím úspěšném absolvování už mohl být jmenován soudcem, nebo zůstat v podobné pozici adjunkta. Na přelomu 80. a 90. let 19. století vykonávalo v českých zemích svou praxi cca 350 auskultantů.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Auskultant. In RIEGER, František Ladislav. Slovník naučný. Praha : Kober & Markgraf, 1860. Dostupné online. Svazek 1, s. 400.
  2. § 3 zákona č. 217/1896 ř. z., o organizaci soudní
  3. § 7 a 8 nařízení ministerstva práv č. 192/1897 ř. z., o soudcovské službě přípravné
  4. § 6 nařízení ministerstva práv č. 328/1850 ř. z., o rozličných odvětvích soudního cvičení a o praktických zkouškách soudních
  5. Auskultant. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1889. Dostupné online. Svazek 2, s. 1056.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]