Robert Mayr-Harting
| Robert Mayr-Harting | |
|---|---|
|
senátor Národního shromáždění ČSR
|
|
| Ve funkci: 1920 – 1925 |
|
|
poslanec Národního shromáždění ČSR
|
|
| Ve funkci: 1925 – 1929 |
|
| Ve funkci: 1929 – 1935 |
|
| Ve funkci: 1935 – 1938 |
|
|
|
|
| Ve funkci: 1926 – 1929 |
|
| Předchůdce | Jiří Haussmann |
| Nástupce | Alfréd Meissner |
|
|
|
| Narození | 13. září 1874 Aspern |
| Úmrtí | 12. března 1948 Praha |
| Politický subjekt | německá kř. soc. |
| Vzdělání | Vídeňská univerzita |
Robert rytíř von Mayr-Harting (13. září 1874, Aspern [dnes část Vídně], Rakousko-Uhersko - 12. března 1948, Praha, Československo) byl českoněmecký právník, pedagog a křesťanskosociální politik. Byl jedním z vůdčích představitelů Německé křesťanskosociální strany lidové a představitel německého aktivismu v Československu.
Obsah |
Život [editovat]
Vystudoval práva na Vídeňské univerzitě, specializoval se na římské a občanské právo. Habilitoval se v roce 1901. Krátce působil na univerzitě v Černovicích. V roce 1909 se v Praze stal profesorem na německé části Univerzity Karlovy a členem Německé společnosti pro vědy a umění v Čechách (německy Deutsche Gesellschaft für Wissenschaft und Kunst in Böhmen). V letech 1921-1922 byl též rektorem německé univerzity.
Politika [editovat]
V roce 1922 prosadil na sjezdu Německé křesťanskosociální strany lidové (DCV) politiku aktivismu, který představoval tehdejší spolupráci německého obyvatelstva s Československou republikou. Spolu s Karlem Hilgenreinerem byl tvůrcem politického programu DCV. V letech 1926-1929 byl ministrem spravedlnosti ve vládách Antonína Švehly a Františka Udržala.[1]
V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění ČSR za německé křesťanské sociály. V senátu zasedal do roku 1925.[2] V parlamentních volbách v roce 1925 byl zvolen do poslanecké sněmovny Národního shromáždění a mandát v dolní komoře obhájil v parlamentních volbách v roce 1929 a parlamentních volbách v roce 1935.[3]
Ačkoli tehdejší československé německé aktivistické strany nikdy uznání rovnoprávnosti Němců nedosáhly, Mayr-Harting i po odchodu z vlády patřil mezi tzv. státotvornou opozici a zprvu spolupráci s Henleinovou Sudetoněmeckou stranou odmítal. Nakonec však pod vlivem rostoucího tlaku zvenčí a i uvnitř DCV, krátce po anšlusu Rakouska, přestoupil 29. března 1938 společně s ostatními poslanci a senátory do klubu Sudetoněmecké strany. V roce 1938 z politického života odešel a již veřejně nevystupoval.
Citáty [editovat]
| „ | Němci chtějí být loajálními občany tohoto státu, ale jen za předpokladu uznání rovnoprávnosti jejich národa v něm. | “ |
| — Robert Mayr-Harting, 1919 | ||
Dílo [editovat]
- Římské právní dějiny (Römische Rechtsgeschichte)
- Soustava občanského práva (Lehrbuch des bürgerlichen Rechtes) (1922-1927)
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha : Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. s. 664-665. (česky)
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-11-28]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Robert Mayr-Harting [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-11-28]. Dostupné online. (česky)
- Členové Německé křesťansko sociální strany lidové
- Poslanci československého Národního shromáždění
- Senátoři československého Národního shromáždění
- Českoslovenští politici německé národnosti
- Českoslovenští ministři spravedlnosti
- Němečtí politici
- Sudetští Němci
- Rektoři Univerzity Karlovy
- Absolventi Vídeňské univerzity
- Lidé s dvojitým příjmením
- Narození 1874
- Úmrtí 1948