Pětka (politika)

Pětka nebo velká pětka bylo neformální mimoparlamentní, mimovládní a mimoústavní uskupení složené z šéfů velkých prvorepublikových politických stran. Pětka vznikla roku 1921 jako reakce na politickou krizi první republiky z roku 1920. Její význam spočíval v uklidnění politických neshod v prvních letech státu.

Specifikem tohoto uskupení bylo, že jeho členové, předáci nejsilnějších českých politických stran, většinou odmítali vstoupit osobně do vlády, aby je případný neúspěch v krizovém období politicky nekompromitoval, a raději ovlivňovali chod vlády (i úřednické) ze zákulisí, prostřednictvím nastrčených stoupenců nebo spolustraníků. Pětka na svých schůzkách několik let určovala politiku státu a dohadovala se o personálním složení prvorepublikových vlád. Seskupení pětky bylo vyčítáno obcházení demokratického systému a ústavy:

„

Fakta jsou taková, že Národní shromáždění se neschází, aby volně porokovalo a rozhodlo o záležitostech, nýbrž taková, že záležitosti jsou předem rozhodovány v lůně stran. Nějakou dobu byly rozhodovány dokonce jen pěti lidmi. Sdružení pěti politických stran dodává hotové gramofonové desky, jež jsou pak obehrávány v první i druhé sněmovně.

“

Později byly podle stejného vzoru i další, početnější seskupení předáků koaličních stran označovány jako „šestky“ nebo „osmy“.

Jednání první pětky se účastnili vedoucí představitelé:

• sociální demokracie (Rudolf Bechyně),
• národních demokratů (Alois Rašín),
• lidovců (Jan Šrámek),
• agrárníků (Antonín Švehla)
• národních socialistů (Jiří Stříbrný).

V roce 1925 po propadu socialistických stran ve volbách utvořilo vládu šest politických stran, pětku doplnila živnostenská strana, tato koalice se ale rozpadla již na jaře 1926.

Odkazy

Externí odkazy

• Historie.eu (cs): Masaryk a velká pětka na ct24.cz